• Množí se jakési pokusy dát dohromady lidi, kterým vadí to či ono, a něco konečně udělat. Nejlépe revoluci.

    ovce

    .

    Není divu, Pro mnohé lidi je zdejší situace dost smutná a bezvýchodná. Sousedka, která už ledacos zažila, mi onehdá řekla, že by jí zajímalo, kde se ti kandidáti a různí ministři a poradci berou, že jí to prý připadá, jako by si je naši politici i Klaus sbírali mezi ožralými kamarády někde po podřadných hospodách nebo za kontejnery u Hlavního nádraží.

    Můžeme to pozorovat na různých webech a víceméně uzavřených zájmových stránkách. Skupina příznivců té či oné revoluce se tam plácá po zádech a ujišťuje se, jak by vládla lépe a radostněji. Někteří to dělají elegantně a s intelektuálním přehledem odvolávajíce se na věhlasné filozofy, jiní, a těch je více, si vystačí s vytrčeným prostředníkem, což je výmluvné módní gesto, které nahradí jakýkoliv argument, charakter, zkušenost i vzdělání. Někteří diskuse moderují velepřísně, jiní mažou pouze názorové oponenty. Nebo je označují za idioty a podplacené agenty nepřítele a židozednářských spiklenců.

    Ale vcelku se ty stránky neliší. Jsou plné lidí, kteří jsou naprosto čestní, neúplatní, moudří, zkušení, hrdinní, vzdělaní a kompetentní. Dejte jim moc a bude na zemi ráj. Alespoň to slibují a vzájemně se tím ujišťují. Napíši-li na takovou nějakou stránku, samozřejmě z těch slušných, článek, který konvenuje tam panujícímu přesvědčení, sklidím spoustu uznání. A také si ta skvadra spravedlivých hned pochvaluje, jak moudře jsem se rozhodla je podpořit.

    Ale běda, když se nezařadíte do patřičného stáda. Hned jste za blbce. Víte, je velmi těžké připojit se k někomu, kdo má sice na nějakou věc stejný názor jako vy, ale jinde je prostě názorovým nepřítelem. A proto se nezařazuji nikam. Levičáci mě mají za pravicovou fanatičku, která s nimi nechce chodit na barikády, pravičáci mi nadávají do bolševických krav a havlovských pravdoláskařů. Jistý pan V. David alias Radomila Clémens spolu s jistým panem Adamem mne dokonce označili za budoucí masovou vražedkyni těch správných pravičáků (z nichž mnozí jsou ve skutečnosti moji blízcí přátelé).

    A proč si se mnou nevědí takzvaní levičáci ani pravičáci (případně přeníci, zadníci, horňáci, dolňáci, ani jiní směrováci) rady a proč si musejí vymýšlet škatulky, seznamy a hloupé nadávky? Protože nepatřím k žádnému z jejich poslušně bečících stád. To ideologické pasáky znervózňuje a popuzuje. Nejsem ovce. Stádo je pro dobytek, já mám svou vlastní lidskou a jedinečnou cestu. Nepůjdu ztrácet svůj vzácný čas účastí na nějakých hloupoučkých Hovorech na pravici a nepůjdu mávat rudými prapory s protiizraelskými fanatiky z ProAlt. Ano, všichni říkají, že v jednotě je síla a bla bla bla. Ale já nepotřebuji vítězit za cenu spojenectví s kdejakým demagogem, lhářem, zlodějem a kariéristou. Vím, že by se to nevyplatilo. Zvítězit je totiž ta snazší část celé revoluce. Tou těžší částí je pak žít jako vítěz. A to s nespolehlivými, destruktivními, chamtivými, pyšnými, hloupými a neloajálními lidmi nejde. Takové vítězství je bezcenné a je možná horší než porážka.

    A proto myslím, že tahle společnost by žádnou revoluci dělat neměla, není lepší než ti, které kritizuje. Nejprve by se bojovníci proti nešvarům mocných měli naučit žít jako občané.

    ————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 3 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Rolf Says:

      V Hovorech na pravici P. Hájek zpochybnil existenci reálné pravice s tím, že taková pravice dnes neexistuje a není po ní ani poptávka.Filosofovat o svobodě je velice vděčné téma a svoboda není myslitelná bez křesťanství. Nezmínil se o jaké tradice a pravdy se opřít a jeho vize tak vyznělo jako naivní protimluv. Legendárním se stal jeho výrok, že nepochází z opice, a druhým moudrem, že Usáma byl virtuálním papírovým tygrem, jímž vstoupil do Valhaly české politologie. Nelze jinak, než souhlasit s emeritním velvyslancem J. Grušou, že Pražský hrad je sídlem českého žvástu.
      Pro člověka, jemuž komunistický režim odepřel přístup k vyššímu vzdělání, jsou někteří ideologové vystupující pod hlavičkou Hovorů na pravici těžko čitelní: nedovede rozeznat, vymývá-li mu mozek jižanský konfederát, černokošilatý korporativista, zakuklený klerofašista, nebo hnědokošilatý nacionalista nového typu, zaťatý kreacionista či atheistický evolucionista. A tak nám, dříve narozeným a vyššího vzdělání nemajícím, nezbývá než se opřít o životní krédo z knihy Moje univerzity: “Člověk to zní hrdě!” (pravil Gorkij prdě).

    • Věra Tydlitátová Says:

      Jastli ona to spíš není partička typu: “My hoši, co spolu chodíme”?

    • Martina Durdovic Says:

      Člověk se druží asi proto, že je jednak tvor sociální, jednak že v jednotlivci zmůže méně. Nikdy se ale nemůžeme sejít tak, abychom byli ve všem bratři. Můžeme se shodnout jen v tom hlavním účelu, proč jsme se sešli, ne? Pak je tak fakt, že nějaká pospolitost má smysl jen v určitou dobu, proto se potlačí ty ostatní věci. V danou dobu je třeba, pak už ne.

 

Listopad 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Archivy