• Kronika 25.12.2009

    Dnes 25. prosince není jen Boží hod vánoční. Uplynulo také sedmdesát jedna let od předčasné smrti největšího českého spisovatele Karla Čapka.

    capek-tgm

    Nechci psát vědecká pojednání o jeho životě a díle, jde o osobnost velmi známou, o níž byly napsány opravdu metry publikací a studií, každý list papíru z jeho pozůstalosti byl zpracován a téměž každá hodina jeho života je zmapována. Přesto bych ráda něco málo připojila, nic nového sice, ale v těchto časech opět naléhavého. Někdy se zdůrazňuje podíl veřejné štvanice na smrti spisovatele. Pravda, Karel Čapek zemřel na zápal plic a možná není dobré příliš pateticky zdůrazňovat jiné aspekty. Čapek neměl patos rád a určitě by se mu nelíbil mučednický kýč.

    Nesporným faktem ale zůstává, že poslední dny tohoto moudrého, laskavého, toleratního mistra jazyka poznamenala lidská zloba, malost a špína. Čteme-li urážky, které mu čeští lidé posílali v dopisech, nacházíme podobné, ba dokonce stejné výrazy, fráze a sprostoty, jaké dnes nacházíme na jistých webech a v internetových diskusích. Nebudu zde citovat, jsou Vánoce, nebudu jako jindy odkazovat na současné autory, ostatně každý, kdo můj blog čte, ví, o kom mluvím.

    Také tehdy stejně jako dnes byla pro tyto lidi demokracie čímsi zavrženíhodným, co lze maximálně dočasně zneužívat k převzetí moci pomocí exploatace svobody slova, shromažďování a spolčování. Také pro tyto lidské hyeny byla slova liberalismus a humanismus nadávkou. Čapkovo vzdělání, rozhled, noblesa, to vše se v českých fašistických plátcích prezentovalo jako povýšenost a pohrdání dělnictvem, pracujícím lidem. I závist si přicházela na své. Spisovatel měl slušný příjem ze svých knih, pro lůzu však to byl příjem bezpracný, nezasloužený, kořistnický. Čapkovo přátelství s ”židomilem” Masarykem pak bylo této spodině důkazem zvrácenosti spisovatele a jeho nebezpečnosti pro český národ.

    Také tito zbabělci se kryli anonymitou stejně jako dnešní neonacisté a fašisté.  Příznačné je, že sice spoře, ale přesto pravidelně se na stránkách dnešních fašistů objevují výpady nejen vůči dnešním demokratům, ale rovněž proti Masarykovi a Čapkovi. Tato retrospektivní nenávist ukazuje nejlépe, jak prozíravě uměl Čapek odkrývat lži a manipulace fašistické propagandy. Ještě po jednasedmdesáti letech od své smrti dokáže tyto podvodníky, primitivy a lháře rozčilovat.

    Karel Čapek umíral s pocitem marnosti a s vidinou černé budoucnosti. Totalitní režimy, které nenáviděl, ale pominuly a opět alespoň do naší země po padesáti letech přišla svoboda. Jistě by byl rád, ano, kritizoval by tisíce věcí a nepochybně by vtipně glosoval tragikomické stránky naší společnosti, kultury i politiky. Jsem si ale jistá, že by i tuto nedokonalou demokracii hájil proti snahám zničit ji a rozprodat ve jménu obnoveného šovinismu a totalitářských ideologií. Karel Čapek nepsal jenom o štěněti Dášeňce, ale psal i o odpovědnosti svobodného občana.

    Související článek: Halík: Svět se podobá době Čapkově

    ————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 20:41

    Tags:

  • One Response

    WP_Modern_Notepad

 

Květen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy