• Biblické, ani pozdější židovské tradici není dualismus a z něho vyplývající askeze vlastní, i když se v ní během dějin občas také objevily.

    zeme

    V každém případě v biblické tradici má pozemský svět stejný význam jako svět nebeský a hmota je stejně důležitá jako duch. Rozdělení na hmotu a ducha, na zemi a nebe, na nahoře a dole, na prostor a čas, na ženský a mužský prvek, na tělo a duši, na rozum a cit je jen lidským způsobem porozumění nepoznatelného, to vše je ve skutečnosti jediným obrovským pestrým proudem stvořitelské energie tryskající z Nekonečna zvaného mystiky Ejn sof.

    Dávní myslitelé uspořádali boží stvořitelské síly do struktury desíti živoucích ohnisek zvaných sefirot, desíti projevů tvůrčí energie Nekonečného, i to je ale jen model, jímž nedokonalý lidský rozum zkouší uchopit tajemství bytí. Tyto sefirot představují různé aspekty stvořeného poznaného i nepoznaného kosmu a jedna ze sefír je modrá a zcela naplněná božím slitováním. Je to sefira kabalisty nazvaná Malchut - Království,  je to sefíra vyjadřující svaté bytí naší Země. Je to místo, kde přebývá Šechina, soucitná Přítomnost Hospodina mezi lidmi a celým jeho stvořením v jeho solidárním, utěšujícím ženském aspektu, chcete-li v jeho inkarnaci.

    Aby člověk poznal mystérium Země  a přírody, nemusí hledat u pohanských kultur, velcí mystikové monoteismu, tedy judaismu, křesťanství i islámu dobře znali posvátnost pozemského světa, jeho posvěcení a dotek Stvořitelovy dlaně v každém listu a na každém kameni. Pohrdání tímto světem, odklon od něj a hledání čehosi, co snad pokládáme za důstojnější a vhodnější pro nás, je velkým hříchem proti Stvořiteli, je to pyšné a kruté pohrdání jeho darem a jeho láskou. Stvořený svět není zlý, hmota a tělo není domovem nečistoty a hříchu, to vše jsou síly, které pramení pouze v lidském myšlení (v Bibli se píše v srdci) a nakonec se obracejí nejen proti člověku, ale i proti celému Stvoření a jeho Tvůrci.

    Náš viditelný a hmotný svět je jedním velikým, krásným zázrakem a projevem boží štědrosti. Každým dnem, každou minutou nám všemi smysly vyjevuje Stvořitelovu velikost a nekonečné milosrdenství. Jenom pýcha, zvyk a rutina způsobují, že jsme se přestali divit i radovat a že vše, co se nám zde nabízí, bereme jako samozřejmé, ba nízké. Pliveme tím do tváře Stvořitele, ale i sami sebe ochuzujeme o to jediné, co nám bude kdy nabídnuto. Protože  ignorantovi, který pohrdá zemí, nebude nabídnuto ani žádné nebe.

    Poznávejme, že samozřejmé není ani stéblo trávy, samo bytí je jeden veliký a tajemný div, který popírá přirozený stav, jímž je nebytí, smrt, chladná a neživá strnulost entropie.

    Jedna známá písnička dnes pro mne vyjadřuje univerzální modlitbu, kterou snad přijmou i ti, kdo se nazývají ateisty:

    Uhlíř a Svěrák: Chválím tě Země má

    Mysleme nyní na náš svět, na ten svět nevinnosti, svět kamenů, stromů, zvířat a oblaků, který v tichosti přetrvává celá tisíciletí a o tolik převyšuje lidskou zlobu a malost.

    ————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy