• giuseppe_garibaldi

    Za návštěvu stojí ostrovy La Maddalena a Caprera. Jsou součástí souostroví na severovýchodě Sardinie a vynikají krásnou přírodou, která jim zajistila statut národního parku. Mezi ostrovem La Maddalena a Caprerou (Kozím ostrovem) je úzký most, který jsme přejeli místním autobusem. Caprera je skalnatá a porostlá macchií, je to překrásné místo, ale je jasné, že pokud by nechtěli pěstovat trní, pro zemědělce málo zajímavé.

     

    caprera

     

    Zdejší romantickou krajinu obdivoval Giuseppe Garibaldi, zakoupil polovinu ostrova a vybudoval zde své sídlo. Jeho dům, v němž žil do konce života s dětmi a se svou manželkou Anitou, která se proslavila jako statečná Giuseppova spolubojovnice, je přístupný jako muzeum.

    anita-garibaldi

     

    Před domem se na všechny strany sklánějí obrovské větve mohutné borovice, kterou zasadil ještě Garibaldi, když se mu narodila dcerka. Jeho hrob leží několik kroků od domu v krásné zahradě.

     

    clanok_foto11a

    Po ostrově se toulá mnoho různobarevných koček, které žijí v podivuhodném společenství. Bezpochyby jsou to potomci Garibaldiho macků, z nichž se za ta léta stal mocný a svobodný kočičí národ.

     

    sardinie-caprera

    Na severozápadě Sardinie leží ostrov Asinara (Oslí ostrov) a malý ostrůvek Piana (Malý). Asinara má význam pro naše dějiny, na tomto jinak pustém ostrůvku bývala státní věznice a během první světové války zde byli drženi čeští zajatci. Z nich se rekrutovali italští legionáři. Na Asinaru se běžně nejezdí, je tam přírodní rezervace, z blízkého mysu Capo del Falcone (Sokolí mys) je však na oba ostrovy pěkný výhled.

    capo-di-falcone

    Stanula jsem tam s určitým pohnutím, neboť vyprávění o Asinaře, na níž žijí divocí oslíci, provázelo mé dětství - také můj dědeček byl na tomto ostrově vězněn za první světové války, než vstoupil do italských legií. Nosil pak knírek, čepici s orlím pérem a u pasu dýku, říkalo se mu Carlo, vypadal prý jako rodilý Ital. Domů se vrátil jako hrdina se znalostí několika italských vět, zraněním od šavle, které ho stále zlobilo, a vyznamenáním za statečnost. Vzpomínky na oběti první světové války najdete na Sardinii leckde v podobě pomníčků a pamětních desek.

    grotta-di-neptuno-11

    Na Sardinii je několik přístupných jeskyní, z nichž nejznámější je asi Grotta di Nettuno na úpatí mohutného skalního masívu mysu Capo Caccia. Vchod do krápníkové jeskyně leží téměř v úrovni moře, jehož příboj dovnitř zanáší spršky slané vody do malé laguny.

    grotta-di-neptuno-2

    Jeskyně je dlouhá 1200 metrů a ukazuje opravdu bohatou a krásnou krápníkovou výzdobu, všechno bílé jako z cukru nebo ledu, krajky, opony, jezírka a kamenné fontány.  Nedaleko jsou ještě dvě jeskyně, Grotta dei Ricami a Grotta Verde, obě přístupné. V jeskyni Verde jsou vidět jeskynní malby z doby kamenné.          

     grotta-di-nettuno

    Růžová žula, typická pro Sardinii, bývá tvarována povětrnostními vlivy do neuvěřitelných podob. Populární je skalní masiv Roccia dell‘ Orso (Medvědí skála) na severním pobřeží ostrova.

    roccia-delle-orso

    Skála v podobě nějakého zvířete, prý medvěda, je zdaleka viditelná z lodi plující na La Maddalenu, i z vnitrozemí, protože vyčnívá z vrcholu dost vysokého kopce. Ke skále se dá vystoupit pouze pěšky cestičkami mezi porostem macchií a velkými růžovými skalisky. Sama cesta byla pozoruhodná a pak se nám na vrcholu otevřel nádherný výhled, který předčil každé očekávání a bohatě odměnil namáhavý výstup i škrábance od trnitých keřů.

    medvediskala

    Čedič také umí vytvářet kuriózní tvary, pět kilometrů od pobřeží na severu Sardinie poblíž Castelsarda stojí hned u silnice podivuhodný čedičový útvar zvaný Rocca dell‘ Elefante (Sloní skála).

    roccia-dellc2b4elefante

    Černý lávový blok z jedné strany opravdu připomíná slona, a to do takových podrobností, že jsme váhali, nejde-li o lidský výtvor. Když jsem ale popošla po cestě, uviděla jsem, že jde opravdu pouze o optický klam, který se uplatňuje jen z jednoho úhlu pohledu. Skála je však pozoruhodná také tím, že v jejím úpatí najdeme pravěkou pohřební komůrku domus de janas z éry před příchodem Nuragů. 

    roccia-elefante

    Zajímá-li vás architektura, máte možnost navštívit mnoho kostelů, z nichž San Giovanni in Sinis je nejstarší,  pochází z pátého století.

    san_giovanni_di_sinis

    I v malých městečkách jsou působivé románské kostely.  Snad nejkrásnější je bazilika San GavinoPorto Torres z jedenáctého století. Stavba má překvapivou dispozici, na obou stranách lodi stojí po jedné apsidě. Za návštěvu stojí rovněž katedrála Santa Giusta poblíž Oristana. Byla postavena ve dvanáctém století v románsko-pisánském slohu a najdeme zde i patrné orientální vlivy. Poblíž obce Codrongianus stojí románský kostel Santissima Trinita di Saccargia. Už z dálky svítí do krajiny typické černobílé pruhování pisánského stylu. Uvnitř jsou vzácné fresky z třináctého století a kolem se pasou stáda ovcí. Připočteme-li množství kostelů v každém větším městě, hrady na kopcích a četné starověké památky, je stále co prohlížet.

    trojice

     

    ——————————————————-

     

    Obrázky: 

    1. Giuseppe Garibaldi   

    2. Caprera

    3. Anita Garibaldi

    4. Hrob G. Garibaldiho 

    5. Caprera, před Garibaldovým domem

    6. Capo di falcone, pohled na ostrovy Piana a Asinara

    7. Sestup ke Grotta di Nettuno

    8.Grotta di Nettuno

    9. vchod do Grotta di Nettuno

    10. Vrchol Roccia dell‘ Orso

    11. Cesta na vrchol Roccia dell‘ Orso

    12. Rocca dell‘ Elefante

    13. Rocca dell‘ Elefante

    14. San Giovanni in Sinis

    15. Santissima Trinita di Saccargia

    ———————————————————————–

    Fotografie:

    číslo:  1, 2, 3,  6, 7, 8  internet

    číslo:  4, 5,  9, 10, 11, 12, 13, 14, 15 autorka

    ———————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Vera Tydlitatova Says:

      Katko,
      Dědečka si pamatuju dost dobře, bývala jsem u něj vždy celé léto. Měla jsem ho moc ráda, uměl báječně vyprávět. Vymýšlel si celé dlouhé dobrodružné příběhy na pokračování. O válce mluvil málo, ale když už, tak právě o různých cizích zemích, různé historky s normálními lidmi, nebo jak přežívali v divočině a tak. Byl i na Piavě, ale pak vstoupil do italských legií. Prožil asi hrozné věci, tak o tom nechtěl moc mluvit. Jednou mi ale vyprávěl hrozný zážitek, který mu zůstal v hlavě celý život, někdy o tom napíšu.

    • jar Says:

      Pěkné fotky, někdy se tam určitě podívám. Teď obvykle cestuji na Balkán a Ukrajinu, až budu usedlejší, tohle vypadá jako krásné místo, kam se kouknout.

    • Kateřina Rozbrojová Says:

      Věro,
      já toho svého - vlastně pra-dědečka nepoznala, zřejmě ho zastřelili slovenští nacisté i se ženou, dcerou, zeťem a vnoučaty někde v lesích kolem Čadce.
      Drahí bratia, a na toto že by ste mali byť hrdí?

    • Vera Tydlitatova Says:

      Katko,
      Na to nemám co říct, některé věci neodplynou ani časem a stále se vynořují.

 

Květen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy