• Brutal Art 02.07.2011

    Kaplického knihovna zvaná Rejnok bude nakonec stát v Českých Budějovicích. Maloměšťákovi navzdory.

    P200703020662401

    Když v lednu před dvěma a půl roky nečekaně zemřel světově uznávaný  architekt Jan Kaplický, vypadalo to jako ošklivá, ale náhodná tragédie. Nyní se jeho smrt jeví skoro jako jakýsi symbol. Završila totiž nechutné tahanice o zamýšlenou budovu Národní knihovny na Letné. Celá kauza ukázala ubohost zdejšího maloměšťáctví. Jsem velmi ráda, že v Českých Budějovicích prokázali občané více odvahy i fantazie než v Praze. Myslím, že si Praha bude brzy muset zvykat, že její staroslavné instituce, politický vliv a zděděné bohatství jsou stále vyprázdněnější, že je to jen jakási efektní slupka kryjící provinčnost a křupanství. Na druhé straně takzvaná periferie, kterou Pražané často křečovitě pohrdají, může naštěstí ještě překvapit. České Budějovice jsou pro mne symbolem naděje, že se tato ubohá země ze svého úpadku jednou přece jen vzpamatuje.

    Stavba Kaplického Rejnoka by mohla v Budějovicích začít za dva roky

    Kaplického Rejnok by mohl stát v Českých Budějovicích už za čtyři roky

    Jan Kaplický se vrátil do vlasti po opravdu dlouhém a úspěšném působení v cizině, kde na rozdíl od domova byl uznávaným umělcem a výraznou osobností světové kultury. Ne všechny jeho realizované stavby provokují hravým biologismem, některé jsou téměř neviditelné. Kdo navštívil Stonehenge v jižní Anglii, možná si ani nevšiml nenápadného turistického centra citlivě skrytého pod úrovní pláně. To je také dílem Kaplického. Do Velké Británie emigroval Jan Kaplický již v roce 1968 po srpnové okupaci. V Londýně založil studio Future System, které se jednoznačně prosadilo svými originálními návrhy inspirovanými přírodou.

    Zpočátku Jan Kaplický spolupracoval s významnými architekty jako například Normanem Fosterem, Richardem Rogersem a Renzo Pianem. Je autorem  obchodního domu Selfridges v Birminghamu, plovoucího mostu v londýnské čtvrti Canary Wharf,  mateřské školy připomínající ulitu, “neviditelného” domu ve Walesu a novinářské tribuny na londýnském kriketovém stadionu Lord’s. Za tento projekt byl Kaplického ateliér Future System v roce 1999 oceněn prestižní Stirlingovou cenou. Svět byl našemu krajanovi doslova otevřený, pro smrt si ale přijel do Prahy. Před smrtí byl terčem nevkusných útoků a nenávistných kampaní, do nichž se zapletly politické špičky české scény včetně Klause. Praha (po kolikáté již?) prokázala, že je spíše řití světa než srdcem Evropy. S politováním lze konstatovat, že se provinčnost a nekulturnost Prahy od smrti Jana Kaplického prokazuje stále častěji.

    Maně se mi vybavují dnes již téměř zapomenuté aféry spojené s českou kulturou a uměním, které již od 19. století podrážely nohy českým umělcům:  zlehčovaný Mácha, ponižovaná Božena Němcová, Nerudou vysmívaný Karel Purkyně… Kdo měl rozum, raději zamířil za hranice do civilizovanějších zemí. Naštěstí tehdy hlupáci neměli takovou moc jako nyní a kulturní elity ochotné i schopné investovat do originálních děl ještě existovaly. Díky nim se navzdory zapšklosti omezenců mohlo přece jen občas něco vykonat, postavit a vytvořit, právě to, co nyní obdivujeme a co rychlokvašené buranské panstvo úspěšně ničí.

    Maloměšťák miluje kýčovitou průměrnost, věci ohraničené, bezpečné, známé a sentimentální, staromilsky nepůvodní - a dovede to pěkně agresivně žádat.  Dostane-li maloměšťák moc, zničí ve velmi krátké době každou novou myšlenku, ambici i naději. Zapomeňte, že nyní a v nejbližších padesáti letech bude Praha nějakou vlajkovou lodí evropské kultury. Její prastaré a nádherné domy jsou jen kulisou komerčního Disneylandu a začínají se stávat hřištěm a staveništěm pro mafiánské tlupy takzvaných podnikatelů napojených na podivné politické existence. Bourání historicky a umělecky cenných staveb, které se nyní připravuje, nebo již probíhá,  je jen logickým důsledkem neomezené moci maloměšťáků. Všichni kulturní Pražané mohou nyní už jen zaplakat, jejich varování a protesty již zbujnělé panstvo s výsměchem ignoruje.

    V Praze vládnou nevzdělaní a nekulturní papaláši, proti nimž byly komunistické nomenklaturní kádry duchovní elitou. Maloměšťáctví se usadilo přímo na Hradě, kde se stalo téměř náboženským vyznáním Klausových řiťolezců. Samozřejmě že někteří duchovní trpaslíci Kaplického stavby promptně označili za jakousi tajemnou agresi židozednářských spolků. Paranoia je v českém maloměšťáctví sice prvkem novým, ale dobře se jí tu povede. Bourání památek pak třebas bude mít ještě ideologický důvod vedle toho komerčního.

    Odpovědní lidé v Českých Budějovicích maloměšťáctví odolali. Zaslouží si plným právem chválu a obdiv. A veškerou podporu české kulturní veřejnosti.

    ————-

    Komentáře:

    Jan Kasl: Václav Klaus – Národní knihovna - Jan Kaplický

    Miloš Horanský: Nová knihovna není marťanská

    Kateřina Eliášová: Muchomůrka chrchel. Jak Čech přepisoval Kaplického blob

    Jde o selhání politiků? Co napsali blogeři o knihovně

    Kateřina Eliášová: Studenti chystají manifestaci za Kaplického knihovnu

    Kateřina Eliášová: Kdo může za konec chobotnice na Letné? Bém, píše Ježek

    ————–


    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 10 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Září 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy