• fedor-gal1

    Milý Fedore, jsi vědec sociolog, politik, nakladatel, angažovaný občan. Spoluzakládal jsi na Slovensku Veřejnost proti násilí a byl jsi jejím předsedou v čase prvních svobodných voleb v roce 1990. Jak vzpomínáš na bouřlivou dobu krátce po “sametové” revoluci?

     

    Byl jsem vědec, už nejsem – spíše prognostik, než sociolog. Byl jsem však také dělník a směnový mistr v několika chemických fabrikách. Nakladatel jsem také jenom byl, podobně jako politik. Dnes jsem především autor, publicista a snad ještě podnikatel. Ze svých bývalých profesí si nejraději vzpomínám na život v prognostice. Dělal jsem ji téměř patnáct let, poslední léta na volné noze. V této profesi jsem se seznámil například také s Václavem Klausem nebo s Milošem Zemanem. Politikem jsem byl necelé dva roky od listopadu 1989 do podzimu 1991. Bylo to období, které považuji svým způsobem za vyvrcholení svého života. Vše, co ve mně bylo, jsem vsadil do své role. S odstupem času je mi jenom líto, že toho ve mě nebylo více. Byli jsme v tom čase ovšem všichni, kromě komunistů, amatérští politikové. Amatérští, ale oddaní věci, v plném nasazení a bez postranních zájmů.

     

     

     

    Tvůj život je spjatý se Slovenskem, tvůj bratr je významným filosofem a zakladatelem Institutu judaistiky Univerzity Komenského v Bratislavě, ty však žiješ mezi Prahou a Bratislavou a naši lidé tě již počítají k české kultuře. Jak jsi vnímal rozdělení státu a proč jsi se rozhodl žít v Čechách? Jak vnímáš českou společnost?

     

    Mou vlastí bylo Československo. Mou kulturou byl stejně Švejk, Kafka, Čapek, Ladislav Klíma, Miloš Forman… jako Praha, české pivo a český jazyk. Nepřál jsem si rozpad společného státu a dodnes je to pro mne společná prohra a pro mne osobně emocionální jizva. Patřím však už zřejmě s touto emocí k menšině. A s léty vymizíme úplně. V Čechách jsem se rozhodl žít ze sobeckých důvodů – necítil jsem se být pro Slováky spasitelem a hledal jsem dobré podmínky pro kvalitní život a práci. Ty byly spíše v Praze než v Bratislavě. Ani po mnoha letech svého rozhodnutí nelituji.

     

     

    Některým přátelům se zdá, že jsi se po prvních letech veřejného působení poněkud stáhl do soukromí, ale nyní jsi inicioval vystoupení Ligy proti antisemitismu proti rasistickým výrokům jedné političky. Jsi také zakládajícím členem Ligy proti antisemitismu, můžeš vysvětlit, jak souvisí antisemitismus s odporem vůči Romům a proč cítíš závazek bojovat prosti obojímu?

     

    Nestáhl jsem se, jenom jsem méně na očích. Pořád podnikám v oblasti multimédií, pořád píši, pořád jsem aktivní v několika nadacích a jiný už nebudu. Ke druhé části otázky: Pokud bude jeden – jediný člověk v ohrožení jenom pro svou jinakost, jsme v ohrožení všichni. Romové jsou momentálně na tom daleko hůř než Židé. Lhostejnost k jejich údělu je sebevražedná. Říkám to také s odkazem na osobní zkušenost svou a svých blízkých. Byly časy, kdy s nimi sousedé hráli karty a chodili na sklenku, a pak zase časy, kdy je týž sousedé expedovali do transportů a vykrádali jejich příbytky. A říkám to také s ohledem na to, že mám mezi Romy několik kamarádů a znám jejich příběhy, nebo příběhy jejich dětí. Jsou děsné. Na jejich místě bych byl mnohem radikálnější. To je také jeden z důvodů, pro který mě je možné vidět mnohem častěji na místě koncentračního tábora v Letech u Písku, než v Terezíně, kde jsem se narodil.

     

     

    Rozhodl jsi se zaujmout menšinový a velmi nepopulární postoj, hájíš ty nejslabší a nejpohrdanější členy naší společnosti. Nejsi někdy znechucen agresivním přístupem většiny? Obáváš se populistického rasismu u českých politiků, který by mohl ohrozit samu demokracii? Hrozí také vzestup antisemitismu? Vadí ti lhostejnost mnoha intelektuálů a lidí, kteří se považují za členy elit?

     

     

    Opakuji: má angažovanost ve prospěch menšin je zcela přirozená a je to spíše odraz vůle chránit sebe a blízké, než nějaký teatrální aktivismus. S agresivitou okolí mám bohaté zkušenosti a naučil jsem se s ní žít. Mnohem nebezpečnější než extrémisté jsou ovšem mnozí příslušníci takzvané mlčící většiny. Jsou to lidé, kteří za „příhodných“ okolností opět budou nakládat sousedy do vagonů a poté vykrádat jejich domovy. Anebo lidé lhostejní, prázdní, zbabělí. Jejich podíl na celku populace neznám, ale odhaduji je na desítky procent. Pokud jde o intelektuály, nemyslím si, že jsou to, pokud jde o charaktery a morálku, nějací zvláštní lidé. Snad jsou trochu žvanivější než neintelektuálové. A politici? Ti jenom zrcadlí naše vlastní tváře. Není důvod považovat je za morálnější, moudřejší, neúplatnější, statečnější. To jenom společenská kontrola je drží na uzdě a odpovědnost cizeluje jejich charaktery. Tedy, měla by cizelovat. Má zkušenost: státníků je mezi politiky jako šafránu, stejně jako pevných charakterů mezi ostatními.

     

     

    Chceš přiblížit smysl svého občanského angažmá? Cítíš nějakou podporu, nejsi sám? Proč by měl dnes člověk vystupovat proti většinovým názorům a proč by měl snášet neustálé útoky, je nebezpečí rasismu skutečné?

     

    Občanské angažmá není žádné hrdinství, ani luxusní zábava. Nebudou-li se “síťovat“ lidé společných zájmů, norem, hodnot, potřeb… zazvoní jednou naší kultuře umíráček. Tato výzva stojí za námahu i za osobní riziko. Řekl bych dokonce, že nebezpečí rasismu, které není žádnou fikcí, je oním zvoněním, které ohlašuje že “nepřítel je před branami”.

    ———————————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 18:07

  • Comments are closed.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy