• barumini

    Vnitrozemí Sardinie, oblast Barbagia, přírodní park Sette fratelli a hory je nejlépe procházet pěšky.

    Při troše pozornosti uvidíme pod stromy fialové bramboříky, na horách mezi kameny již od zimy kvetou krokusy a počátkem léta vykvétá zdejší divoká růžová pivoňka. Všude na planinách rostou korkové duby, jejichž oloupané purpurové kmeny svědčí o stálé těžbě vzácné suroviny. Korkové duby mají drobné listy s malými výkrojky a kompaktní koruny hřibovitého tvaru. V nižších polohách je typický porost macchií, směs suchomilných rostlin a keřů pokrývající skály a celé planiny pestrým kobercem.

    macchiesardinie

    Macchie je charakteristická středomořská formace, velmi působivá svými vůněmi a barvami. Mezi různě zelenými keříky jehličňanů a nám neznámých listnáčů rostou žluté pryšce, stříbrné pelyňky, asfodely, modré tymiány, dobromysl, šalvěj, yzop a máta.  Průchod takovou přírodní zahradou však může mít zlé následky, většina hustých kulovitých keříků má dlouhé a velmi husté trny. Rozedraný oděv a krvácející šrámy mohou být cenou za bližší prohlídku některého zářivě barevného květu nebo vonné bylinky.

    asfodel 

    V některé z pobřežních lagun můžete v době tahu zahlédnout plameňáky. Sardinie je také jediným evropským hnízdištěm supů hnědých (Aegypius monarchus) a supy zde opravdu můžete vidět na vlastní oči. Ačkoliv sup není zrovna krásný tvor, když vzlétá z travnatého pobřeží a mává obrovskými lesklými křídly, působí majestátně. Aby ochránci přírody předešli konfliktům s chovateli ovcí, mrchožrouty pravidelně přikrmují. Hnízdí zde také orli a jiní dravci. Lze vidět daňky, muflony a divoká prasata.

    sup-hnedy

    Drsné podmínky na ostrově formovaly zdejší kulturu již od nejstarších dob. Lidé žili na Sardinii již zhruba před dvěma sty tisíci lety, jak dokládají archeologické nálezy. Z historických pramenů víme o obyvatelích, kteří dali ostrovu jméno, tito původní Sardové nebyli indoevropského původu a patrně splynuli s další vlnou přistěhovalců z východního Středomoří, kteří již od paleolitu osídlovali sardinské pobřeží a postupně pronikali do vnitrozemí. Z období neolitu se zachovaly nálezy keramiky, jeskynní malby a “venuše“. Kultura Ozieri z mladšího neolitu zanechala na Sardinii menhiry a sošky bohyně Matky, ale také skalní hroby zvané nyní “domus de janas”.

    nurag 

    Pro Sardinii nejtypičtější a nejznámější je však tajemná kultura Nuragů. Novým osídlencům, kteří se objevili kolem roku 1850 před naším letopočtem,  říkáme Nuragové podle kruhových pevnostních věží nuragů postavených z hrubých žulových nebo čedičových balvanů. Podle antických pramenů snad přišli Nuragové ze severní Afriky, protože však neužívali písmo, můžeme se o jejich životě jen dohadovat. Jejich věže, obrovské komolé kužely vidíme na Sardinii na každém kroku, na ostrově je jich asi osm tisíc, ale kdysi jich prý bývalo až třicet tisíc. Tu stojí osaměle u silnice, tu jsou součástí novodobého ohrazení, tu jich celá skupina strmí na svahu pahrbku. Někdy jsou z původního nuragu jen trosky, i tak je však zbylá terasa natolik vysoká, aby tvořila nepřehlédnutelnou dominantu krajiny.  Na mnohé nuragy můžeme vystoupit po původních schodech a můžeme se rozhlédnout po okolí. Tyto megalitické stavby dosahovaly v době své slávy až třiceti metrů výšky, dnes stojí pouze jejich zbytky. Dosud nevíme, proč Nuragové budovali tak monumentální věže, snad k obraně, není však vyloučené, že šlo o obytné budovy nebo o svatyně.

    nurag1

    Vesnice Barumini je celým megalitickým komplexem složeným z vysokého nuragu se čtyřmi podpůrnými věžemi a z množství obytných domů kolem.  Za mírný poplatek vás zde provedou a poskytnou vám podrobný výklad o tom, co víme, ale spíš nevíme. Můžete také prolézt úzkou chodbou uvnitř hlavního nuragu a po šnekovitém schodišti z obrovských a zcela neanatomických balvanů vylézt na vrchol. Pak po moderních schůdkách sestoupíte dovnitř věže a můžete prolézt i čtyři komory v citadele. Po prohlídce se budete cítit ještě zmateněji a neznaleji než před ní. Nálezy podivných psychedelických bronzových sošek z doby Nuragů inspirovaly některé ufology k jednoznačnému výkladu smyslu obrovských věží ve stylu: kamenná-napodobenina-kosmické-rakety-nepozemšťanů. Nuragové byli hlavně pastevci, byli však také zdatnými obchodníky a vojáky, kolem roku tisíc před Kristem již pěstovali čilé kontakty s celým Středomořím a na egyptském papyru máme záznam o “blízkém mořském národu, řečeném Šardana, jehož silní válečníci působili jako faraónovi žoldnéři“.

    nurag2

    Rozkvět Nuragů podlomil nejprve vpád Féničanů a později Kartaginců (Kartaginci - Punové byli vlastně také Féničané, Kartágo - Nové město bylo úspěšnou fénickou kolonií). Nuragové se stáhli do vnitrozemí a stali se zřejmě jedněmi z praotců dnešních Sardinců. Kartaginci pak byli poraženi Římany v rozhodující bitvě u Cornusu (dnešní městečko Bosa) a v roce 177 se Sardinie stala římskou provincií. Památky na Féničany, Kartagince a Římany nacházíme na ostrově dosud a jsou vděčným cílem cestovatelů, jako například ruiny fénického města Tharros na mysu San Marco, které jsem vám vyfotografovala. Jakkoliv obdivujeme Féničany a jejich námořnickou odvahu a dovednost a jakkoliv se nám líbí jejich kultura, trochu nám zatrne, když zjistíme, že v Tharru se nalezl rozsáhlý “tofet”, čili pohřebiště obětovaných dětí. Kosti spálených dětských obětí byly ukládány do uren a uchovány ve svatyni. Někteří historikové ale zpochybňují názor, že by obětování dětí bylo masovou záležitostí, tofet prý mohl být také normálním dětským hřbitovem.

    tharros 
    Ve středověku ovládli ostrov Byzantinci a Saracéni, v devátém století byli Sardinci ponecháni svému osudu a začali konečně budovat svoji politickou a hospodářskou autonomii. Dodnes je velmi ctěna ”soudkyně”  Eleonora Arborejská, která vládla v Oristanu. Sardinie byla ve středověku rozdělena na čtyři administrativní jednotky - judikáty. Eleonora vládla jednomu z nich v letech 1384 - 1404. Patřila k nejproslulejším a nejvíce obdivovaným ze všech sardinských bojovníků, protože vždy zvítězila ve svšech bojích. Arborea byla poslední oblastí, která zůstala nezávislá na aragonských vládcích. Přestože Eleonořin manžel Brancaleone Doria přeběhl k nepříteli, Eleonora dokázala sjednotit bojovníky k místní obraně a v bojích byla tak úspěšná, že v roce 1388 dosáhla mírové smlouvy, která Arboreji zajišťovala nezávislost. Aby si tuto nezávislost panovnice ještě pojistila, spojila se s Janovany a získala město Sassari. V roce 1404 zemřela při morové epidemii a vojska Arboreje byla poražena. Největším přínosem Eleonory byla formulace zemského zákoníku, označovaného jako Carta di Logu, který platil až do roku 1827. Socha vládkyně stojí na náměstí Piazza Eleonora v Oristanu a je centrem společenského života asi jako u nás Svatý Václav v Praze.  Krásná soudkyně má takovou prestiž, že se o ní mnohdy mluví jako o královně. Aragonci nakonec Sardinii získali, po sjednocení Aragonie a Kastilie sňatkem Ferdinanda a Isabely v roce 1479 připadla Sardinie Španělům a nová vlna přistěhovalců přinesla na ostrov katalánštinu, jíž se dosud mluví na západním pobřeží (sardinské nářečí italštiny má blízko k latině). V průběhu dalších dějin připadla Sardinie savojské dynastii a posléze Itálii.

    eleonora

    ——————————————————————-

    1.  Barumini

    2. Macchie

    3. Asfodel dutolistý (Asphodelus fistulosus)

    4. Sup hnědý (Aegypius monarchus)

    5. - 7. Nuragy

    8.  Tharros (korintské sloupy jsou z římské doby)

    9. Socha Eleonory Arborejské v Oristanu

    ——————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 12:00

  • Comments are closed.

 

Březen 2019
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy