• v_indian

    Omlouvám se outlocitným duším, které v tomto slově nacházejí jistý neslušný kořen. Nicméně jde o odborný termín, zachovejme tedy vážnost a ujasněme si, kdože je přisírka.

    Tento typ lidí se vyskytuje ve všech kulturách. Poprvé byl antropology popsán u kmene Wakapati v Severní Americe. Tam poblíž Velkých jezer žil náčelník Bizoní Hlava, který byl pověstný svými mimořádnými schopnostmi v oblasti lovu, války a léčení příušnic. V jeho kmeni žil také jistý nekňuba (indiáni takovým exemplářům říkají Muž S Oběma Rukama Levýma), ten človíček nebyl schopný ulovit cokoliv rychlejšího než želvu, ve svých třiceti letech ještě neuměl rozdělat oheň, rituál dospělosti absolvovat tak, že jeho maminka Zpívající Borovice klekla před šamanem a po dlouhém prošení mu vnutila úplatek v podobě osmi bizoních kůží a dvě hrsti jabloneckých korálků, postupně od něj utekly dvě manželky, protože je neuměl sexuálně uspokojit, opatřit šatem, ani nakrmit, třetí žena prohlásila, že nutně musí jet ošetřovat svého stařičkého otce, kterého hrozně potrhal mědvěd, a už zůstala v sousední vesnici i po slavnostním pohřbu, aby truchlila. Každé týpí, které postavil, mu spadlo na hlavu a když jednou stopoval stádo jelenů, omylem došel do bělošské základny, kde se nad ním vojáci smilovali a věnovali mu leštidlo na holínky, armádní deku a láhev mazání na puchýře.

    Tenhle nekňuba měl legitimní jméno získané při dosažení dospělosti Máma Zaplatila Kůžemi Abych Byl Muž, ale jeho funkcí bylo zůstat takzvaným přísírkou. To znamená, že všude chodil za náčelníkem Bizoní Hlavou, sedal poblíž něj, kdykoliv náčelník usedl, ba i když odešel za svou intimní potřebou do hájku za tábor. Sbíral odpadky z náčelníkova stanu, zdobil se jimi a vykládal, že to jsou náčelníkovy dary. Když hovořil, říkal „Já a náčelník jsme…“ a jednou ročně organizoval skromný, ale vkusný potlach k oslavě narozenin náčelníkova nejmladšího syna Letícího Sokola. Lidi samozřejmě věděli, že Máma Zaplatila je jenom taková nicka, která nemá cenu ani dikobrazího bobku, ale jak šly roky a jak viděli, že Bizoní Hlava a Máma Zaplatila jsou stále spolu, když slyšeli stále to „Já a náčelník…,“ začali vnímat Máma Zaplatilu jako součást náčelníkova wigwamu a přece jenom po něm už tolik neplivali a občas mu dovolili sednout si k ohni mezi muže. A o to jde, to je životním cílem všech přisírků.

    U nás nemáme tak pěkná jména, ale přisírky poznáte podle toho, že sami nikdy nic nevytvoří, nevymyslí a nezařídí, ale vždy se přiserou k někomu schopnějšímu či úspěšnějšímu (což nemusí být totéž) a ukazují se s ním. Tak například nosí aktovky politikům, zveřejňují fotky, na nichž stojí vedle nějakého Velikého Zvířete (čistě náhodou a dalo to práce, ale kamarád to zmáčkl v pravou chvíli a perspektiva taky udělá své), vzpomínají, jak Mistr Gott jim podepsal knížku a pochválil jejich hlas, popisují, jak jim Hrdina stiskl mužným stiskem ruku a poplácal je po zádech (Hrdina nejlépe mrtvý, aby se náhodou neohradil. Jednoho internetového blba prý takhle plácal pravidelně po zádech Karel Kryl, kdykoliv ho v Mnichově viděl, div ho neuplácal k smrti.), píší nekrology na své Vzory a doufají, že při googlování vyleze jméno Bizoní Hlava hnedky spolu s Máma Zaplatila Kůžemi Abych Byl Muž. Mnoho přisírků se živí jako kritici nebo působí u různých novin a portálů. Přisírkování je také to, když se hloupý muž ukazuje s chytrou a hezkou ženou, aby byl zván na večírky alespoň jako její domácí mazlík. Ti chytřejší přisírkové se k takové ženě dokonce dokáží nastěhovat a nechají se od ní pravidelně krmit, neboť dovedně vzbuzují soucit. Přisírka se nakvelbuje do nějakého podniku a pak jej nevymetete ani železným koštětem, drží se jako něco něčeho (odtud asi ten český termín) a namísto práce intrikuje.

    Na blozích to dělají přisírkové tak, že ač jsou sami bez jakýchkoliv nápadů a schopnosti napsat vlastní článek, který by měl byť jedinou myšlenku, čtou horlivě cizí texty a přičiňují k nim své hloupé interpretace pod různě opsaným a překrouceným nadpisem, aby to vypadalo jako článek. Já mám dokonce jednoho ctitele, který dobrou půlku svého blogu věnuje rozborům mých článků. Jeho analýzy jsou tak hlubokomyslné, že ani já nevím, co jsem vlastně napsala, dokud si tu jeho zasvěcenou textovou kritiku nepřečtu. A kolikrát to nevím ani potom, protože on neumí česky a jiným jazykem své rozbory nepíše. Ale přisírkování kvete i u jednotlivých článků na různých blozích a stránkách, různí Máma Zaplatilové komentují cizí texty svými narcistními moudry. Stačí, aby do nadpisu napsali jméno Bizoní Hlava a hned mají dojem, že se jim podařilo sebrat nějaký zvlášť pěkný náčelníkův artefakt, kterým si ozdobí svoji čelenku. Tak jim milosrdně házejme hračky, dokud se nenaučí vymyslet něco sami a neusednou mezi dospělé muže.

    ———————————-

    Obrázek je pouze ilustrativní a pocházi z: Your English Teacher

    ——————————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 4 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Fr. Řeka Says:

      Věra: pokud tímhle narážíte na to, že jsem u sebe zveřejnil nějaké věci od člověka, který si říká Plenkovič, tak jediné, co na to můžu říct, je to, že jsem tak učinil proto, že jsem ty články uznal za toho hodné. nic víc, nic míň. žádné bizoní kůže ani jiné úplatky užity nebyly :-D

    • Fr. Řeka Says:

      Věra: ovšem na druhou stranu pokud na tohle nenarážíte, tak jsem nic neřek :-D

    • Věra Tydlitátová Says:

      Vůbec ne, popravdě jsem žádného Plenkoviče ani nečetla. Narážím, proč to nepřiznat, na nahnědlé podržtašky okolo Klause, na jistého parazita na Prvních zprávách, přisírky na blogu Týdne a na pár soukromých záležitostí, ale myslím, že to má obecnější platnost.

    • Fr. Řeka Says:

      jó tenhle… rozumyyym….

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy