• “Hrob Rudolfa Hesse v bavorském městečku Wunsiedel byl zrušen. Ostatky bývalého náměstka Adolfa Hitlera byly exhumovány, budou spáleny, a popel pak bude pohřben do moře. Na základě informace internetového vydání magazínu Der Spiegel o tom dnes informovala agentura APA. Pravicoví extremisté tak podle očekávání místních úřadů přijdou o své poutní místo, kde každoročně ve výroční den Hessova úmrtí 17. srpna pořádali až tisícové pochody.”

    Tak zní agenturní zpráva.

    wunsiedel57

    Nacistická demostrace ve Wunsiedelu

    -

    Přiznávám, že si s tou informací nevím dost dobře rady. Samozřejmě má celý akt exhumace několik vrstev. Jaké byly motivy takového rozhodnutí? Byly to důvody jen pragmatické, nebo také metafyzické? A bude to mít praktický význam? Obávám se že nikoliv. Nacisté se pravděpodobně budou scházet na stejném místě i dál a k jejich mučednické legendě přibude kapitola o znesvěceném hrobě. Ideologie stejně jako víra jak známo materiální podklad nepotřebují a i bez uctívaných ostatků umí stvořit kult.

    Novodobí nacisté ovšem nemají komu co vyčítat, to oni nenechali Rudolfa Hesse v klidu spát. Obrazně řečeno vyhrabávali jeho mrtvolu každým rokem. A lze pochopit, že obyvatelé bavorského městečka na žádné zombie a každoroční merendy nácků náladu nemají. Co si ovšem s jejich marši počnou nyní, lze těžko odhadnout, protože si mohou být jisti, že i letos 17. srpna přijdou oplakávači k místu bývalého hrobu.

    Nebyly zde ale i jiné důvody k likvidaci hrobu? Vzpomínám na gruzínský film Pokání. Žena, které diktátor zničil celý život, chodí vyhrabávat jeho mrtvolu z hrobu. Upřít někomu pohřeb patří k nejstrašnějším metafyzickým trestům v mnoha kulturách, vzpomeňme na Antigonu. Naše kultura již tolik na existenci hrobu nelpí, mnoho lidí se samo rozhoduje pro rozptýlení svého popela, ovšem věřící by alespoň teoreticky měli žádat pohřeb do země. Pohřební zvyklosti vycházejí z eschatologických představ zemřelého a jeho pozůstalých. Stejně tak i úvahy, zda mu může být jedno, co se s jeho ostatky stane. Jde ovšem také o živé a o jejich vztah k zemřelému i k věčnosti.

    Pak jsou zde důvody pragmatické, tedy snaha zabránit kultu či oslavám zemřelého. Komunisté v roce 1973 zpopelnili a převezli bez souhlasu pozůstalých ostatky Jana Palacha z Olšanských hřbitovů, aby zabránili lidem nosit na náhrobek květiny a svíce. Jezdilo se tedy do Všetat. Všechny režimy od starověku až po dnešek se brání vytvoření kultu “ostatků” svých odpůrců. V době, kdy bylo součástí náboženství učení, že svaté ostatky jsou metafyzickými nostitely požehnání, a kdy bez jejich fyzické existence ani nebylo možné svatořečit zesnulého hrdinu víry, mělo ničení či neposkytnutí hrobu pro nás svou sice zvrhlou, ale tehdy pochopitelnou logiku. Popel Jana Husa musel být smeten do Rýna z preventivních důvodů, aby si jej Češi neodnesli do vlasti a  svého mučedníka neuctívali jako světce. Jak víme, náboženským válkám to nezabránilo. A mnoho velikých hrdinů víry, dá se říci těch největších, ani hrob nemá, přesto jim patří nesmrtelná úcta.

    Nevíme, co bude po smrti, ale respekt k hrobům se během staletí vžil, pokud jej v moderní době nepřeválcoval cynický materialismus, pozitivismus, pragmatismus a nakonec i komerce. Hřbitov dnes rušíme i kvůli supermarketu či parkovišti. A jak se dívat na mumie vystavené ve vitrínách muzeí a uložené v depozitářích? Nectíme posmrtný klid v souladu s vírou dávných Egypťanů, ukazujeme kosti našich předků vyhrabané z mohyl a hrobek. Jestliže nechováme úctu k těmto lidem, proč se starat o úctu k hrobu nacistického zločince? Vím, že v současnosti obvyklá pieta a pokora před smrtí mizí, ať jsme k tomu lhostejní, nebo se tomu bráníme. Ale přece jenom bych byla pro to, aby se s hroby nehýbalo. Dnes zničíme hrob Rudolfa Hesse a zítra nějaký vítěz války, či jen voleb zničí hroby svých protivníků. Smrtí by příběhy měly končit. Zápas o spravedlnost by měl probíhat v životě.

    A tady je další důvod k rozpakům: proč je každý argument nebo čin práva tak zoufale opožděný? Je snad nutné řešit zločiny Rudolfa Hesse v roce 2011? Je normální diskutovat o zrušení komunistické strany 22 let po svržení její hegemonie? Je normální váhat s navrácením rozkradených majetků a s odškodněním obětí a hrdinů různých diktatur tak dlouho, než všichni zemřou? Má smysl ničit hroby zločinců a nezabývat se těmi, kdo ještě žijí a kdo trpěli oněmi zločiny? Má smysl řešit dávné případy z archivů a nevšímat si těch, kdo právě nyní bezstarostně a cynicky oživují zločinné ideologie?

    Spravedlnost je dáma, která se courá pomaleji než Cimrman pozdě přicházející.

    —————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 10:24

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy