• Stalo se jakýmsi zvykem, že pokud se zabývá postavením ženy v judaismu člověk z mimojudaistického prostředí, obvykle k tématu přistupují s bezprostředním přesvědčením, že přesným vyobrazením situace žen v judaismu jsou biblické prameny. Téma žen v Bibli je pak mnohokrát rozebíráno z různých pohledů, ať již k postavení biblických postav žen vstřícně, nebo kriticky.


    rabinka

    Tento přístup má mnohá úskalí, mezi něž patří i předpoklad, že starozákonní příběhy mohou sloužit jako příklady právního, náboženského, společenského a etického pohledu na ženu nejen ve starověkém Izraeli, ale že tyto antické modely lze aplikovat i na židovskou praxi během dějin a dokonce až do současnosti.

    Judaismus sice navazuje kontinuálně na staroizraelské duchovní dědictví, jeho ideální podoba popsaná v biblických spisech byla však již v době jejich sepisování spíše projekcí dobových ideálů do minulosti a autoritativními normami než reálným stavem společnosti. Napětí mezi příkazy Tóry, jak je známe z biblických knih a mezi nároky současného života řešil již od nejstarších dob Izrael různým způsobem. Buď tyto příkazy relativizoval, víme například, že v době králů byl dodržován jen zlomek biblických zákonů, a to ještě na nátlak proroků, zatímco mnohé jiné včetně slavení hlavních svátků se ani nedodržovaly, nebo tyto příkazy vynalézavě interpretoval. Interpretace nazvané ústní Tóra, které znamenají dlouhý vývoj halachy později sebrané v Mišně, je šťastným řešením právních dilemat: na jednu stranu zachovává platnost svatých zákonů, na druhé straně je přizpůsobuje moderní společnosti.

    Co se týká postavení žen, i to se v Izraeli a v judaismu proměňovalo, přestože příkazy zapsané v Tóře zůstaly v platnosti. Proto také je problematické hovořit o postavení žen v judaismu, neboť na ženy bývalo nahlíženo v podstatě v souladu s převládající tendencí v celé společnosti. Je zřejmé, že postavení židovské ženy v raně středověké předovýchodní kultuře Arábie je zcela jiné, než postavení bohaté a vzdělané ženy renesančního obchodníka, nebo učence. Stejně tak je jiné postavení židovské ženy v Haliči v 18. století, v Severní Africe v 19. století, nebo v USA na počátku 21. století.

    Pro judaismus, jak se vyvinul v období po babylónském zajetí a zvláště po zničení Chrámu v roce 70, již nelze vycházet pouze z knih Tóry, ale je třeba brát v úvahu Babylónský talmud s jeho přesnými aktualizacemi předpisů, tedy halachu a její aplikace. Rodinné právo a právní postavení žen je shrnuto v Mišně v oddíle Našim, ale existuje i mnoho odkazů a autoritativních komentářů v jiných textech. Během středověku a novověku přidávali k této tradici další ustanovení a výklady učenci. Například první historicky doloženou povinnou monogamii vyhlásil v roce 1000 Rabi Geršom nazývaný Meor haGola - Světlo exilu (960 -1040? -1028?) pro aškenázské židovstvo. Monogamie byla vyhlášena na rabínské radě v Mohuči a týkala se pouze části Evropy spadající do aškenázské kultury. Rabi Geršom též posílil právní postavení ženy, neboť na tomtéž shromáždění zakázal rozvod bez jejího souhlasu.

    Bez ohledu na místo a dobu vykazuje judaismus silný důraz na rodinu. Když byl vyvrácen Jeruzalémský chrám a elita národa byla deportována do Babylónu, podle běžných měřítek starověké politiky to mělo znamenat naprostou zkázu izraelské kultury, víry a národnosti. Dnes již přesně nevíme, jaký duševní pohyb zabránil v asimilaci právě Judejcům. Není vyloučeno, že byli zasaženi některými revolučními duchovními proudy, které se právě v 6. století objevily v různých částech Starého světa a kterým dnes říkáme etický zlom. Babylónské zajetí tedy neznamenalo pro Židy asimilaci, ale paradoxně obrovský náboženský, kulturní a duchovní rozmach, de facto vznik judaismu s jeho universalismem, intelektualismem a individuální etikou. Náboženství s celým kulturním komplexem hodnot se přesunulo z chrámu do rodiny. Kněží byli značně zbaveni vlivu, moc aristokracie zanikla, ale v rodině se všechny tradiční hodnoty nejen uchovaly, ale dosáhly nebývalého bohatství. A tyto nově objevené hodnoty pak přežily po celá staletí až do moderní doby. Rodina již nikdy nepozbyla svého postavení jakožto základního náboženského centra.

    Strohou právní tradici koriguje mystická spiritualita. Kabala velmi sofistikovaně rozpracovává duální kosmologii, v níž je třeba neustále vyrovnávat rovnováhu mezi mužským a ženským elementem. Manželské spojení dvou hluboce se milujících bytostí, které svou vzájemnou láskou osvědčily, že mají ve vyšších světech společnou duši, přispívá k opětnému sjednocení rozpadlé kosmické jednoty. Člověk, na zemi muž a žena, ve vyšších duchovních světech jediná bytost stvořená k obrazu božímu, má podle kabaly moc a odpovědnost takového stupně, že může a má léčit celý stvořený kosmos. Středověká a novověká kabalistická tradice pak vedla k velkému důrazu učenců na dobrovolnost manželského svazku, na důstojnost muže i ženy a na vzájemnou lásku a úctu manželů. Účelové a rodiči dojednané sňatky byly dokonce zakazovány.

    Přestože v ortodoxních komunitách nebývalo ženám běžně poskytováno plné náboženské vzdělání, a mnohdy bylo odsuzováno, víme z dějin, že vzdělané ženy v judaismu byly a jsou dodnes velmi ctěny. Některé dosáhly vysoké vzdělanosti nejen v gramatice, astronomii či lékařství, ale dokázaly se uplatnit také v tradiční mužské disciplíně, jíž je halachické právo a teologie. Z Talmudu je známa učená Brurja, manželka Rabi Meira ze 2. století. Říká se o ní, že vzdělanci se jí obávali pro její schopnost argumentace, dokonce před ní přecházeli na druhý chodník. Jako Sokrates se dávala do řeči s učenci a stíhala ironií zejména ty, kdo se v životě neřídili vlastními slovy. Vzdělání žen nenaráželo v první řadě na nechuť k samotnému učení žen, ale na společenské zábrany dříve běžně uplatňované. Ženy nemohly vycházet z domu tak svobodě a často a chodit do zaplněných učeben jako muži, nebylo ani možné, aby s cizími muži prodlévaly v jedné budově po dlouhé hodiny výuky. Samozřejmě tu hrály roli obavy o jejich čest, ale i bezpečnost. Pro bohaté ženy však bylo zcela obvyklé vzdělávat se doma soukromě, často s pomocí nejlepších učitelů. Nejen chlapci, ale i děvčátka byla vedena od útlého věku ke gramotnosti, ovšem další studium bylo jen na možnostech jejich rodiny a bývalo zaměřeno k specifickým úkolům ženy.

    V dnešní době se stále více i v ortodoxních kruzích dbá na plnohodnotné náboženské vzdělání žen, neboť již nestačí, aby uměly zachovávat všechna pravidla kašrutu, ale jakožto matky by měly kultivovat duchovní život svých dětí a jakožto manželky by měly stačit duchovnímu rozvoji svých mužů a být si navzájem oporou. Existují ortodoxní ženské ješivy, kde se ženy věnují studiu Talmudu a jiným tradičním naukám. Celoživotní vzdělávání je pak tradiční povinností jak muže, tak ženy. Významnou roli mají manželky rabínů. Poskytují stejnou duchovní službu jako rabín pro ženskou část náboženské obce. Pomáhají a radí ženám ve věcech, o nichž by se ostýchaly hovořit s mužem.

    Žena má ale také jednu významnou liturgickou povinnost. Na jejích bedrech leží zasvěcení šabatu. Šabat je nejzákladnější slavností judaismu, podle některých učenců je nejdůležitějším svátkem vůbec. Žena šabat liturgicky otevírá svými požehnáními, má povinnost šabat zachovat, muž má povinnost být její liturgii přítomen. Většina rodinných liturgií, které duchovně nahrazují chrámovou bohoslužbu, je záležitostí muže, ženy, ale i dětí, každý má svůj úkol, a tím je celá rodina posvěcována.

    V moderní době se stejně jako kdysi postavení židovských žen odvíjí především od zakotvení v určité komunitě, je tedy obec od obce rozdílné. Jiné je zaměření žen v ortodoxních rodinách, kde přetrvává jejich výhradní úloha manželky a matky, jiné v konzervativních a reformních obcích, kde se postavení žen příliš neliší od postavení moderní emancipované ženy a od postavení mužů. Zatímco rovnoprávnost ve světských záležitostech byla v judaismu uplatněna poměrně bezproblémově, náboženská sféra zůstávala a mnohdy zůstává ponejvíce doménou mužů. Přestože náboženské povinnosti muže jsou v judaismu rozsáhlé a vyžadují velké úsilí i odříkání, mnoho žen se na nich chce plně podílet. Často jsou důvodem i ryze praktické potřeby, například hrozba zániku obcí zdecimovaných během šoa, kde již není možné sestavit ani minjan. Do dějin se zářivým písmem zapsala Regina Jonas, která byla na rabínku liberálního směru ordinována již v roce 1935 v Berlíně. Až do své tragické smrti v Osvětimi v říjnu 1944 statečně a neúnavně poskytovala duchovní pomoc a útěchu spoluvězňům. V 70. letech 20. století probíhaly v USA a v Evropě silné feministické kampaně, v nichž ženy usilovaly o stejná náboženská práva a povinnosti jako muži. V některých komunitách získaly ženy většinu těchto práv, v jiných dokonce všechna. Dnes jsou v reformních komunitách běžně ordinovány rabínky, požívají úctu, studují, zahalené talitem čtou z Tóry, píší teologické studie, káží, radí a pomáhají ve svých obcích, zkrátka konají všechny rabínské povinnosti.

    jonas-regina
    Regina Jonas v roce 1939

    ———————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 3 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondrej Pelikan Says:

      Veľmi pekne zhrnuté :-)

    • Ondřej Wolf Says:

      Ano, velmi pěkně.
      Ještě bych rád dodal, že v r.1935 se v Německu nechat ordinovat na rabínku - to je tedy velká odvaha, síla a naděje víry. Vzor pro kohokoliv, kdo chce něco dobrého dělat pro druhé.
      Ondřej

    • Daniela Says:

      I ked historicke fakta su na mieste, zhrnutie veci na mieste nie je. Zeny v Judaizmu su od zaciatku slobodne–od prvej zeny k Sare, Rivke, Rachel, Leah, Miriam a spusta mnohych zien maju velku rolu v Judaisme a v zivote. Uloha zien v dome je vzdy podcenena, ale v Judaizme rola matky a manzelky je ta najvyssia hodnota. Tak isto ako pocuvat svoju zenu a mat ju rad viac ako seba sameho. Skoly pre dievcata Beis Yakov hnutie zacala sicka asi koncom 19steho (mozno zaciatkom 20teho storocia). Ucenie dievcat bolo velmi uspesne. Ucene zeny totizto rozumeli ulohu muzov a podporovali ich vo vyuke Tory. Autor si mysli, ze ortodoxne zeny nemaju pristup k studiu. Maju. Je to velmi smutne, ze dnes nevieme pochopit, ze tzv. emancipacia zien je vytvorena ludmi, ktori nemaju ziadne hodnoty. Je to niciva sila, ktora rozpadava rodinne vztahy, uctu a respekt k pravidlam, ktore boli dane B-hom.

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy