• Nevím, jestli to je zvláštní zátěž sociálních sítí, ale rozhodně právě tyhle lapače duší hojně přispívají k tvorbě bezobsažných floskulí a frází.

    dont-believe-the-lies-tshirt_design

    Některá slova už nemohu ani vidět. Nevěřím jim.

    Možná je na počátku toho vyprázdnění snad i originální a krásné slovo, nebo sousloví, nejspíše emotivně působivé, a proto také chytlavé. Někdo je napíše poprvé, těžko říci, zda upřímně, nebo již napoprvé jako podbízivý žvást. To slovo si pak přečtou díky síti stovky lidí a zaujme je. Brzy je kdekdo při první příležitosti zopakuje, protože jsme líní vymýšlet zajímavá a nová hodnocení, rozebírat umělecké dílko, přemýšlet o něm, a líbivé slovo se postupně stává mentální nákazou. Ztrácí svůj neotřelý půvab i emotivní upřímnost a promění se v nástroj společenské přetvářky. Jeden čas se zejména mezi herečkami a zpěvačkami rozmohlo růžově slaďounké “lidičkové” ve smyslu “ti troubové, kteří mi jsou ochotni platit za to, že se na ně trochu uculím.”

    A mezi těmi různými “kámoši” na facebooku se nyní rozmáhají dvě slova, jimiž se zpravidla ohodnocují kreslířské, básnické a vůbec umělecké výtvory spoluzasítěných truhlíků. Jde o slova “souznění” a “rezonování.” Oba výrazy mají vcelku podobný význam, který dříve vyjadřovalo civilní “líbí se mi to.” Nyní, jak se zdá, kdeco souzní a rezonuje jako kytarové dřevo, a to dokonce i v případě, že ten rozvibrovaný “přítel” to vaše veledílo ani celé nedočetl, protože ho nudilo k smrti. Ale ono to tak pěkně mile zní, tak co? Hlavně udělat radost. Vždyť tyhle sítě jsou mimo jiné také velkým výměnným obchodem sociálního uspokojení. Proto ta všechna klikátka “líbí s mi” a “sdílet” a nadšené výkřiky… Ty klikneš mně, já kliknu tobě. Oba víme, že to je jenom hra a že to vůbec neznamená respekt, přátelství a ocenění, ale i tak, nic to nestojí a zalichotí to. Kdosi moudrý řekl, že není na světě člověka natolik inteligentního, aby mu neudělalo dobře lichocení. Klik sem, klik tam… Aspoň někdo zaregistroval, že vůbec existujeme.

    Kdyby někdo napsal v dopise, v tom dopise, jaké se posílaly kdysi, v dopise psaném perem na papíře: “Tvé verše ve mně rezonují,” bylo by to skoro jistě vyjádřením skutečného uznání. Kdyby napsal: “Vážím si souznění našich názorů a našeho pohledu na svět,” bylo by to cenné vyslovení přátelství. Na internetu jsou to bezcenné fráze. A opakují se, opakují se, opakují se…
    —————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 0:10

  • Comments are closed.

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy