• Ženatý chlápek spává se svojí sekretářkou. Jednou po práci jedou k ní domů a okamžitě vlítnou do postele. Po vášnivém milování usnou a probudí se až v osm večer. Chlápek se fofrem oblíká a říká: “Drahá, vezmi moje boty a pořádně je otři dole o trávník!”
    Holka kroutí hlavou, ale poslechne. Chlápek dorazí domů a už u dveří na něj žena vyjede, kde že se zas courá. Chlápek spustí: ”Nemůžu Ti lhát. Randím se svojí sekretářkou. Dneska jsme skončili dřív, jeli k ní, strávili odpoledne sexem a usnuli. Proto jedu pozdě. “Žena se na něj tak podívá, koukne se mu na boty a říká: ”Koukám, zas máš boty od trávy. Už zase jsi byl hrát golf, co?”

    surprise

    Jde babička s dědečkem a koukají na mladé lidi a babička praví: “Dědo podívej jak jsou ti mladí kluci dneska skromní, pět jich kouří jednu cigaretu a ještě se u toho smějou…”

    Lord má syna a ten mu jednoho dne oznámí, že bude mít svatbu.
    “A která je ta šťastná, znám ji?” zajímá se otec.
    “Náš zahradník, tatínku.”
    “Ale fuj! Ten komunista?!”

    Manželský pár, oba kolem 60 let, slaví v romantické restauraci 35. výročí svatby. Náhle se na jejich stole objeví drobounká krásná víla a říká:”Protože jste byli tak vzorný manželský pár, a protože jste celou dobu jeden druhého milovali, splním Vám každému jedno přání.”
    Žena zamilovaně řekne: “Já chci cestovat po světě se svým drahým manželem…” Víla mávla svou kouzelnou hůlkou a puf! - v ruce se jí objevily dva lístky na Queen Marry. Muž se chvíli zamyslel a pak řekl:”Tohle všechno je samozřejmě velmi romantické, ale vím, že takováhle příležitost už nikdy nepřijde. Je mi to moc líto, lásko, ale já si přeji ženu o 30 let mladší než jsem já…” Žena i víla byly hluboce zklamány, ale přání je přání - víla tedy mávne kouzelnou hůlkou a puf! - manželovi je rázem 92 let…
    Morální ponaučení z tohoto příběhu - muži, kteří jsou nevděční parchanti, by neměli zapomínat, že víly jsou rodu ženského…..

    Počítačová konzultantka pomáhá pracovníkovi se zabezpečením
    jeho PC a ptá se, jaké si přeje nastavit uživatelské heslo.
    Pracovník ji chce přivést do rozpaků a odpoví “PENIS”.
    S konzultantkou to ani nehne a heslo zapíše. Po chvíli se
    však skolí smíchy, když počítač odpoví:
    “Pro nedostatečnou délku zadejte jiné heslo!”

    Chlap u psychologa:
    “Kdy jste měl naposledy pohlavní styk?”
    “Mohl bych si zavolat manželce?”
    “Samozřejmě.”
    “Haló, Líbo, kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?”
    “Co? Nerozumím.”
    “Kdy jsme měli naposledy pohlavní styk?”
    “A kdo volá?”

    Mladý muž jménem Fielding Melish přišel za rabínem: “Rebe, musím jim něco říci. Já jsem totiž ateista!”
    Rabín se zamračil: “A to přesto, že znají Talmud?”
    Fielding Melish se zarazil: “No, tak Talmud moc neznám … vlastně ho neznám vůbec.”
    Rabín se ještě více zachmuřil: “A to neznají ani talmudický traktát Pirkej Avot, Moudrost otců?”
    Fielding Melish přiznal: “No, abych řekl pravdu, nikdy jsem si pořádně neudělal čas na studium.”
    Rabín se zhnuseně podíval na Fieldinga Melishe a odcházeje pravil: “Zdá se, že pro nich budu mít novinu, bojčik. Oni jsou prdlajs ateista, voni jsou jen děsnej ignorant!”

    Přijde babka na úřad a povídá úředníkovi: “Čest práci,soudruhu!”
    Úředník jí povídá: “Babičko, vy jste si asi spletla dobu.”
    Babka odpovídá: “Dobu možná, ale tebe ne!”

    Dohadují se Francouz, Angličan a Čech o národnosti Adama:
    Francouz: “Musel to být Francouz, protože jedině Francouze napadne taková chic móda, jako je fíkový list.”
    Angličan: “O původu gentlemana, který kvůli dámě obětuje své žebro, nemůže být přece pochyb.”
    Čech na to řekne: “Ten, kdo dokáže krást kyselá jablka, chodit s holým zadkem a myslet si, že je v ráji, nemůže být jiné národnosti než české.”

    Firemní psycholog na nejmenovaném ministerstvu testuje zaměstnance. Jedna z otázek zní: “Za jak dlouhou dobu si z úplatků dokážete našetřit na BMW?”
    Vedoucí právního oddělení odpovídá, že za 2-3 měsíce.
    Vedoucí oddělení veřejných zakázek odpovídá, že za 2-3 týdny.
    První náměstek napíše do formuláře: 2-3 roky.
    U pohovoru si ho psycholog dobírá, “pane náměstku, to jste ale ke mně nebyl upřímný, že ne?”
    Náměstek se zatváří pohoršeně a říká, “tak to zase prr, kolego, netlačte na pilu, BMW je poměrně velká firma!”

    Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku: “Co je to podvod?”
    “Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout.”
    “Jak to?” ptá se profesor.
    “Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti někoho, aby jej poškodil, dopustí se podvodu.”

    Kohn se chtěl zajistit pro případ úmrtí a rozhodl se koupit látku na rubáš. Grün mu nabízí látku po pěti korunách za metr. “Hned sa vrátím”, povídá Kohn a jde naproti do Taussigova obchodu. Tam mají tutéž látku za čtyři koruny, tak ji hned koupí. Nelení a jde nákup ukázat Grünovi.
    “Podívej,” říká vyčítavě, “Taussig mi prodal po čtyřech korunách za metr.”
    Grün znalecky promne látku mezi prsty a opovržlivě povídá: “Toto jsi koupil? Třikrát se obrátíš v hrobě a máš holý zadek!”

    Kohn se snaží přesvědčit Grüna, aby si od něho koupil kufr.
    “Dej mi pokoj, co bych dělal s kufrem?”
    “Můžeš si do něj přece uložit šaty!”
    “To určitě! A kvůli tobě budu chodit nahatý???”

    A ještě něco od Evy B. (Díky, Evo :-) )

    K vyhlášenému advokátovi Packelesovi přišel vyhlášený zloděj Ganef Pobertovič Čorkin s žádostí o zastupování. Zatímco se advokát Packeles probíral spisy, zloděj mu stopil dózičku s cigaretami, která ležela na kuřáckém stolku. Vyhlášený advokát Packeles, aniž by zvedl zrak od spisů, podotkl: “Dejte tu dózičku zpátky na své místo. Zde je moje pracoviště, ne vaše.”

    Potkali se dva dušezpytci. “A jak se pořád máte?” – “Děkuji. Nemohu si stěžovat, naopak. Mám se přímo skvěle. Ke všemu ještě mne potkalo neobyčejné štěstí.” – “Vážně? A jaké?” – “Léčím jednoho schizofrenika.” – “To přece není nic neobyčejného.” – “Jak kdy.” – “???” – “Mně platí oba dva.”

    Vyhlášený advokát Packeles hájil vyhlášeného zloděje Ganefa Pobertoviče Čorkina před soudem. Žalobce založil svou řeč na řadě nepřímých indicií, přičemž některé byly nepřímé až moc. Celá žaloba tak stála na vodě a jediným hmatatelným bodem k posouzení byla kasařská taška, kterou měl zadržený u sebe. Advokát Packeles proto zakončil svou řeč drtivým finále: “Vážený pane předsedo soudu, například já mám neustále u sebe všechno potřebné ke znásilnění. Mám snad za to být odsouzen?”

    “Miláčku,” povídá novopečená řidička paní Seligmanová svému choti, “miláčku, vidíš toho dědka? Producíruje se mi před autem, jako by si přímo koledoval o to, abych ho přejela! Co mám dělat?” Pan Seligman, překonávaje bledost, radí: “Možná by stačilo, miláčku, kdybys sjela z toho chodníku.”

    Traduje se, že když vídeňská Dvorní opera začala zkoušet balet Sněhulák mladého génia Ericha Wolfganga Korngolda, doprovázel chlapce na zkoušky otec. A nejenom to, mnoho i mluvil do nastudování díla. Jednou na místě obzvláště pomalém netrpělivě zvolal otec Korngold na kapelníka “Rychleji! Rychleji!” a vznikla velká různice, do níž se odvážil špitnout i mladičký skladatel: “Ale papá, já bych tu skutečně chtěl adagio.” Otec se na něj úkosem podíval: “Ty laskavě drž hubu!”

    (s díky podle Torberga)

    Paní Lieberbergová se v noci s úlekem vztyčí v posteli: “Miláčku, vstávej!“ burcuje klidně oddychujícího manžela, “zapomněl sis vzít prášky na spaní!”

    Jeden bohatý Američan odjel do vyhlášeného vídeňského sanatoria, aby se zbavil těžkého stihomamu. Když se lékařům nedařilo pacienta odblokovat a ten podléhal stále častěji záchvatům zuřivosti, byl přizván profesor Wagner-Jauregg. Pacient zůstával i v jeho přítomnosti v uzavřené zatvrzelosti, která náhle vyústila v zuřivý atak a pana profesora museli ochránit zřízenci. Poslední nadějí zůstal velký Wagner-Jaureggův oponent profesor Freud. Překvapivě nabídku přijal, přijel a s pacientem se setkal. Zřízenci byli pochopitelně za dveřmi ve střehu. Kupodivu se nic nedělo, pět minut, deset minut – nic. Primář sanatoria opatrně nahlédl dovnitř. Profesor seděl pohroužen do čilého rozhovoru s pacientem. Po půl hodině vyšel profesor Freud za obdivných pohledů personálu sanatoria z místnosti. Pak mu teprve řekli, že před ním se o navázání kontaktu s pacientem neúspěšně pokoušel profesor Wagner-Jauregg. Freud na to skromně odpověděl: “Prosím vás – co může vědět gój o mešuge?”
    Nesdělené tajemství není tajemstvím, a tak je pochopitelné, že zanedlouho se u profesora Wagnera-Jauregga objevil kdosi informovaný, aby mu všechno přebreptal. “Jen si představte, po vás přišel profesor Freud a s pacientem si půl hodiny čile povídal!” Wagner-Jauregg ho přerušil pohrdavým mávnutím ruky. “Mě nezajímá, co si spolu povídají dva cvoci.”

    (jeden vtip o dvou pointách s díky podle Torberga)
    —————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy