• Tři muži diskutují o svých milostných zkušenostech s manželkami.
    Ital říká: “Potřu svoji manželku olivovým olejem, načež se odehrává amore perfetto. Manželka křičí pět minut.”
    Francouz oponuje: “To já namažu svoji chérie mandlovým máslem a pak se koná vášnivé milování - žena hlasitě vzdychá asi půl hodiny.”
    Moše Goldstern se pohrdlivě zasměje a povídá: “Namastím manželku husím sádlem, milujeme se a ona ječí šest hodin.”
    Ostatní se na něj pochybovačně podívají a unisono vyjeknou: “Šest hodin? To přece není možné…”
    Moše pokrčí rameny: “Protože já si hned potom otřu ruce do záclony…”

    —————-

    Ťuk Ťuk Ťuk …
    “Kdo tam?”
    “Tady Smrtka.”
    “Hele, víš ty co? Táhni do prdele!”
    “Áááá! Píšu si: Jedna rakovinka konečníku …”

    —————————

    Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč na eutanázii.
    K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal:
    “Nechci abys mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu.”
    Ona vstala, vypla televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu.
    No není blbá!??

    ——————–

    Námět k zamyšlení
    1.
    Ve vězení: většinu času strávíte v cele 2 x 3 m
    V práci : věršinu času strávíte u stolu 1,5 x 1 m
    2.
    Ve vězení: dostanete zdarma 3 jídla denně
    V práci: máte přestávku na jedno jídlo, a to si platíte
    3.
    Ve vězení: za dobré chování vás dříve propustí
    V práci: za dobré chování vám přidají /práci/
    4.
    Ve vězení: dozorci odemykají a zamykají všechny dveře
    V práci: musíte nosit bezpoečnostní kartu a všechno odemykat a zamykat sami
    5.
    Ve vězení: můžete se dívat na televizi a na video a hrát hry
    V práci: za sledování televize a hraní her vás vyhodí
    6.
    Ve vězení: máte vlastní záchod
    V práci: o záchod se musíte dělit s idiotem, který čurá na prkénko
    7.
    Ve vězení: vaše rodina a přátelé vás smějí navštěvovat
    V práci: s rodinou nesmíte ani telefonovat
    8.
    Ve vězení: daňoví poplatníci hradí všechny vaše náklady, aniž byste museli pracovat
    V práci: hradíte si všechny náklady, abyste mohli pracovat. Pak vám ještě strhnou daně z platu, aby bylo z čeho platit vězně
    9.
    Ve vězení: musíte čelit sadistickým bachařům
    V práci: se jim říká vedoucí
    Tak si to v práci hezky užívejte, odcházím do lapáku.

    ————–

    Zemřelý papež přijde před nebeskou bránu. Svatý Petr ho pozdraví a ptá se na jeho jméno.
    “Jsem papež!”
    “Papež, papež,” brouká si pod vousy svatý Petr. “Lituji, nemám nikoho toho jména ve své knize zaneseného.”
    “Ale, ale . . . já jsem byl přece zástupce Boha na zemi!”
    Svatý Petr, překvapen: “Bůh má na zemi svého zástupce? No to je zajímavé, o tom mi zatím nikdo nic neřekl.”
    Papež se rozčílí natolik, až v obličeji zrudne: “Já jsem byl hlavou katolické církve!”
    “Katolická církev . . . to jsem nikdy neslyšel,” na to svatý Petr. “Ale počkej chvíli, zeptám se šéfa.”
    Odejde v nebi dozadu a ptá se Boha: “Poslyš, tady je jeden, ten říká, že byl tvým zástupcem na zemi. Jmenuje se Papež. Říká ti to něco?”
    “Nee,” odpoví Bůh. “Neznám. Nic o tom nevím. Ale počkej, zeptám se Ježíše. Ježíííši!”
    Ježíš přiběhne: “No, otče, co je, co se dějě?”
    Bůh a svatý Petr mu vysvětlí situaci.
    “Moment”, řekne Ježíš, “půjdu se na něho podívat. Hned jsem zpátky.”
    Za pár minut je zpět ve velmi dobré náladě a směje se na celé kolo:
    “Tomu sotva věřím, nedovedu to pochopit. Vzpomínáte si na ten kroužek rybářů, který jsem před 2000 lety založil?
    Tak ten ještě existuje!!!”

    —————

    Umřel jeden pán a dostal se do pekla, kde ho provází sám vrchní Belzebub.
    Otevře jedny dveře a za nimi modré moře, nádherná pláž, plno krásných dívek v bikinkách a spousta občerstvení.
    “Tohle je peklo?” diví se pán.
    “Jo, to je peklo,” zní odpověď.
    Za druhými dveřmi je perfektní bar se spoustou prima hostů, lahví a s báječnou muzikou.
    “Tohle je taky peklo?”
    “Jo, tohle je taky peklo.”
    Za třetími dveřmi čerti napichují hříšníky na vidle a strkají je do kotlů s horkým olejem a vůbec je všelijak trápí.
    “Proboha, tohle je taky peklo?”
    “Jo, ale toho si nevšímejte. To je jen pro katolíky, oni to tak mají rádi.”

    —————

    Pan Wasserman vyjde z domu. Potřebuje taxi. Ejhle, jeden volný právě přijíždí. Pan Wasserman ho staví, nasedá a pochvaluje si: “Tak se mi to líbí.” Taxikář se ozve: “Perfektní načasování. Jako Chajim.”
    Pan Wasserman se diví: “Jaký Chajim?”
    “Chajim Jankel, samozřejmě,” odpovídá taxikář, “člověk, kterému vždycky všechno šlo. Jako vy - potřeboval taxi - přijelo taxi. Ne jako já. Když já potřebuju taxi, vystojím důlek.”
    Pan Wasserman ho chlácholí: “Nikdo není dokonalý.”
    “Kromě Chajima,” oponuje taxikář. “Byl to mimochodem i skvělý atlet. S fotbalem to dotáhl až do Tatranu Prešov! Ne jako já - já jsem dobrej okopávat tak akorát brambory.”
    “Tak tohle znám,” utěšuje ho pan Wasserman.
    “Ojvajvoj,” nedá se zastavit taxikář, “Chajim tancoval skoro jako Harapes. To já mám obě nohy levý!”
    “Jak vás tak poslouchám,” podotknul pan Wasserman, “tak ten Chajim Jankel musel být opravdu extratřída!”
    “To jste tedy trefil,” naříkal taxikář, “třeba doma. Chajim nikdy nezapomněl žádné výročí, narozeniny, jmeniny a šmeniny. Učiněný poklad. Nikdy nepotřeboval žádné řemeslníky, všechno opravil sám. Ne jako já. Měním žárovku - a celá čtvrť je bez proudu.”
    To už začínalo být i pro pana Wassermana zajímavé: “To na světě asi není mnoho takových, jako Chajim Jankel.”
    “No to si pište, že ne,” kvílel taxikář. “A jak se Chajim choval k ženě! Dokázal pro ni udělat první poslední. Nikdy se nehádal. Ne jako já - klidnýho slova u nás neuslyšíte.”
    “To musel být zážitek,” odtušil pan Wasserman, “se s takovou mimořádnou osobností setkat!”
    “Já jsem se s ním,” povídá bezbarvě taxikář, “nikdy nepotkal.”
    Pan Wasserman je překvapen. “A tak odkud toho o něm tolik víte?”
    Na to taxikář dutě: “Vzal jsem si po něm vdovu.”

    ———————-

    Muž a žena, kteří se nikdy předtím neviděli, se setkají v jednom kupé lůžkového vozu. Po prvotních rozpacích se dohodnou, že žena bude spát na horním lůžku a muž na tom spodním.
    Uprostřed noci se žena vzbudí a vzbudí i muže:
    “Prosím vás, promiňte, že otravuji. Mohl byste jít požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc? Je mi zima.”
    Muž povídá s leskem v očích:
    “Mám lepší nápad. Co si zahrát na to, že jsme manželé…”
    Žena se usměje: “No, vlastně proč ne.”
    A muž: “Dobře, tak neotravuj a jdi se zeptat sama …”

    ——————–

    Otec se vrací z práce kolem hračkářství a náhle si uvědomí, že má dcera narozeniny. Zabrousí dovnitř a zeptá se, kolik stojí vystavené Bárbíny.
    “Pane, máme Sportovní Barbie za 350, Plážovou Barbie za 350, Disco Barbie za 350, Baletku Barbie za 350, Astronautku Barbie za 350 a Rozvedenou Barbie za čtyři a půl tisíce.”
    “Cože, proč je Rozvedená Barbie tak drahá a ostatní po 350?”
    Prodavač obrátí oči vsloup, povzdechne si a unaveně vysvětluje:
    “Pane, rozvedená Barbie je v balíčku s: Kenovým autem, Kenovým domem, Kenovou lodí, Kenovým nábytkem, Kenovým počítačem a jedním z Kenových přátel.”

    —————-

    Jednou dojel vandrujícího Heršla statkář v krásném kočáře. Přibrzdil a zeptal se: “Odkud jsi, žide?”
    “Z Ostropole.”
    “A co ta čepice?” houknul statkář na Heršla, který nesmekl.
    “Ta je taky z Ostropole.”

    —————

    Chajim Jankel byl pozván k rabínovi na večeři. Po večeři ale začalo venku boží dopuštění. Rabín tedy rozhodl, že Chajim Jankel přespí u nich. Chajim se zaradoval, a na chvíli zmizel. Vrátil se, a voda z něj jen crčela.
    “Kde jsi byl?” stará se rebecin.
    Chajimek na to: “Jen jsem byl doma říci, že dnes budu spát tady.”

    —————-

    Snadný a přitom výborný recept na přípravu tresky, který hravě zvládne i muž.
    Potřebujeme:
    tresku,
    olivový olej,
    papriku,
    česnek,
    cibuli,
    sůl,
    pivo a
    ženu.
    Příprava:
    Postavíme ženu s ingrediencemi do kuchyně a zavřeme za ní dveře. Otevřeme si pivo a za dvě hodiny je to hotové.
    Jídlo je skutečně výborné.
    A nedá skoro žádnou práci.

    —————

    Lejzr potká Chajima: “Oni jsou ale vyfiknutej! Kdepak to šijou? nedali by mi adresu toho jejich krejčího?”
    Chajim se trochu kroutí: “Milerád. Byla by tu ale jedna podmínka. Že oni nedají tomu krejčímu zase mojí adresu.”

    ————

    “Co bys udělal, kdybych vyhrála ve Sportce?”
    “Na rovinu. Vzal bych si půlku peněz a odstěhoval bych se někam hodně daleko.”
    Manželka vytáhne tiket a povídá:
    “Tak to je fajn, že jsi férovej. Já včera vyhrála čtyřicet osm korun. Tady máš dvacet čtyři a vypadni!”

    ————-

    Chajim Jankel se po delší době objevil v synagoze. Při odchodu se s ním rabi Bulvon loučí: “Jsem rád, že tě tu zase viděl, Chajimku. Co způsobilo tak výrazný obrat v tvých zvycích?”
    Chajim se chvíli kroutil a lezlo to z něj jak z chupaté deky: “Abych byl upřímný, rabi, přišel jsem ukrást klobouk. Ztratil jsem někde ten svůj nejoblíbenější. Kdosi mi řekl, že Móric Gold má némlich takový. Tak jsem si řekl, že půjdu do templu, odejdu trochu dřív a Goldovi šlohnu ten klóbrc. Ale jak jsem tak poslouchal to vaše kázání, tak jsem si to rozmyslel.”
    Rabi Bulvon se rozzáří: “To bylo, jak jsem probíral Desatero? Když jsem došel k Nepokradeš?”
    Chajim Jankel na to: “Né tak úplně, ale o vteřinku později. To když jste došel k Nesesmilníš, tak jsem si vzpomněl, kde jsem ho nechal.”

    ———–

    Setkají se čtyři kamarádi, kteří se už neviděli třicet let. Po několika drincích si jeden musí odskočit na toaletu.
    Ostatní si začnou povídat o svých dětech.
    První říká: “Jsem tak strašně hrdý na svého syna. Studoval Ekonomy And Business a hned po škole mu nabídli dobré místo ve velmi dobré firmě. Dneska je jejím prezidentem firmy. Je tak bohatý, že svému nejlepšímu kamarádovi k narozeninám koupil nejnovější model od mercedesu!”
    Druhý povídá: “To je bomba! No, ani já se nemusím za svého syna stydět. Začal v letecké společnosti, potom vystudoval školu a stal se z něj pilot. Později se stal partnerem ve firmě, dnes vlastní většinu akcií. Je tak bohatý, že svému nejlepšímu kamarádovi k narozeninám koupil úplně nové letadlo.”
    Třetí vypráví: “To je super!! Můj syn vystudoval stavební inženýrství, začal podnikat a dnes vlastní jednu z největších stavebních firem světa a je z něho multimilionář! I on si mohl dovolit koupit svému nejlepšímu kamarádovi k narozeninám obrovskou vilu!”
    Zatímco si navzájem srdečně gratulují, z toalety vrátí ten čtvrtý a ptá se, o čem je řeč.
    Jeden odpoví: “Právě se bavíme o tom, jaké máme úspěšné syny a jak jsme na ně strašně pyšní. No a co tvůj syn?”
    Čtvrtý odpoví: “Můj syn je homosexuál, živí se tancováním po nočních klubech.”
    Ostatní ho začnou litovat: “To je škoda. Zklamání, co?”
    “Proč? Já se za svého syna nestydím! Je to přece můj syn a já ho mám velmi rád. A zle se mu nevede. K posledním narozeninám před dvěma týdny dostal překrásnou vilu, nové letadlo a nejnovější model mercedesu od svých tří frajerů!”

    —————-

    Žena jede na rekonvalescenční pobyt a žárlivý manžel jí před odchodem kontroluje kufr. Vybere z něho společenské šaty a místo nich tam vloží tepláky. Po dvou týdnech se žena vrátí a manžel se ptá:
    “Tak jak bylo?”
    Žena odpoví:
    “Dobře bylo, perfektně. Ty, co měly společenské šaty, tancovaly v sále a ty, co měly tepláky, souložily na pokojích.”

    ———-

    Wunderrebe z Téméšváru byl požádán židovskou obcí v Chelmu, aby dal posudek na uchazeče o tamější rabínský stolec.
    “Je jako Mojžíš, jako Šalomoun, a jako Aristoteles,” zněla odpověď.
    Chelmští se zaradovali a uchazeče přijali a uvedli do úřadu a nestačili se divit. Nový rabín brumlá, mumlá, skuhrá a jediný se svým vtipům chechtá, nebo co. Je to člověk lehkomyslný a nedoučený. Chelmští za čas s výčitkou píší wunderrebemu do Téméšváru. Přijde odpověď:
    “Co byste ještě chtěli? Napsal jsem vám pravdu. Jako Mojžíš koktá, jako Šalamoun běhá za ženskými a hebrejsky umí asi jako Aristoteles.”

    ————-

    Kohn je členem pohřebního bratrstva. Jednou jde taková typická řeč.
    “Já bych chtěl být pohřben vedle Alberta Einsteina,” praví Chajim Jankel.
    “To já,” osmělí se Hyman Rose, “já bych chtěl ležet vedle Igora Stravinského.”
    Kohn cítí na sobě pohledy ostatních: “Já bych chtěl ležet vedle Angeliny Jolie.”
    Ostatní se jen chechtají. “Voni jsou ale chóchem, Kohn! Angelina Jolie ještě žije!”
    Kohn na to: “Právě proto!”

    —————-

    Osmadevadesátiletá stařenka na smrtelné posteli se svěřuje svému devětadevadesátiletému manželovi:
    “Můj drahý, než umřu, chtěla bych ti něco říct. Nejdřív ale zajdi do stodoly. Pod třetím sloupem vpravo najdeš dvě krabice. Přines je, prosím tě.”
    Manžel vyhoví a u postele své ženy krabice otevře. V první najde tři vajíčka a v té druhé 300 000 eur.
    Nechápe: “Co znamenají ta vajíčka?”
    “Za celých 79 let, co jsme spolu, jsem pokaždé, když jsem s tebou neměla orgasmus, dala do krabičky vajíčko.”
    Stařeček se dme a červená pýchou a stařenka pokračuje:
    „No a vždycky když tam těch vajec byl tucet, šla jsem s nima na trh.”

    ——————

    Pokud žák v minulosti tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to chyba.
    Dnes to pochopitelně chyba není, nýbrž je to žákův osobitý vlastní názor, který má právo zastávat. Na učiteli je, aby nezranil žákovu osobnost či nenarušil jeho sebevědomí. Musí proto vytvořit vstřícnou edukační atmosféru a pro dané tvrzení najít vhodnou interpretaci.
    Např.: “Správně, Pepo, krokodýl patří mezi ryby, taky mezi obojživelníky. I mezi tropický hmyz, zkrátka mezi všechny obyvatele afrických řek. Patří mezi ně, protože spolu s nimi tvoří jednu velkou šťastnou rodinu, které se říká ekosystém. A jinak je to plaz, ty debile!”

    ————————-

    Vrchní izraelský rabín na návštěvě u papeže. Procházejí se po Vatikánu a na Svatopetrském náměstí si rabín všimne nenápadné telefonní budky. Papež vysvětluje:
    „Jestli si chcete popovídat s Pánem Bohem, tak tady za tři eura za minutu můžete. To je na něj přímá linka.“
    Rabín pochopitelně možnost pohovoru s Bohem využije.
    Za pár týdnů navštíví papež rabína v Jeruzalémě a hned si u Zdi Nářků všimne nenápadné telefonní budky. Rabín vysvětluje:
    „Je to jako u vás. Přímá linka na Hospodina. Dva šekely za pět minut.”
    Papež se podivuje nad rozdílem v ceně a rabín vysvětluje:
    „Vědí, od nich je to meziměsto, ale tady je to místní hovor.“

    ———————-

    Rodiče nečekaně vejdou k synovi do pokoje a vidí, jak stojí uprostřed místnosti v latexovém oblečku a mlátí se bičem. Rychle zavřou dveře a bezradně na sebe koukají.
    Pak otec konečně promluví:
    “Seřezat ho asi nemá smysl, co?”

    ———————————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy