• Levicoví intelektuálové komentujíce nejnovější vývoj ostudných kauz české politiky špatně skrývají jakousi radost, že konečně dochází na prorocká slova o rozpadu kapitalismu, jehož zahnívání tak pěkně ilustruje bizarní pimprlové divadlo plné tajných odposlechů, stranických souloží, vytunelovaných fondů, nastrčených ministrů, drog a vůbec balastu béčkových špionážních filmů.

    karl-marx-007

    Levicoví intelektuálové, kteří jsou samozřejmě něco úplně a zcela jiného než od moci odstavení komunisté, cudně naznačují, že tento rozpad kapitalismu vyvrcholí světovou revolucí (která zahrnuje několik demonstrací) a pak již bude brzy na světě lépe a radostněji. Levice zvítězí nad pravicí, socialismus nad kapitalismem atd. I velmi inteligentní lidé a rozhodně i lidé čestní se nechávají rádi ukolébat tímto sekulárně mesianistickým snem pozdního 19. století. Celou řadu příkladů tohoto romantického snu nalézáme například na stránkách Deníku Referendum.

    Aniž bych chtěla poukazovat na naivní aplikaci hegeliánsko - marxistických pouček na filozofii dějin, na prostinkou víru v to, že po skončení složitého a málo srozumitelného současného věku nastane jakýsi osvícený věk lidské solidarity, spravedlnosti a míru, což je ostatně náboženská idea, chci upozornit na samotný pojem kapitalismus tak hojně užívaný.

    Zde je totiž možná první omyl stejně jako v chybném užívání pojmů pravice a levice. Náš svět, jehož bizarní výstřelky nás nyní buď baví, nebo znepokojují, nelze jednoduše vysvětlit v těchto kategoriích 19. století. Dnešní státy nemají vlády pravicové či levicové, nemají zřízení kapitalistická či socilaistická. Prakticky všechny evropské státy jsou státy sociální s velkou mírou péče a zásahů, o jakých se klasickým socialistům ani nesnilo. Kapitalismus vymizel již před mnoha desetiletími, alespoň takový kapitalismus, jaký definoval například Max Weber, kapitalismus zakotvený v typické křesťanské etice, kapitalismus založený na odložené spotřebě, asketickém životním stylu, investicích a přísné měšťanské morálce. Vymizel i pozdní kapitalismus zrozený sekulární industriální a urbanizovanou společností věku elektřiny a páry.

    Dnešní zřízení bývá někdy označováno jako postfeudální, mafiánsko klientelistické, je označováno různě a evidentně rozpačitě. Nemáme vhodný termín, který by vystihoval zcela novou zkušenost, kdy stát nefunguje, ztrácí kontrolu a je privatizován zájmovými skupinami stojícími nad zákonem. S ideály kapitalismu nemá toto zřízení nic společného, samozřejmě nikterak nesouvisí ani s ideály socialismu či marxismu. Je to úplně nová forma vládnutí, sice je částečně podobná vládě tradiční mafie, ale na rozdíl od venkovské, či v kriminálním podsvětí zakotvené klasické mafiánské struktury jde o mafiánskou vládu již etablovanou v celé struktuře státu.

    Mafie v Chicagu nebo na Sicilii stála pořád ještě na straně opačné než státní moc, musela se skrývat, byť nepříliš důkladně, snažila se postupně ovládnout ekonomické a mocenské složky, ale nezdařilo se jí ovládnout stát jako celek včetně moci zákonodárné výkonné a soudní. Dnešní mafie již toto vše ovládla. Ostrůvky autonomie jsou spíše výjimkou a i na ty se chystá zábor podporovaný mafiánsko-státní mocí. Zbývá ovládnout a vytunelovat penzijní systém, zdravotnictví, školství… Vlastně ovládnutí těchto a dalších složek společnosti je již téměř dovršeno. Mafiánská moc se již neskrývá, neobává a nestydí. Její nositelé sami sebe považují za lidi jiné kategorie, pohrdají občany, název “antilidi” je dost výstižným označením těch, kteří jsou v jejich očích bezcenná lůza. Mocní se vysmívají svým obětem a dávají na odiv majetek, moc a arogantní pohrdání právem, což je chování v kapitalismu, který na místo reprezentace postavil reinvestici, nemyslitelné, a proto někdy označované jako postfeudalismus. Pro novodobou šlechtu je okázalá spotřeba a plýtvání podstatou jejího životního stylu, pro “nelidi” je spravedlnost nedostupná, pro členy mafie je pokornou služkou.

    Tato státní mafie likviduje sociální vymoženosti i ideje sociální spravedlnosti a solidarity, ale stejně tak likviduje i kapitalistické podnikání, vynalézavost, činorodost, pracovitost, šetrnost a svobodu trhu. Staří lidé, nemocní, chudí a z různých důvodů vyčlenění jsou tlačeni do bídy stejně tak jako podnikatelé, drobní živnostníci, rolníci. Reinvestice kapitálu, skromnost, šetrnost, budování firem pro budoucí pokolení a svoboda podnikání nejsou žádoucí. Rozsáhlá pauperizace velkých skupin obyvatel je cenou za navyšování bohatství několika spřátelených rodin na špici pyramidy moci. Blížíme se stavu známému z mnoha zemí třetího světa. Snaha o separaci našeho státu od demokratických evropských států a postupná fašizace mají posílit hegemonii těchto rodinných klanů a zabránit jakékoliv regulaci ze strany evropské legislativy. To je důvod tak úporné snahy novodobé mafiánské šlechty vyčlenit nás z EU a přikolit nás k východu, kde jsou podmínky pro mafiánský klientelismus téměř ideální.

    Budeme-li v zajetí slov a ideologií konce 19. století, může si naše věrchuška mnout ruce. Hra na zápas pravice a levice, kapitalismu a socialismu je totiž přesně to, co odvádí pozornost od státní mafie a čím lze dovedně rozdělovat občanskou společnost. Občanská společnost stejně jako mnohá média, která se v poslední době aktivizují, je totiž pro mafii ještě stále nebezpečná, nebo alespoň nepříjemná, a proto je tak nenáviděná. Je totiž nepřehledná, proměnlivá, tedy pro mafii těžko ovládnutelná. Ale naštěstí pro mafii je i slabá a nejednotná. Je jenom otázkou času, kdy bude rozložena a paralyzována úplně.
    ———————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • Comments are closed.

 

Květen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy