• talmud1

    Argumenty antisemitů proti Talmudu byly vždy velmi vratkým stéblem a proto k jejich rozvoji došlo pouze pod rouškou temna jakou byla doba nacistické okupace, či doba středověké inkvizice, nikdy ne pod tíhou argumentů.

    Několik těchto děl z rukou Moravce či Hanuše Richtera, který údajně Talmud překládal, se dostalo až do mých rukou spolu s několika novinovými články z dob, kdy ještě Říše vítězila na všech frontách v Evropě. Nyní se mi též dostal do rukou článek “Kuras mystifikuje,“ od Michala Semína, letopočet ani stáří papíru však neodpovídá době Protektorátu, zato se článek hemží citáty Talmudu, ale ze stylizace překladů je zřejmé, že autor hebrejsky nezná. Není však výjimkou, že tajemnou řeč rabínů napsanou vesměs aramejským dialektem a propojenou zkratkami a neznámými obraty a odkazy nedokáže srozumitelně přečíst žádný Jisraelec, dokonce ani pobožný, pakliže Talmud přímo dlouho nestudoval. Autor se pravděpodobně musel spolehnout na své protektorátní předchůdce nebo na notnou dávku fantazie.

     

    Tak se například dozvídáme, že v traktátu Sanhedrin na straně 57a je psáno: “Když žid zabije pohana, nebude potrestán. Když žid okrade pohana, může si to nechat.“ Po tomto citátu však lze na uvedené (a samozřejmě i na jiné) straně Talmudu marně pátrat. Jak je známo, židovství zná dvě cesty, podle míry přijetí zodpovědnosti: přijetím plné zodpovědnosti se židé dostávají do široké škály povinností vůči Stvořiteli a vůči všem jeho stvořením; židovství však toleruje i cestu druhou, kde nežidé, děti Noacha /Noeho/, jak jsou na této straně Talmudu nazýváni, mohou dospět též budoucího světa; ti mají dodržovat pouhých sedm přikázání. Talmud zde jedná o tom, zdali vrah, který není židem, má být odsouzen k trestu smrti, a jelikož, jak říká Talmud - protože je nežid taktéž člověkem zrovna jako každý žid, tak se táže, zda pro něj platí trest smrti i u dalších porušení a to pouze u některých nebo u všech ze sedmi přikázání.

     

    Není zde slovo pohan a ani slovo o zabíjení, jde pouze o diskusi o trestu smrti, jestli ano či nikoliv. (Je potřeba zmínit známý talmudický výrok, že pakliže je trest smrti vynesen více než jednou za sedmdesát let, tak je Sanhedrin nazývaný krvavým). Židovství v období v Evropě nazývaném starověk dává přednost vězení, vyhnanství a pokutám před trestem smrti, je-li to možné a mravné. Ohledně krádeže se však slovo pohan skutečně vyskytuje, Talmud již opustil název děti Noacha a pojednává o politickém postoji v čase, kdy dotyčný přímo neohrožuje náš život, je to však postoj k okupantům a sužovatelům židovského národa, které můžeme vidět i v Tanachu /Bibli/ jako například ústřední dějství knihy Ezra – Nechemja /Ezdráš, Nehemjáš/. Lze tuto moc zeslabit tím, že dotyčného okrademe? Talmud zde říká, že ano, nicméně v kapitole Hagouzel basro (113a) je uvedeno, že ani v tomto případě to není možné, neboť kvůli nepochopení důvodu k takovému činu, tím může být znesvěceno Boží Jméno. Rabíni ale dochází k závěru, že běžného nežida nelze okrást ani o hodnotu menší než je jedna peruta /méně než jedna koruna/, zatímco žid takovouto částku odpustí, děti Noachovy na ní lpí, přičemž takovouto krádeží může být užití tužky bez souhlasu, papírku k vyhození a dalších banálních záležitostí, /téma je obsáhle rozebráno v komentáři Minchas Chinuch/.

     

    Další citát podle novinového článku zní taktéž děsivě Yebamoth 98a. (Jedná se o traktát Jevamot, námi, aškenázskými židy, nazývaný Jevomous). Všechny nežidovské děti jsou zvířata. Tento citát je ještě zvrácenější a nevím, k jaké části textu ho přiřadit, neboť tato strana vesměs pojednává o zákazu krvesmilstva konvertity, který je však po konverzi jako znovu narozené dítě, nikde se však nevyskytuje výraz, že nežidovské děti nebo nežidé obecně jsou dobytek. Na začátku listu je sice uvedeno jedno odsouzení a to smilnících nežidů a jsou prohlášeni za osly, za dobytek je však prohlášen právě smilnící žid.

     

    Co se týká citátů o křesťanství, onen citát o Ježíši mluví o onom muži a citát (Šabat 116a), že “Židé musí zničit knihy křesťanů, to jest Nový zákon“, je napsán pouze v mysli zastíněné antisemitismem. V Talmudu je tam napsáno, že svitky knih kacířů se mají spálit, to, že jsou kacíři myšleni právě křesťané, by mě mohl svými slovy autor článku skutečně vsugerovat, nicméně to bych již též vkládal do úst talmudickým mistrům to, co nikdy neřekli a nad co byli povzneseni, a nechal bych se unést též směrem vášní. Židovství skutečně křesťanství popírá, ale na rozdíl právě od křesťanství s láskou. Autorem propagované křesťanské náboženství “lásky“ za sebou nechalo miliony mrtvých židů /a nejenom židů/ z dob pogromů, křižáckých tažení a vyhnání a takzvaných “učených disputací“.

     

    Židovství naproti tomu hlásá, že je potřeba milovat každého, dokonce i nežida, jak je psáno v knize Šaarej kduša, kterou jsem přeložil, stejně jako v desítkách a stovkách dalších knih. Je podivuhodné, že je to psáno lidmi, jimž nežidé zabili ty nejbližší. Tento postoj, jak dosvědčuje autor článku, a válka v Libanonu, je čerstvý i dnes. My, potomci těch, jež zažili holocaust, znovu zažíváme válku a boj o vlastní životy, přesto nejsme naplněni nenávistí, já osobně mám mnoho přátel mezi křesťany. Mezi mé žáky patřili i křesťanští kněží, mám přátele i mezi muslimy, se stovkami z nich jsem přišel do styku při kontrole košer potravin pro vrchní rabinát, někteří mě po letech dodnes telefonují. A tato slova našich moudrých vždy padla na úrodnou půdu. Jsem přesvědčen o dobrotě židovského národa a přednášek a zkoušek, které dělám. Kdybych na ně po vzoru muslimských kazatelů tasil meč a křičel o zabíjení, tak by sál byl prázdný a nezněl by hlaholem souhlasných hrdel.

     

    Rozpory mezi křesťanstvím a židovstvím by měly být pouze v oblasti teologie a neměly by bránit lidskému pohledu na ty druhé. Když autor článku píše: “Rozdělit Jisrael a to na tři země,“ vyvolává tím pouze opět ducha křižáckých válek a je to zrovna tak pravděpodobné jako navrácení Čech sudetským Němcům a vytvoření malého keltského státu. Autor je však veden ideologií, jelikož v jeho evangeliích stojí napsáno proroctví, že židé se do Jerušalajimu, jenž bude zbořen /to se skutečně stalo/, již nikdy nevrátí, proto je potřeba toto proroctví zachránit alespoň politicky. Kvůli tomuto lživému proroctví pro mě nepřestává být křesťan člověkem-přítelem. Ten však, kdo chce, abych kvůli středověké ideologii opustil svou vlast, kvůli ideologii, jež odtud mé předky vyhnala, a dokáže na tomto stanovisku trvat i když jsme v ohrožení života, pozbývá v mých očích skutečného lidství. Já věřím, že to není názor většiny křesťanů.

     

    Válka v Libanonu nebyla nikterak vyprovokována Jisraelem, který Libanon opustil a ani jej nenapadl ani nevyvíjel činnost ohrožující Libanon. Série únosů a neustálé ostřelování a plány na obsazení a vyhlazení jisraelských pohraničních měst byly zmařeny. Nemluví se o tom, že teroristé z Hizbaláhu, zasévající smrt všem, především obyvatelům Libanonu, byli z drúzských vesnic jejími obyvateli vyhnáni a do oblastí křesťanských jim bylo povoleno vstoupit pouze z obav o to, co bude poté, až jisraelští vojáci odejdou. Plánem šílených teroristů je zabíjet židy a - o čem se nemluví - i muslimy, jeden z prvních padlých v této válce na jisraelské straně byl právě muslimského vyznání, zrovna jako tisíce utečenců z Libanonu, kteří v Jisraeli našli svůj azyl, než se hranice uzavřela, protože Jisrael nebyl schopen všechny žadatele o azyl přijmout. Rakety Hizbaláhu zabíjejí i je, jakož i další muslimské obyvatele na severu.

     

    Situace v Libanonu je skutečnou tragédií, nemůže za ni však Jisrael, nýbrž vláda Libanonu nechávající ze svého území soustavně vraždit jisraelské civilisty a vojáky. Může za ni hnutí Hizbaláh, jehož motivem je zabíjení, mohou za to Sýrie a Írán, které extremisty vyzbrojují a posílají jim své vojáky, jenž mají být předzvěstí atomové bomby v rukou šílenců. Na jisraelské straně umírají též lidé a jsou způsobovány nedozírné škody, to však pouze proto, že Jisrael nechce použít svůj plný vojenský arzenál k bojům právě s ohledem na civilisty. Skutečná válka by se skončila během několika hodin, ovšem za cenu mnoha obětí v řadách civilistů, proto umírají židovští civilisté a vojáci, proto na města, v nichž bydlí mí přátelé, dopadají rakety. Je jiný stát, národ či víra, kteří by projevili větší ohleduplnost? Nebo se musíme nechat pozabíjet prostě proto, že jsme židé?

     

    Vyrůstal jsem v Československu a rád bych Vás všechny poprosil o podporu, neboť my bojujeme i za Vaši svobodu a demokracii, atomová bomba z Íránu může zamířit i na Vás, teror může zasáhnout každého, též antisemitismus, jak pochopil T.G. Masaryk, by byl mravní zhoubou právě pro československý národ.

     

    V stálé modlitbě za mír pro celé lidstvo

    S požehnáním rabi Jicchak Seifert

    ——————————————————————————

    (psáno v roce 2006 během války v Libanonu)

    ——————————————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 18:00

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy