• Kronika 06.06.2009

    dday-1

     

    Dnes 6. června uplynulo šedesát pět let od Dne D, od vylodění spojenců v Normandii. Spojenci počítali při tomto druhém otevření západní fronty s momentem překvapení. Plány operace s krycím jménem Overload byly pečlivě tajeny a služby rozvědky horlivě pracovaly na dezinformační kampani.

    Díky překvapení, technické převaze, slabinám Atlantického valu, podpory ze strany parašutistů nasazených v Normandii, nepřítomnosti Luftwaffe a váhavosti Hitlera, který útok pokládal ještě dlouho po zahájení za předstíraný manévr, byla akce velmi úspěšná.

     

    den-d

     

    Spojenci plánovali vylodění na 5. červen, ale počasí v ten den bylo nepříznivé. Bylo nutno vyřešit dilema: zlé počasí nutilo k odložení akce, ale každý odklad znamenal zvýšení rizika vyzrazení plánů nepříteli. Také bylo třeba využít doby úplňku kvůli nízkému přílivu a kvůli tomu, aby spojenečtí letci lépe viděli pobřeží. Němečtí velitelé právě kvůli špatnému počasí útok neočekávali a část jich opustila jednotky. 6. červen byl tedy kompromisní, ale velmi šťastný termín.

     

    omaha_beach_lcvp

     

    Pláže určené k vylodění spojenců dostaly krycí jména (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády. Juno byla kanadská. Nejstrašnější boje proběhly na Omaha Beach vlastně kvůli nešťastné náhodě - Němci totiž v den D nacvičovali obranu pobřeží. Na Omaha Beach tedy přivítala americkou 1. pěší divizi, která byla podporovaná jen 5 obojživelnými tanky, prudká palba jediné německé jednotky. Američtí vojáci, kteří museli překonat nechráněnou pláž, padali zasaženi deštěm střel. Ti, kteří doběhli na okraj pláže, zůstávali ukrytí za naplaveným štěrkem a nemohli pokračovat v útoku. Vzhledem k těžkým ztrátám uvažoval Generál Omar Bradley, který velel americkým jednotkám z válečné lodi u pobřeží, o ústupu z pláže Omaha. Přesto se okolo jedenácté hodiny spojenecká pěchota probojovala německými liniemi a pokračovala do vnitrozemí.

     

    dday-2

    Také na jiných plážích proběhly boje, ale spojenci rychle prolomili německou obranu a zahájili obsazování Normandie. Otevření západní fronty znamenalo příchod svobody a záchranu života i pro nás. Vzpomínáme dnes na padlé vojáky na plážích Normandie?

    omaha34

    Sváťa Karásek připomíná ve své písničce prostými slovy starou pravdu o ceně za svobodu:

    “… Vždyť muži tu padli, co chtěli žít.

    Kdo za svobodu cizí dnes šel by se bít?

    Na vlajce hvězdy a na džípu rýč,

    z pohody přes oušn až na Omaha Beach.

    Šílenej vládce národy žral.

    Mnohý přihlížel, byl neutrál.

    Nikdo mu nebral jeho dýku a bič,

    jen tys vážil cestu až na Omaha Beach.

    Tys položil život, abych já mohl žít.

    Kdo za svobodu cizí dnes šel by se bít?

    Tehdy boj za mír to nebyl jen kýč,

    já klaním se chlapcům z Omaha Beach.“

    omaha-beach-cemetery

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 11:29

  • 9 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Jen nepromarnit, co přinesli, co zaplatili. A hodně dobře si prohlédněte pomníčky na poslední fotografii.
      Ondřej

    • Persi Says:

      Zase se mi vybavily verše Karáskovy… “a já pak musel na Omaha Beach…”

    • Persi Says:

      Německá technika byla v mnoha ohledech velice vyspělá, jenže za strašlivou cenu a Váš odkaz na Bibli je v tomto kontextu zajímavý. Například balistická raketa V2, která z hlediska technického předběhla dobu o 20 let, se do dějin vojenství zapsala jako zbraň, která při jejíž výrobě zahynulo více lidí, nežli při jejím následném použití. Zločiny Vernera von Brauna (osobně se podílel na výběru zajatců z koncentráků do svých továren) nebyly nikdy potrestány, neboť jeho intelekt byl potřeba k dobytí Měsíce… Nedávno jsem znovu četl Válku s Mloky a nemohl neocenit prozíravost ducha Čapkova.

    • Vera Tydlitatova Says:

      Pánové,
      To je zajímavá diskuse. V poslední době je velmi nepopulární interpretovat dějiny v morálních kategoriích dobra a zla. Jenže aspoň některé historické události jsou prostě silným příběhem zápasu dobra se zlem, ať se nám to zamlouvá, nebo ne. Možná je projevem nějaké krize, když se za tyto pocity stydíme, relativizujeme mravní kategorie a hledáme jakousi “vyváženost” a “nadčasovost” - nebo snad chceme fatalisticky přijmout, že se dějiny prostě “dějí” bez ohledu na to, v co doufáme, co chceme, co si myslíme?

    • Ondřej Wolf Says:

      Asi jsem to vzal moc ze široka, já tak ale opravdu myslím. V praxi se tím chci vyhnout omlouvání svých chyb nebo rovnou špíny poukazováním na špínu druhého. Má špína zůstává špínou nezávisle na tom, že protivník je prokazatelně, nezpochybnitelně špinavější, nejen o něco, třeba i v řádech.
      To neznamená, že budu mlčet, relativizovat(viz výše), zamlouvat …….Znamená to však velmi důrazně, že při tom musím uvažovat, z jaké pozice to sám dělám.
      Už se zase začínám zaplétat, tak raději končím.
      Ondřej

    • Ondřej Wolf Says:

      A mnohem lépe než já to to dnes ve vzpomínce vyjádřil B. Obama: “Myslím, že nikdo, kdo zratil bratra, sestru,……. by neřekl, že válka je správná. Ale tahle byla nutná.”
      Ondřej

    • Blechova Hana Says:

      Ano, Obama byl tomto naprosto presny a Vy jste, Ondreji, presne zachytil to, co i mne se xdalo nejpodstatnejsi.

      Je dulezite, pripominat si minulost, pokud chceme videt jasne dopredu. Musime vedet, co se stalo, proc se to stalo, znat souvislosti. Verusko, diky za vzpominku.

    • Ondřej Wolf Says:

      Dík, Hanko, nakonec jsem se hodně bál vlastní nesrozumitelnosti.
      Ondřej

    • Kateřina Rozbrojová Says:

      Velmi mě mrzí český antiamerikanismus. Někdy těm lidem připomínám podíl USA na obou především “evropských” válkách. I tato krátká paměť je asi dědictvím komunismu.

 

Červenec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  

Archivy