• trpaslik

    Ve středu začal den dramaticky. K vrátkům přiběhl pan Donát, který bydlí na rohu ulice vedle Akvaristiky, a volal: “Honem se pojďte podívat k Šupům, na střeše tam mají trpaslíka, co hajluje!”

    Zaskočilo mě to poněkud a před očima se mi zpředmětnila bizarní vize: malý člověk sedí za komínem a s hrdě pozdviženou pravicí vzdává hold nějaké novodobé formě národního socialismu. Možná tu má zrovna svůj mítink jistá fekální politická strana? Trochu se mi to ale prolínalo s šumařem na střeše nebo s barvotiskovým obrázkem dvou růžolících kominíčků, které dostáváme každým rokem na kalendáři od pana Bláhy. Pan Bláha nám dělá revizi komína. Ale pan Donát volá: “Ne živej, ne normální živej člověk! Socha to je!”

    Po páně Donátově upřesnění mě osvítila mnohem realističtější inspirace. Zeptala jsem se s pochopením: “A je ten trpaslík zlatý?” Koneckonců Pavlík Šupů není sice žádný multimilionář, ale jako přičinlivý hostinský by si možná aspoň kopii některého díla Slovutného Mistra Knížáka pořídit mohl. Ale to by si dal trpajzlíka k jezírku nebo na skalku jako každý normální člověk, ne? Proč na střechu? Ale třebas jo, když zlatý, na střeše se bude jednak pěkně blejskat ve sluníčku, jednak ho pořádně uvidí všichni sousedi a jednak ho tam nikdo neukradne. Má to logiku.

    “Ne, ne!” Teď zase vypadá konsternovaně pan Donát a mává netrpělivě oběma rukama. “Ne zlatej! Je bílej!” Přemýšlím, jak naložit s neskladnou informací o bílém trpaslíkovi. Červený trpaslík je kosmická loď. Pravda, v Kutné Hoře ukazují středověké stříbrné doly a leze se tam v bílých pláštích, jaké nosili dávní horníci. “Třebas je to nějaký permoník,” zkouším to opatrně… “Takovej ten z dolů… Kutná Hora a tak…” Pan Donát naklání hlavu na stranu a evidentně přemýšlí. Tahle možnost ho zaujala. “Ale proč teda hajluje?” vrací se moudře k meritu věci. “Jsou tam už davy lidstva. Koukají na střechu. Volali už hasiče, policajty a sanitku.” Přemýšlím, na co hasiče, policajty a sanitku, ale raději si beru bundu a jdu se podívat, neboť výslech pana Donáta se podivně zamotává a nepřináší kýžené vysvětlení.
    ….

    Před restaurací U Šupů je opravdu dav. Hlučí a hemží se. “Fuj!” volá paní Kaprálová z železářství, “Pavel je idiot! Ten eklhaft hnus musí dolů!” Pan Semerád mává francouzskou holí nad hlavou a chystá se nejprve na Pavlíka, pak na střechu. Musím odstoupit, abych viděla na hřeben Šupovic střechy právě pokryté pěkným novým Bramakem. Na hřebeni opravdu stojí soška trpajzlíka. Jiní lidi si tam dávají sošky kohouta, dodává se to na objednávku spolu s krytinou, taková ozdoba to je. Pavlík Šupa tam má trpajzlíka. Bílýho. Hajlujícího. Trpajzlík má dlouhý hábitek a bílou špičatou čepičku. A zdviženou pravici.
    …..

    Za rohem houká sanitka. Skoro za jízdy vyskakuje doktor Málek a nějaký mladý saniťák. “Tak co tu máme?” křičí doktor. “Kde je ten zraněnej?” Ukazuje se, že někdo iniciativně ohlásil zranění, ale potom, co doktor neprozřetelně zařval, že si ten někdo zaplatí zbytečný výjezd, najednou nikdo neví, kdo sanitku volal. Za minutu už stojí doktor Málek i saniťák, který se prý jmenuje Standa, s vyvrácenými hlavami a hledí na střechu. “Ten Pavlík je ale vůl! Korunovanej!” pronáší diagnózu cholerický žák Hyppokratův. Dav už zaplnil nejen chodník, ale i vozovku. V davu uvízl popelářský vůz. Dva muži v oranžových vestách od firmy Rumpold stojí a civí k nebesům.

    ………..
    Přijíždí policejní auto, vylézají z něj oba naši strážci zákona. Ten starší má před důchodem a jmenuje se Tuček. Většinou postává u okénka v bance a laškuje se slečnou Lenkou u přepážky. Teď šmátrá pod palubní deskou po příručce, která by mu napověděla, co s tímto speciálním druhem extrémismu, zatímco jeho mladší kolega Rudla Palátovic se šťourá párátkem v zubech a s vyvráceným krkem rekogniskuje terén. Od náměstí se ozývá známá siréna HÓÓÓŘÍÍÍÍ!!!! Chaos vrcholí. Zástup připomíná El Grecův obraz apoštolů, kteří se právě stali svědky nanebevstoupení Páně. Bílý trpajzlík na vše hledí svrchu a hajluje. Hrdě. Neúnavně. Árijsky.
    …………

    “No co tady čumíte, vy bejci?” z vrátek vychází řvoucí Pavlík Šupů. “Co tady stojíte? Kam to vejráte?” křičí vztekle, ale už trochu vystrašeně. V ruce drží malou bílou ručku a tubu syntetického lepidla. “Urazil sem jí žebříkem, no… tak jí du přilepit… ručičku… upadla mu ta levá ručička…” brání se nepřátelskému a k lynči nakloněnému davu již naprosto rozhozený Pavlík. “Ručička upadla tomu náměsíčníkovi… no…”
    ———————-
    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Jirhant Says:

      No, že by se lidé srocovali, když viděli na střeše trpajzla vítajícího slunovrat je málo pravděpodobné. Předevčírem sundávali ze střechy squottery a jediný koho to zajímalo byl lidskoprávní zastánce Kocáb, který jim přes noc obstaral náhradní ubytování k velkému rozhořčení spílající veřejnosti.To by stálo za fejeton.

    • Martina Durdovic Says:

      Chichi:o) Na Ukrajině mají na střeše šumaře, v Praze squottery a v rokycanech trpajzlíka:o)

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy