• Tak abychom neuvázli v samých vážných věcech a už vůbec ne v politice…

    ———–
    Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis. “Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník.” Koenigswald si povzdechne: “Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma.”
    -
    Přijde pan Blau do Švýcarské banky a žádá úvěr. Bankéř mu vysvětlí vše a také žádá záruku. Také mu sdělí, že úrok bude 3% mesíčně. Pan Blau bankéři řekne, že chce půjčit 100 dolarů na měsíc a , že dá do zástavy nový Mercedes 500 SEL. Bankéř se podiví , ale nakonec v zájmudobré pověsti banky berou i netradiční klienty a obchod je uzavřen. Za měsíc přijde pan Blau do banky , přinese 103 dolarů a vyzvedne si auto.Bankéř je zvědavý, k čemu mu bylo 100 dolarů. Pan Blau říká : “K ničemu, ale já jsem odjel na měsíc do zahraničí, tak mi řeknete, kde jinde bych sehnal levnejsí hlídané parkoviště pro svoje auto?”
    -
    Jedna židovská obec najímá nového rabína na základě písemného doporučení od jiné židovské obce, v němž stálo:
    “Rabbi Finkelstein je jako král Šalomoun, jako Mojžíš, jako Bůh sám.”
    Za týden nato volá předseda obce předsedovi té bývalé rabínovy obce:
    “Vy prolhanci. Vy podvodníci. Jak jste mohli dát tomuhle parchantovi takové doporučení?”
    “Jaképak lhaní,” odpovídá druhý předseda. “Šalomoun měl taky tři sta ženských. Mojžíš taky koktal. A Bůh se taky nikdy v chrámu neukázal.”
    -
    Kohn dluží Roubíčkovi 30.000 korun. Čím víc se blíží termín splátky, tím víc ho to trápí. Peníze nemá a tak nejí, nespí a doma s ním nic neni. Trvá to dost dlouho, až si toho nakonec všimne Kohnova manželka. Dlouho do něj hučí, až Kohn nakonek vyklopí pravdu: “Dlužím Roubíčkovtřicet tisíc, nemám na vrácení tak nejím, nespím a mám jen starosti”. Kohnova manželka otevře okno a zrovna přes ulici je ve svým okně vyloženej Roubíček. Kóhnová na něj zamává a zařve: “Roubíček nasrat a žádnejch třicet tisíc!” Zavře okno, usměje se Kohna a povídá: ” Vidíš a teď má starosti on.”
    -
    Kohn jde smutnej městem a potká Silbersteina s ten se ho ptá: “Copak se jim stalo, že sou tak smutnej?” “Ale, syn se mi žení.” odvětí Kohn. “Z toho nejsou smutnej, to se stalo i jinejm. A jak se jmenuje nevěsta?” “Štefan.” “No, to neni obvyklé židovské jméno, ale nemají strach, určitě to bude pořadná hospodyně.”
    -
    Kohn se pohádá s Krausem kvůli podvádění v kartách. Přijde znechucený domu a poví o tom ženě. Ta na něho spustí: “Cos mi to udělal, Iciku, takhle ničit odvěké přátelství našich rodin Tohle musíš okamžitě napravit. Kraus bude dneska doma - musíš se jít omluvit!” Nic se nedá dělat, proti argumentům své ženy je Kohn bezbranný. Krausovi bydlí o poschodí níž, Kohn tedy sejde dolu a zazvoní na dveře. Jakmile mu otevře paní Krausová, nepustí ji ke slovu: “Bydlí tady Krausovi?” Krausová:”Ano.” Nato Kohn: “Tak promiňte!”
    -
    Čerstvě vystudovaný rabínek nastoupí k nové obci a ještě se mu trémou klepou ruce, když předzpívává první páteční modlitbu. Dozpívá, kongregace vstane, začne mu tleskat a skanduje “O-pa-ko-vat, o-pa-ko-vat!”
    Rabínek, povzbuzený přátelským přijetí zazpívá tutéž modlitbu podruhé. Znovu potlesk a výkřiky “o-pa-ko-vat!”.
    Tak dobře, říká si, chcete to potřetí, tady to máte znovu. Opět potlek s “o-pa-ko-vat!”.
    “Děkuji vám, ale už jsme to zpívalí třikrát, nechte mě prosím pokračovat.”
    V první řadě se postaví jeden stařeček a povídá:
    “Rabbi, vy nám to tady budete opakovat a opakovat, dokud se to nenaučíte.”
    -
    Pan Roubíček praví k panu Kohnovi: “Poslechnou, vědí o tom,
    že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem
    odnaproti?”
    “Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to
    je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její
    věc a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho
    věc. Tak o co vám vlastně jde?”
    -
    Kdysi se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat. Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic, a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil. Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko. Pak se najednou papež postavil a říká: “Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat.” O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá: “Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?” Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo. “Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma.” “A co potom?” “Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji.”
    -
    Nápis na dveřích synagogy: “Nevstupuj s nepokrytou hlavou, je to jako by ses dopustil cizoložství!” A pod tím je rukou připsáno: “Zkusil jsem oboje, nedá se to srovnat.”
    -
    Mladý majitel obchodu s módním zbožím, který má četné milostné úspěchy u vdaných žen, zjistí, že jeho obchody se prudce zhoršily. Věc je vážná, v pokladně není na zaplacení účtů. V teto tísni se obrátí o radu k příteli svého otce, který je známý pobožností a mravní přísností, a svěří se mu se vším. Ten se zhrozí: “Člověče, máš na svědomí těžké hříchy! Překročil jsi boží přikázání. Jdi k našemu rabínovi, přiznej se mu ke všemu a popros, aby ti uložil přísný trest!” Obchodník se zachová podle starcovy rady. Rabín vyslechne jeho zpověď a ptá se: “Dobře, přiznáváš, že jsi hřešil, ale s kým?” “Rabbi, to vám nemohu prozradit. Je to přece věc cti, abych neprozradil jména těch žen - to snad pochopíte!” “Tak ti to řeknu sám. Ty jsi určitě hřešil s Fanny Traubovou, co bydlí ve Varšavské ulici u městské brány. Ta nemá dobrou pověst.” “Ne, rabbi, přísahám, že ne!” “V tom případě jsi zcizoložil s Gretou Adlerovou, co má její muž zastoupení u motocyklů. To je smyslná žena!” “Ne, rabbi, přísahám, že ani ta to nebyla!” “Potom to mohla být už jen Růžena Stadlerová, žena lahůdkáře z Krakovské ulice. Nedávno ji manžel nachytal in flagranti s obchodním cestujícím z Lodže.” “Ne, rebe, ne!” “Tak tedy s kým to bylo?” “To vám opravdu nemohu prozradit. Už jsem vám řekl, že je to věc cti.” “Pak jsi zatvrzelý hříšník a nedám ti rozhřešení. Jdi mi z očí!” Mladý obchodník se vrací v nejlepší náladě. “Tak co,” ptá se známý, “jaký trest ti uložil náš rabbi?” “Žádný - ale zato mi dal tři zbrusu nové adresy!”
    -
    Pane Kohn, nemohou mi půjčit stovku?” “Je mi líto, nemám u sebe peníze.” “A co doma?” “Děkuju, všichni zdrávi.”
    -
    Potká Kohn v Aténách Roubíčka a ten mu povídá: “Kohn, kde ty se tady bereš?” “Ale, jsem tady na svatební cestě…” “A kde máš Sáru?” “Někdo přece musí zůstat v krámě a prodávat.”
    -
    Pan Lederer má nějaké úmrtí v příbuzenstvu, a tak jde vybrat k Abelesovi rakev. “Co počítaj, Abeles, za takovou rakev?” “Padesát zlatejch.” “Padesát zlatejch? Vždyť Rosenbaum má za výkladem podobnou rakev za čtyřicet.” “Nojo, jenomže, zkusej v tom póvlu od Rosenbauma udělat loktama takhle.”
    -
    K bohatému panu Tauberovi přišel šnorer s žádostí o podporu. Ale pan Tauber má zásady: “Almužnu Vám nedám, ale dám Vám příležitost si vydělat. Chcete pracovat na mé zahradě?” “A kolik platíte?” “Křesťanovi dávám deset zlotých denně, ale Vám dám patnáct.” Šnorer zapřemýšlel. “Mám návrh, dejte mi denně jen pět korun a za těch deset si najměte křesťana.”
    -
    Kohn a Silberstein neví, co je marketing. Zajdou tedy za Rotschildem.
    “To maj tak: mám zetě, a ten je generálním ředitelem u Forda.”
    Kohn se Silbersteinem tomu moc nerozumí, a tak pro jistotu zajdou za Fordem. “Ale to je přece jasné, kolegové. Mám generálního ředitele, a to je Rotschildův zeť.”
    -
    Pan Mayer umřel a šel rovnou k bráně nebeské. “Zpátky”, řekli mu tam, “máme tady o vás, že jste hrál karty a fixloval při tom.” Pan Mayer tedy začal smlouvat s Bohem, aby ho přesto do nebe pustili. Odpověď ale byla stále stejná: “Hazardní hráče do nebe nebereme.” “Ať tedy rozhodne jedna partička”, navrhl pan Mayer, “když vyhraju půjdu do nebe a když ne, tak do pekla.” Bůh souhlasil, Archanděl Gabriel přinesl karty a Bůh Otec měl rozdávat. V tom ho ale Mayer přerušil: “A to bych si ještě vyprosil. Žádné zázraky!”
    -
    Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil. “Proč jí nevrátíš ten hrnec, kteý sis vypůjčila?”, ptá se rabín jedné. “Ale, rebe”, začne křičet obviněná, “za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila.”
    ———————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy