• Člověk je zvíře, ale zároveň je nekonečně více než zvíře.
    Přesahuje do humánní dimenze. Je to podobné jako s kostkou: V rovině je to čtverec, který má ale v prostoru dimenzi navíc. Jako člověk nejsem agresivní, ale jsem něco úplně jiného: Nenávidím, nebo miluji. Jako člověk nejsem jen nositelem sexuální energie, nýbrž jsem schopen se obětovat. Celá sexualita má být v těchto službách a měla by být výrazem setkání s druhým člověkem. Člověk nenávidí, ale když mu umíme sdělit, že pro nenávist není důvod, potom je jeho nenávist absurdní. Naproti tomu, když druhému namluvíte, že má “agresivní potenciál”, který musí prožít, vzbudíte v něm fanatický blud, že válka, nenávist a násilí jsou osudově nevyhnutelné. Ale pro člověka nic není osudem. Protože v rámci své dimenze musí vše sám stvořit. V žádném případě není vydán na pospas nějakým agresím. Poddá se jim jedině tehdy, když je soustavně indoktrinován, že není stvořitelem svého života, nýbrž jen obětí daných společenských a biologických okolností. Člověk je schopný, je nadaný k tomu, aby sám sebe překračoval, aby sám na sebe zapomínal, ztrácel ze zřetele, přehlížel sám sebe ve chvíli, kdy se oddá nějaké věci nebo svému bližnímu. To mám na mysli, když mluvím o sebetranscendenci.

    frankl

    Viktor E. Frankl - Pinchas Lapide: Bůh a člověk hledající smysl. Cesta, Brno 2011. s. 54.
    —————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy