• V posledních dnech ignoruji zprávy a ty mediální projevy, které vylévají do světa nenávist. Chodím hodně ven a čtu si knížky. Díky tomu vidím, že náš svět je dobrý.

    galaxie11

    Stále nám kdosi vnucuje znechucení a pocit beznaděje. Jedna špatná zpráva stíhá druhou, jeden hanebný skandál ještě nevychladl a už je překrýván skandálem dalším, nebo důkazem, že o našich osudech rozhodují sobečtí a neschopní blbci.

    Ale vypustíme-li ze svého života tyto mediální světy a katastrofické zprávy, uvidíme, že dál kvetou stromy, plují oblaka, snáší se deště, bzučí včely a hnízdí kosi. Svět jde svou cestou. Proč se stále někteří lidé snaží své spoluobčany vystrašit, pohněvat a rozčílit? Co z toho mají? Proč si stále někdo mocný vymýšlí nesmyslné a přímo destruktivní zásahy do našich životů, různé katastrofické scénáře, deptá nás vyhrožováním a strašením tu přílivem cizinců, tu terorem chudých, nebo naopak bohatých spoluobčanů, tu tajemnými spiknutími jakýchsi mocných darebáků, tu zoufalým nedostatkem financí a brzkým zhroucením zdravotnictví, školství, důchodového systému…?

    Náš svět určitě není ideální a není ani správné přehlížet jeho chyby. Ale přese všechno je to dobrý svět a je položený na dobrých základech biblické etiky, řecké kultury a římského práva. Je to svět bohatý, svobodný a dlouhodobě požehnaný mírem. Naši předkové o takovém světě mohli jen snít.

    Po desetiletích různých zvrhlých diktatur máme konečně svobodu. I kdybychom jedli jen suchý chléb a pili jenom vodu, i to by postačilo, aby to za svobodu stálo. A my nemáme jen chléb a vodu, i ti nejchudší mají alespoň o něco více. Neuléháme ve strachu, že na nás v noci začnou padat bomby. Nemusíme se plížit našimi ulicemi ozbrojení a plní obav z banditů a násilníků.

    Vládnou nám sice trapní kašpaři, ale ani jeden z nich nemá moc vnutit nám své názory, vzít nám naše občanská práva, zbavit nás svobody a života, jako tomu bývalo ještě nedávno. Nejsme bohatí, ale máme ještě lesy, louky a řeky a nebe nad hlavou, a ani palác nejbohatšího člověka není tak krásný jako tenhle sluncem a měsícem prozářený věčný domov.

    Nesmíme si nechat zkazit dny našeho života, jsou to dny našeho jedinečného a jediného života, který nám nikdo nesmí zkalit mediálními bublinami špinavých pseudoproblémů, protože nám nikdo nemůže nahradit jedinou promarněnou vteřinu. Jestliže se trápíme pro peníze, sžíráme se žárlivostí, závistí, vztekem, nebo touhou po slávě, umrtvujeme svou schopnost důvěry, lásky a přátelství. Dřevo stromu života přikládáme na oheň svého neklidu a nenasytnosti.

    Tenhle svět není špatný a budoucnost není temná. To jen zlá slova, nenávist k bližnímu, ctižádost, fanatismus a chtivost nám kalí radost z tohoto dobrého místa a z dobré doby, která nám byla svěřena a vyměřena z věčnosti. Nepodléhejme strachu, malomyslnosti, nenávisti a zálibě v temných stínech, které na nás valí média a demagogové. Nejsme jejich otroci, jsme svobodní a obdaření vlastní vůlí a rozumem. Naše mysl spoluutváří svět, tvoří budoucnost a rozhoduje o dobru a zlu.

    Člověk je spolutvůrcem vesmíru, určuje kvalitu místa i času, je svobodný a sám volí dobro, nebo zlo. Touží-li užívat si vzrušení války, nebo těžit z utrpení bližních, zlomyslně podněcuje k válce. Nemá-li vnějšího nepřítele, začíná jej vytvářet, nebo brojí lidi proti sobě ve válce občanské, vymýšlí si seznamy podezřelých a zrádců, tábory nepřátel, hordy barbarů, nebezpečné menšiny, stoupence samotného ďábla.

    Svět mysli, svět reflexe, svět informací, svět učení, svět kultury, politiky, tedy i svět médií, veřejné sféry, virtuality, symbolů a slov je svět sefiry Jesod, je to svět zrcadlení a matoucích odrazů. Symbolem sefiry Jesod je Luna, která zrcadlí světlo Slunce a stále mění svou tvář. Je to svět plný pastí, které klade racionální a etické síle duše. Zde se střetává pravda a lež, skutečnost a zdání, zpráva a klam. V tomto světě se vposledku ukazuje pravá spravedlnost, zde se sjednocuje láska a soud, zde se tříbí charakter, rozum i cit, zde se rozhoduje o příklonu duše k dobru nebo o zradě.

    Touží-li člověk po míru, což je odvěkým posláním lidí moudrých, aktivně a neúnavně, statečně a trpělivě vytváří mír a přináší pokoj, hasí spory, smiřuje rozhádané a uražené, pomáhá ke spolužití v různosti, učí moudrosti, vede lidi ke spolupráci a k hledání pravdy, nastoluje řád přátelství, věrnosti, práva a solidarity. A má velikou moc zlepšit tento svět. O takových lidech se píše: “Osvícení budou zářit jako lesk oblohy a ti, kdo jiné přivádějí ke spravedlnosti, jako hvězdy navěky a navždy.” (Da 12,3) Stačí jen otevřít ustrašenou mysl, přestat se bát, začít věřit, že dobro je s námi, že je dosažitelné a navíc velmi blízké - a dobro samo vzápětí přichází, svoboda dává sílu k důvěře a budoucnost se otevírá nekonečným možnostem.

    ——————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Martina Durdovic Says:

      Ta věta: dál kvetou stromy, plují oblaka, snáší se deště, bzučí včely a hnízdí kosi…. je tak plná naděje, tak osvěžuje mysl! Dík Věruš!
      Já myslím, že člověk se potácí pořád v extrémech, tu s ním cloumá vášeň, tu se bojí, tu je nadšen, pak zas propadne depresi… Chvilku se prochází krajinou a vdechuje ten vzduch, za hodinu už uhání vozem a dát blbou směrovku při přejíždění do jiného pruhu je mu příliš… Stále toužíme, když to máme, chceme víc…
      Takže je dobré a vlastně nutné připomínat určité věci, je třeba se stále navracet, zamýšlet se, nechat působit, měnit…

 

Červen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archivy