• Ahoj, lidi toulaví 04.07.2011

    S tímhle způsobem jednání jsem se setkala na počátku 90. let, když se u nás začali rojit různí “podnikatelé” inspirovaní Klausovou specifickou morálkou. Tehdy jsme s manželem kamarádili s jednou rodinou v sousední obci, pán byl novopečený podnikatel s malou rodinnou firmičkou. Byli jsme dá se říci přátelé.

    asshole

    To znamená, že jsme společně grilovali kuřata, půjčovali si vozík za auto a nechávali si děti hrát spolu, zatímco jsme probírali politickou situaci při skleničce. Takové to normální, lehké přátelství na pomezí užitečné známosti a příjemného společenského života. My jsme našemu příteli podnikateli hodně fandili. Chlapi se zaobírali světovou situací, my ženské jsme tehdy povětšinou řešily spíše dětské vyrážky a zdravou stravu.

    Jednou, to už byl manžel vážně nemocný a často unavený, jsme měli jakési dost naléhavé jednání v jiném městě a naše cesta vedla okolo domu našich přátel. Protože jsme měli dost času, zastavili jsme, abychom je pozdravili a vrátili jim nějakou půjčenou videokazetu a knihy. Pan podnikatel nás pozval na kávu a hned spustil:

    “Prosím tě, pomohl bys mi podržet ceduli, chci ji zabetonovat, to bude chvilka, všechno je připravené, ty podržíš tyč a já tam vyklopím kyblík cementu, to bude na pět minut.”
    Oba pánové ihned odešli před dům, kde byla opravdu větší díra v zemi a vedle byla opřená firemní cedule přivařená k železné trubce. Beton jsem neviděla, vrátila jsem se tedy k paní a začaly jsme si zase povídat.

    Po hodině mi došlo, že naši muži jsou venku nějak dlouho. Vyšla jsem před chalupu, tam můj muž ve svém zánovním obleku míchal ručně v kyblíku beton a přítel mu vykládal, jak to potom natře a jak okolo vysadí afrikánky. Tabule s logem byla opřená o plot a nic se nedělo. To jsem již pochopila, že je zle, asi za čtvrt hodiny jsme už měli být jinde, navíc byl můj muž silně pobledlý, po čele mu stékal pot a bylo zřejmé, že je mu špatně. Konečně oba pánové umístili tyč do jámy a zalili cementem. Kyblík betonu v díře zmizel jako nic a pan podnikatel navrhl, aby umíchali další. Můj manžel se ohradil, že už přece musíme jet. A vtom přišla úžasná replika, na kterou do smrti nezapomenu:

    “Přece nejsi tak hloupý, aby sis myslel, že zabetonování cedule zabere jenom hodinu?”

    Proč si na to vzpomínám zrovna nyní po tolika letech? Protože jsem se s podobným jednáním setkávala a setkávám i dále a nalézám v něm jistou symbolickou zkratku pro marasmus naší společnosti: ochota pomoci je vykládána jako projev snížené inteligence, za otevřené lhaní se dotyčný nestydí a důvěru přítele považuje za hloupost, kterou je třeba využít: To jsi tak hloupý, že sis myslel, že to říkám vážně? Před časem jsem jiného přítele požádala o navrácení dluhu a dostalo se mi podobné repliky: “Chováš se jako dvanáctiletá, dokud nedostaneš rozum, nebudu se s tebou bavit.” Pak přerušil veškeré kontakty a peníze si ponechal, což byl zřejmě jeho plán od samého počátku, proto všechna má vstřícná gesta odkopl, nebo ignoroval.

    Podobně s námi zacházejí někteří naši zaměstnavatelé, kolegové, zástupci firem a úřadů, řemeslníci, publicisté a samozřejmě i někteří politici.

    Nejpodivnější ale je, že tihle lidé si stále myslí, že jsou čestní, že jsou kamarádi a přátelé, nebo profesionálové ve svém oboru, že se vlastně nic neděje, že je to normální.
    Tak to je opravdu chucpe.
    ————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 6 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Martina Durdovic Says:

      Pojmenovala jsi, co taky znám, i z vlastní zkušenosti. Výměna hodnot holt patří k naší době, bohužel. Ale já věřím dál, že má smysl pracovat na svém charakteru i na charakteru světa. A nejen proto, že každému se vrátí, co posílá, ale zkrátka pro smysl toho žití tady.

    • Jirka Navrátil Says:

      Se zde popisovanou “kyblíkovou metodou” jsem se v životě setkal mnohokrát. Dřív se říkávalo: “Podáš mu prst a za chvíli ti urve celou ruku.”.
      No a toho dlužníka já bych osobně “vyřval” na celý FB a i na Romea.cz, kde se přiživuje …

    • Věra Tydlitátová Says:

      Jo “vyřvat” - moji přátelé to většinou vědí. Na Romea všechny podobné zmínky (byly tam už nějaké, i když ne ode mne) okamžitě vymaže.

    • Martin Jiřička Says:

      Dobrý den, mám podobnou zkušenost s půjčováním peněz. A také mě hodně oslovují cizí lidé na ulici. Dokonce slibují, že když jim dám účet, peníze vrátí. Párkrát jsem to zkusil, ale nikdy se mi nic nevrátilo. Kolikrát jsou to docela zvláštní lidé. Říkám si, že člověk nemůže “vyhrát” - když odmítnu, říkám si, zda jsem nebyl ten nikdo, kdo nepomohl někomu v nouzi, v opačném případě se pak cítím jako blb. Nejlepší je asi rovnou dávat. Docela by mě zajímalo, zda na to máte nějaký názor, o který byste se se mnou podělila.

      Váš příležitostný čtenář

    • Věra Tydlitátová Says:

      Víte to je těžké. Dávat může člověk, pokud na to má, tedy pokud suma není větší, než si může dovolit, nebo pokud jde o opravdu dobré přátele, nebo členy rodiny. V tomto případě jsem taky byla ochotná ty peníze příteli v nouzi nakonec prostě dát. Ale přítel se ke mně začal chovat ohavně, takže jsem si začala připadat jako idiot a důvod k nějaké štědrosti jaksi zmizel. Na ulici bych asi nikomu větší sumu nedala, občas dám nějakému žebrákovi tak dvacku. Ale taky ne vždycky. Dávání má taky své úskalí, obdarovaný vás pak většinou začne nenávidět, protože se cítí ponížený, to je vyzkoušené. Nejlepší je asi všechno pořádně sepsat a domluvit nějaké splátky a v případě, že se vás dlužník pokusí přečůrat, vzít si exekutora. Ten článek ale neměl být o tomhle mém zhloupnutí, chtěla jsem ukázat, jak pracují manipulátoři a že se v posledních letech tohle posunulo, přátelství už není žádnou velkou hodnotou. Předstírání přátelství ja naopak jednou z manipulativních technik. Proto opatrně na nové a neprověřené “přátele”…
      Taky o půjčování píšu tady: http://vera-tydlitatova.eblog.cz/chcete-aby-vas-nekdo-k-smrti-nenavidel-pujcte-mu-penize

    • Věra Tydlitátová Says:

      Nějaký Jaroslav Spurný sem vložil příspěvek poněkud zmateného obsahu, něco v tom smyslu, že nevracet peníze je normální a mělo mi dojít, že dlužníka neslušně otravujeme, že jsme byli vlezlí a mělo nám dojít, že jsme na obtíž. Označil nás za sociální analfabety, které bylo nutné odkázat do patřičných mezí (jasně, chápu, vrátit dluh může chtít jenom blbec, že?) Pak se ptá, proč nepíšu o nějakém Murdochovi. Pan Jaroslav nečekal na schválení příspěvku a hned mne pod jinou IP adresou urážel, že ho prý mažu. Smazaný nebyl a byla bych ho schválila už ze zvědavosti, o co mu vlastně jde a kdo ho takto zajímavě vychoval, ale po jeho hulvátském vstupu jsem ho smazala.

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy