• Celá snůška manipulativních argumentů a základních nepochopení situace vysokých škol hýbe mediálními obhajobami chaotických kroků ministra školství.
    dobes1

    Nejen, že ministr Josef Dobeš otevřeně tvrdí nepravdu, když s pokerovým obličejem zapírá existenci varovných dopisů z Bruselu, zatímco produkuje stále nové absurdní nápady, povýšeně peskuje rektora a osočuje akademickou obec, ale k jeho tragikomickému tažení se připojují i mnozí publicisté. To, co způsobily nekoncepční kroky politiků, kteří častokrát sami žádnou vysokou školou neprošli, je nyní vytýkáno akademickým pracovníkům. Je jim například otloukána o hlavu nízká úroveň školství. Nejsou to však vzdělanci, kdo by si nechtěli zvyšovat kvalifikaci například na dobrých zahraničních pracovištích. Faktem je, že na výjezdy na studia a konference již nejsou finance. Systém je nastavený tak, že bez mnohdy nesmyslných grantových projektů nelze přežít, to pak má samozřejmě dopad na kvalitu publikací i přednášek. Učitelé si přibírají druhé zaměstnání, chtějí-li uživit rodinu.

    Tristní situace je vzdělancům, faktickým obětem devastace, vyčítána nejen médii, ale viníky toho stavu, politiky, ministrem školství a dokonce prezidentem, nad jehož profesorským titulem se ostatně vznáší nejedna pochybnost: Prezident Klaus je pobouřen protestem akademiků proti reformě vysokých škol.

    Zatímco mnoho lidí strádá, intelektuálové jsou populisty představováni jako paraziti, kteří žádají nepřiměřené platy a jakési nadstandartní svobody, dokonce snad proto, aby si mohli bez kontroly přikrádat, jak naznačuje například Pavel Páral ve svém článku Akademický kontakt s kapitalismem. Jeho výrok: „je třeba mít také na paměti, že akademická svoboda spočívá v něčem jiném než v tom, že se mi nikdo nedívá na prsty, když roztáčím cizí peníze“ je nestoudný. O nějakém roztáčení peněz se dnes ve školství nedá vůbec hovořit. Existují obory a katedry, kde si vyučující kupují pomůcky ze svého, protože na ně v rozpočtu není. Propouštějí se mladí nadějní odborníci, ruší se objednávky časopisů, o knihách a technice nemluvě. Možnost svobodně myslet a bádat bez kurately polovzdělaných mudrlantů z mafiánské sféry je to poslední, co lidi na univerzitách motivuje. Akademická svoboda od středověku až dodnes je všechno jiné, než jakési šmelení s veřejnými zdroji. Šmelení je doménou spíše oněch politiků a bossů.

    Přestane-li být titul docent a profesor odborným grádem a stane-li se jménem funkce, budou-li profesoři jmenováni místními kmotry usazenými v radách a vybíráni na základě společných kšeftů třebas i z řad příbuzných bez maturity, je to děsivá, ale nikterak nepravděpodobná vize toho, kam kormidluje školství současný ministr. Vytýkat univerzitám, že vytvořily praxi tzv. „létajících profesorů“ je podlé, tento systém jim byl vnucen na jedné straně různými obstrukcemi při získávání vyšších grádů, na druhé straně nutností těchto grádů pro udržení pracovišť. Osmdesátiletý profesor jistě není nadšený z toho, že v zájmu záchrany jedinečného oboru musí dojíždět stovky kilometrů na vzdálenou univerzitu a rozhodně mu nejde o „přivýdělek“. Samozřejmě jsou civilizované země, kde systém pevných míst profesorů funguje. Ale Česká republika není Německo s jeho tradicí prestižních pruských univerzit hýčkaných osvíceným císařem.

    Populistické výroky novinářů, prezidenta a ministra Dobeše spadají do stejné kategorie jako cedule s nápisem „Intelektuálové, jděte do hajzlu“ nesená jakýmsi Bátorou. Všechny tyto projevy jsou pak jen odnoží bývalé komunistické propagandy, která inteligenci pouze trpěla, přičemž ji neustále stavěla na pranýř jakožto parazitickou třídu povyšující se nad dělný lid. Alibisticky se pak hovořilo o pracující inteligenci, což byla například učitelka pracující za poloviční mzdu než dělník a navíc vysmívaná jako obecní blázen.

    Není pravda, že učitelé a studenti odmítají reformy. Všichni víme, že reforma je nutná. Ale kdo by věřil, že Dobešovy návrhy, tak jak je čteme, nejsou jen dalším z mnoha tunelů a přikrádaček politiků a komunálních mafiánů?

    Akademici nejsou zvláštní povýšenecká a hamižná kasta stojící proti strádajícímu národu, jak by okradeným lidem chtěli vsugerovat nezodpovědní politici, kteří nesou hlavní vinu na devastaci vzdělanosti. Školství a věda jsou nyní zproletarizovány jako málokterá oblast povolání. Studenti nejsou rozmazlení fakani a příživníci. Argumentace vyhazovanými melouny je licoměrná, studenti jednou vyhodili melouny, mafiáni ve státních službách neustále vyhazují miliardy.
    —————————–

    Publikováno na Region Online CZ

    ———————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Moe Says:

      Omlouvam se ze nasledujici sem nepatri, ale neudrzel jsem se smichy po precteni clanku:
      The Daily Telegraph February 14, 2012 3:32 PM

      Dalsi utok na Izrael, tentokrat v Thajsku.
      Mimořádný sled událostí začal, když velká exploze utrhla střechu domu v centru hlavního města Thajska, ktery byl pronajamut třemi muži z Iranu na dobu několika měsíců.

      První dva muži, se brzy se vynořili z domu a utíkali, zatímco třetí, který byl zraněn při výbuchu, se pokusil zastavit taxi.

      Nicméně, řidič taxiku jak mile uviděl muže s krvavém zraněním, odmítl jízdné. Íránec pak hodil granát na taxík, a vybuch zranil řidiče.

      Jakmile se Thajská policie dala se do pronásledování, Iranec hodil dalsi granát na policisty. Granat narazil na kmen stromu, odrazil se zpět a explodoval pod jeho nohy. Bangkok: policejní komisař, řekl ze pas nalezeny v tašce identifikoval muže Saeid Moradi, 50, íránské narodnosti.
      Utocnik skoncil v nemocnici kde mu lekari amputovali obe nohy. Jak je videt, Bozi mlyny spravedlnosti nekdy melou uzasne rychle!

 

Březen 2019
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy