• jerusalem

    Že Evropa v posledních desetiletích katastrofálně nezvládá svoji zahraniční politiku, je již všeobecně známo.

    Představitelé Evropské unie se zoufale snaží lavírovat mezi různými pragmatickými, ale spíše rádobypragmatickými, postoji, aniž mohou nabídnout věrohodnou a rozumnou jednoznačnou koncepci.

    Zatímco se ve všech konfliktech Evropa opírá o mohutnou pomoc USA a stejně tak spoléhá na případnou pomoc zámořského spojence, hýčká si zároveň módní antiamerikanismus a romantické levicově intelektuálské fantasmagorie. Jako by myšlení nejen průměrných obyvatel starého kontinentu, ale i jeho politických špiček ztrácelo jakoukoliv souvislost s realitou a zamířilo k abstraktním, naivním a zbabělým koncepcím.

    Evropa a její mocnosti již nejsou velmocemi, jakými bývala koloniální Británie, Francie nebo Německo. Přesto má evropská reprezentace obsedantní touhu vměšovat se do záležitostí cizích států a s příslovečnou šetrností slona v porcelánu „řešit“ problémy, které sama v těchto zemích generuje svojí nešikovností, ignorantstvím, amatérským aktivismem a politikou apeasementu.

    Příští týden mají ministři zahraničí Evropské unie pojednat v Bruselu návrh švédského předsednictví, aby v zájmu míru na Blízkém východě došlo k rozdělení Jeruzaléma. Toto svaté město tří světových monoteistických náboženství, tedy město tak či onak drahé miliardám věřících po celém světě, má být hlavním městem nejen Izraele, ale také problematické Palestiny. Kneset odhlasoval v roce 1980 zákon, podle nějž je Jeruzalém “věčné a nedělitelné hlavní město Izraele”. V metropoli, která je poloviční než Praha, žije zhruba dvakrát více Židů než Arabů. Palestinci mají zájem hlavně na východních předměstích, kde žije významná arabská menšina, která je v očích palestinských představitelů zárukou práva na tyto čtvrtě města. Na rozdíl od mnohých politiků, kteří tak rádi o problému Palestiny hovoří, já jsem zmíněná území několikrát navštívila a hovořila jsem s obyčejnými Palestinci, nikoliv se zkorumpovanými samozvanými vůdci, s nimiž mluvívají evropští politikové. Umím si tedy celou situaci dost názorně představit.

    Jeruzalém má v náboženské interpretaci dvojí podobu. Jednak je to město pozemské a jednak město nebeské. Ve světě politiky je tomu naprosto stejně, otázka dělení města má také dvojí rovinu. V pozemské rovině, řekněme v politické a společenské rovině by znamenalo postoupení východních čtvrtí města palestinskému státu obrovské vojenské riziko. Po minulých zkušenostech je téměř jisté, že hned první den vyhlášení palestinské svrchovanosti nad východním Jeruzalémem by začaly na hustě obydlená sídliště v izraelské části města dopadat nejen amatérsky vyrobené, ale také účinné armádní rakety dovezené z Číny, Íránu nebo kdoví odkud. Bylo by potřeba zmnohonásobit bezpečnostní opatření, neboť tolik kritizovaná betonová zeď by již byla málo účinná proti bojůvkám sebevražedných atentátníků. Neklid, vraždy, strach a nervozita by ochromovaly chod svaté metropole (závislé z velké části na příjmech z turistického ruchu a z přílivu zbožných poutníků) každý den. Tento pokles zájmu by postihl ještě více samotné Araby, jejichž „náboženský obchod“ je podstatným zdrojem veškerých příjmů. Uzavření hranice by odřízlo mnoho Palestinců od možnosti zaměstnání v západních částech města.

    „Nebeská“ politika by vypadala nejspíše následovně: Mnozí Palestinci by si zprvu mysleli, že obsazením svatých míst Jeruzaléma by mohli těžit z turistické a poutnické aktivity. Ve skutečnosti je nepochybné, že obavy o bezpečnost i způsob, jakým palestinské rodinné klany vymáhají bakšiš za sebemenší „službu“, za vstup na svaté místo, a to i na místo modlitby, za ukázání cesty nebo za fotografování sebenevýznamnějšího objektu, stejně jako nepořádek, nedostatek hygieny, drobné kapesní krádeže a žebrota malých dětí  by brzy vyhnaly turisty i poutníky z těchto míst. Palestinci by ztratili pracovní příležitosti a na východním území města by prudce stoupala nezaměstnanost, kriminalita a chaos. Čtvrť by ovládly radikální bojůvky a mírumilovní Palestinci by byli terorizováni, jako je tomu na původních palestinských územích, ne-li více.

    Pokud by Palestinci získali některá křesťanská poutní místa, jakých je v jejich oblasti několik, křesťanští poutníci obvykle organizovaní cestovními kancelářemi a církevními organizacemi, by přesunuli svůj zájem na křesťanská svatá místa na území Izraele, kde je mnohem vlídnější a bezpečnější prostředí. Žádný organizátor cesty či pouti totiž nesmí riskovat bezpečí či spokojenost svých klientů. Pokud by Palestinci trvali také na získání oblasti okolo Západní zdi, která je v současnosti náboženským centrem judaismu, vyvolalo by to prudký odpor téměř ve všech vrstvách věřících Židů a jistě i u mnohých světských, ale vlastenecky orientovaných Izraelců. Není pochyb, že by taková svévole vedla k nárůstu násilí a atentátů i ze strany ortodoxních židovských věřících.

    Ve skutečnosti je palestinská oblast, která má být zárodkem autonomního palestinského státu, prozatím neschopná spravovat účinně své vlastní záležitosti. Stát zde nefunguje a jeho místo zaujímají radikální skupiny, které nabízejí zoufalým obyvatelům sociální služby, jakých se od své státní správy nedočkají. Hamás nabízí lékařskou péči, distribuci potravin, vzdělání, navíc slibuje nereálné budoucí výhody svým příznivcům a tvrdě zastrašuje své odpůrce. Ve skutečnosti je Hamás jedinou reálnou politickou silou na palestinských územích. Jde ale o sílu neschopnou diplomatického konsensu, jednat s ní není možné. Samo hnutí je roztříštěné a nemůže vystupovat jednotně, co slíbí jedna frakce, to druhá poruší. Regulérní zákon státu je nahrazen archaickým zákonem klanového práva nebo právem silnějšího. Ti Palestinci, kteří věří v realistický a pragmatický přístup k jednání s Izraelem (a není jich málo) mají obavy o své bezpečí.

    Palestina de facto nemá hodnověrnou a odpovědnou politickou reprezentaci, s níž by bylo možné vyjednat podmínky míru, nebo dokonce odstoupení jakéhokoliv území. Evropští diplomaté, kteří většinou nemají téměř žádné zkušenosti s podobným chaotickým stavem společnosti, ale dokonce ani s běžným jednáním s příslušníky kultury Předního východu, v jednáních s Palestinci vystupují jako užiteční idioti. Zatímco by měli podporovat realistickou politiku pragmaticky orientovaných vzdělaných Palestinců, zejména z řad podnikatelů, obchodníků a inteligence, nechávají se dojímat či korumpovat profesionálními manipulátory z řad extrémistů, kteří moc dobře vědí, jak na Evropany zapůsobit. Z vlastní zkušenosti vím, že my, kteří jsme zažili propagandistickou masáž komunistů, máme vybudovány obranné mechanismy, ale západní Evropané se rozpláčí při první vylhané historce o Židy umučeném palestinském dítěti nebo o údajných drogách v lécích dovážených z Evropy. Pak už jen stačí takovýmto naivům vložit do náruče nějakou vázu nebo kobereček s dojímavou legendou o matce patnácti dětí zcela závislé na výrobě těchto artefaktů (made in India) a Izrael je postaven na pranýř evropských médií, ba i politických jednání.

    V OSN je posuzování porušování lidských práv alarmující: 80 procent všech rezolucí odsuzuje Izrael. Genocidy, hladomory uměle udržované zkorumpovanými vládami nebo okupanty, otroctví, znásilňování žen a dětí, nábor dětí do armády, mučení trestanců nebo zajatců, zabíjení novorozených děvčátek, obchod s orgány vězňů a jiná zvěrstva běžná v Africe, v Severní Koreji nebo v Číně (a leckde jinde), jsou mimo hlavní zájem OSN. Je to nejen tím, že Palestinci jsou v mediální módě. Je to také důsledek cynického obchodování s hlasy. Státy masivně porušující lidská práva hlasují proti Izraeli výměnou za slib mlčení ke svým zločinům. Miniaturní státeček na periférii arabského světa se stává jakýmsi satanem, zosobněním všeho zla. Podle několika průzkumů veřejného mínění si mnozí Evropané myslí, že Židů je alespoň sto miliónů, že ovládají vlády západních států, že rozpoutali obě světové války a že jsou největší hrozbou míru. Spolu s infantilním antiamerikanismem je tato bludná obsese Evropy nebezpečnou třaskavinou, která ohrožuje světový mír mnohem více než všechny jaderné hlavice v Ásii či v USA.

    Evropské zásahy do izraelské politiky jsou hloupé a nebezpečné. Dělení každého města na dva znepřátelené tábory je zhoubné. Rozdělení Berlína bylo trvalým traumatem a jeho zcelení bylo počátkem osvobození východní Evropy. Jestliže si Palestinci žádají uznání svého hlavního města (mají na to ostatně právo), musí nejprve vybudovat fungující právní stát, který bude schopný poskytnout bezpečnostní záruky všem svým sousedům. Teprve bude-li možné na jeho hranicích otevřít bezpečné hraniční přechody, přes něž budou moci obyvatelé cestovat na místa z těch či oněch důvodů pro ně významná, až bude možné pro Izraelce žít na palestinském území a pro Palestince žít a pracovat v Izraeli, pak bude čas na jednání o umístění administrativního centra mladého státu. Možná bude reálné uvažovat i o některé části Jeruzaléma. Do té doby ale o tomto řešení jednat nelze a nelze je přijmout za žádných okolností.

    ————-

    Pro Prvnizpravy.cz

    ————————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 12 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Neprošlo to.
      Ondřej

    • Jirhant Says:

      Dnes na ČT 2 ve 20 hod. dokument Popírači holokaustu v seriálu Ta naše povaha česká.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Díky za upozornění, dám to také na facebook.

    • Ondřej Wolf Says:

      Já jsem taky na ten dokument zvědavý. Kéž by byl takový, aby někoho donutil k zamyšlení.
      Ondřej

    • Fr. Řeka Says:

      Souhlasím. Evropští politici jsou pro palestinské šptičky užitečnými idioty a palestinský národ je pro ostatní arabské národy užitečným chudákem. Pro ostatní Araby jsou Palestinci něco jako pro běžného Čecha cikáni, morgoši, spodina. Ale jejich bída se hodí na to, aby mohli neustále brojit proti Izraeli jako strůjci zla.

      Nechápu moc tu lehkost s jakou je US neustále něco vyčítáno. pokud jde o naši kulturu, US jsou jedinou akceschopnou silou. Mám-li to k něčemu přirovnat, US jsou tím synem, kterému byly svěřeny ty hřivny a snaží se s nimi něco dělat, i když se mu to nemusí zrovna vždycky dařit. Naproti tomu Evropa je jako ten, co tu svoji jednu hřivnu radši zakopal a nedělá s ní nic.
      Antiamerikanismus není ničím víc než projevem frackovství. Když si tedy myslíme, že US dělají něco špatně, proč nevezmeme svoje diplomaty a svoje armády a svoje ekonomické nástore a neukážeme jim, jak se to dělá správně? myslím si že je to tím, že od konce 2. světové války trpíme přehnanou posraností z vlastních možných ztrát. Dřív když se táhlo třeba na Turka nebo na Prusa, taky u toho fůra lidí zařvala, ale život šel dál. Ale teďka jsou média schopná vypíchnout každého zahynuvšího vojáčka a oplakávat ho. Hnus. Fakt, že byl profesionálním vojákem, že jeho rodina mohla tušit, že nebude jenom sedět v kasárnách a pobírat žold, ale že ho můžou poslat třeba bojovat, to se jaksi nebere v úvahu, hlavně že nám chudák vojáček umřel búúú ukončete válku v Afghánistánu.
      S touhle zbabělostí a frackovstvím bychom se měli jako Evropa rozejít, jinak se nám to ještě krutě vymstí.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Pane Řeko, nemám co dodat, absolutní souhlas.

    • kaja1948 Says:

      Kdy si Arabové konečně uvědomí, že prohráli pět válek, a že vítěz má vždycky recht ? Rusové taky nevypadají, že by chtěli vrátit Německu Ostpreussen a Königsberg !

    • kaja1948 Says:

      Fr Řeka,
      s tím se dá jen souhlasit !!!!!

    • originalni demokrat Says:

      Pro ostatní Araby jsou Palestinci něco jako pro Čechy cikáni? Ale co to říkáte…
      Neustále nám přece všichni říkají jací jsme rasisti, tak proč se nechovat hezky i k Palestincům? Leda že by ta teze: Arab vs. Palestinec = Čech vs. Cikán, byla lež. Všichni Palestinci přeci nejsou zlí, stejně jako všichni Cikáni nejsou špatní. Tohle je zvrácené uvažování. Nebo jsou chudáci Židé něco víc, když je ohrožují někteří Palestinci, proti těm Čechům, které ohrožují někteří Romové s nožem v kapse? Samozřejmě jsem proti terorismu a parcelování Jeruzaléma, jak se EU zachce.
      Na druhou stranu je dobře že EU a OSN chce parcelovat Izrael. Alespoň to vyvrací teze o zlých sionistech kteří jsou napojení na OSN a chystají ten NWO…

    • Fr. Řeka Says:

      Andrej: pochopitelně, že to neodpovídá na otázku, proč válka v Afghánistánu vůbec je. a souhlasím s tím, že to byl nerozumný podnik, který stojí hromady peněz a nic z toho. je to americký macho styl, který se nemusí vžycky vyplatit. Ale co už s tím? Stáhnout se a nechat Taliban dál vládnout? Já sám moc nevím, co bych s tím dělal, jediný způsob jak pacifikovat zemi, je získat obyvatele na svoji strnanu, a to se kvérama nedá, o čemž se v Afghánistánu přesvědčili už Sověti a před nima třeba Němci táhnoucí nach Osten.

      A vůbec :-D aby mi bylo rozuměno, nejsem ani židofil, zednář ani nic podobného. Jeden blbec mě nazval pseudohumanistou a rádobyprostestantem, v podstatě z nouze, protože já jsem humanista a protestant, jenomže on mě chtěl urazit za každou cenu, však to znáte. Když někdo nemůže přímo nadávat, pomáhá si předponami pseudo-, rádoby-, kvazi-, žido- apod. Mohl mi rovnou říct, že jsem Pseudofrantišek Rádobyřeka a dávalo by to zhruba stejný smysl :-D
      Jsem jenom proamerický. a proamerický jsem proto že je v módě se do USA navážet. Někdo se těch Amíků zastat musí. Myslím si, že USA jako světový hegemon jsou rozhodně přijatelnější než Rusko nebo Čína, jejichž politická kultura je od evropské naprosto odlišná. Pochopitelně, ideálním stavem by bylo, kdyby byla světovým hegemonem jednotná Evropa, jenomže než budou naši lidi schopní překousnout svoje národní ega, bude to nějakou dobu trvat. Zatím jsme tady celí nadšení z toho, že Francie a Německo si řekli: “budem se kámošit” a Británie na to “oukej, přisednu si k vám.” to je sice hezké, ale chtělo by to něco víc.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy