• Čeština dovede hezké, ale i zlomyslné kousky. Jakou škálu rozdílných emocí a stereotypů dokáže vyjádřit různými zkomoleninami názvů národů.

    barbarharos

    Sousedi, ti, kdo jsou nám nejbližší, jsou zpravidla stejní bližní, kteří nám nejvíc lezou na nervy. A když ještě zavdají nějaký historický důvod k nevraživosti, jejich přezdívka je plná pohrdání a tak nabitá negativními emocemi, že jaksi zapáchá. Z této kategorie je Němčour a Rusák. S oběma národy jsme měli nedávné zkušenosti okupačního charakteru. K historickým názvům již můžeme řadit třebas Prušáka, to slovo nezní tak hrozně, snad jen trochu posměšně. Zdá se, že sama koncovka -ák neznamená nic pěkného. Samozřejmě i ohavné označení Židák sem patří. Ovšem Pražák již zevšeobecněl a nahradil ušlechtilejšího Pražana bezbolestně a Slovák nese svou koncovku vůbec bez emotivního obsahu. Spory a teorie okolo názvu Romů a Cigánů by vydaly na samostatnou knihu.

    Ostatně mnoho názvů sousedních národů a kmenů mělo hanlivý význam, ale časem se ty ostny jaksi setřely. Dříve bylo rovněž běžné, že vlastní lidi označovali naši předkové jako člověk (odtud je snad i označení Čech, ale jak známo i Rom), zatímco na cizince se hledělo jako na nelidi, nebo lidi nehodnotné (Němec je němý, barbar je primitiv atd.) Gádžo nebo gój je také obecné označení těch druhých, může oscilovat od neutrálního k hanlivému. Statečný kmen Siouxů by vám za toto označení nepoděkoval, jde o hanlivé jméno s významem “Malé zmije” přidělené kmenům Očéthi Šakówiŋ, jejich nepřáteli Odžibveji (je to francouzská zkomolenina Nadowe-is-iw-ug).

    K jiným sousedům máme v Čechách vztah neutrální, nebo ambivalentní, proto snad neznám v češtině hanlivé označení Maďara, Poláka a Slováka. Existuje pojem Maďarón a Slovačisko, ale to vnímám spíš jako neformálně družné. Tam, kde jsou Maďaři blíže, totiž na jižním Slovensku, jsou však slovenštinou obdařeni hned více přezdívkami: Feferóni, Paprikáši nebo Turulovia a Huni.

    Zajímavější jsou pak ty názvy národů, s nimiž jsme měli kontakty jaksi sporadičtější, a přesto jsme je obdařili výsadou přezdívky. Anglán, to zní hrdě, Anglán je voják, cestovatel, hrdina, gentleman. Amerikán, to je bohatý náfuka, často náš člověk s těžkým přízvukem a těžkou kapsou plnou dolarů. Závist namíchaná s respektem. Buran, ale šikula.

    Ne tak již Frantík, to je roztomilý žabožrout, subtilní kavárenský povaleč, hrdina to není, ale může s ním být zábava. Zato Talián, to je lahůdka. Pěkně se v tom přízvisku ukazuje šarm italských návštěvníků naší země, byť to nebyli samí architekti, muzikanti a malíři, ale často spíše chudí barabové. Ale Talián, který nahradil dávného Vlacha, je velký frajer jiskrného pohledu, svůdce a eskamotér. Srdcové eso a nůž za pasem, Don Juan a muzikus, lamač dívčích srdcí.

    Brněnské Čehún nemá reciproční titulaturu, na Moraváky jsme si nic hanlivého nevymysleli. A co Čecháček? Na rozdíl od jiných českých přezdívek je to sebeoznačení a je dosti hanlivé. Někdo upozorňuje na zdrobnělinu, která je prý sice ironizující, ale dobromyslná. Tato zdánlivá roztomilost je však velmi urážlivá, ukazuje na ty nejhorší vlastnosti Čechů: malost, zaprděnost, zbabělost, vyčůranost, sobectví, nevzdělanost, oportunismus. Jako sebekritika - budiž. Ale opatrně s Čecháčky a velký pozor na Čecháčky. Jsou na přesdržku.

    barbar
    ——————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 0:00

  • 8 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy