• lev

    Vládl kdysi v jednom městě mocný král, panoval v paláci z bílého mramoru, uprostřed velikého a vznešeného dvora. Od rána do večera přicházeli ke králi dvořané a přinášeli ovoce, chladné nápoje, umně tvarované šperky, roucha protkávaná, i nové zprávy od dvorů sousedních králů.

     

    Uplynul rok a přesytilo se srdce královo radostmi a zahálením v bílých palácích a vonných zahradách, unavila se jeho mysl rozhodováním ve věcech vlády a rozmlouváním s vyslanci vzdálených říší a s proslulými mudrci říše. Znechutily se oči krále pohledem na tepané náramky a číše osázené acháty, rozbolel se sluch krále hudbou znějící v síních z kamene. Znudila krále jízda na koni stepí i horami, nemohl bez znechucení pohlédnout král na své syny urostlé a oddané, rozhněvalo se nadto srdce královo na věrnou královnu, znenávidělo ji srdce královo bez příčiny.

     

    I zavolal si král páže, nosiče meče králova, mladého chlapce, syna předního z rytířů, jehož jméno bylo Amiti. I pravil král chlapci, synu předního z rytířů: “Amiti, chlapče čisté mysli, zatoužil jsem náhle a bez příčiny vypálit toto město, strhnout tento palác i chrámy se zlatými střechami, pokácet posvátné stromy a pobít své ušlechtilé koně. Zachtělo se mi i zabít královnu, milovanou mou ženu, mečem ji probodnout bez příčiny. Zatoužil jsem po smrti svých milovaných synů i dcer, bohatýrů, dívek tanečnic, dvořanů, mudrců i poslů králů vzdálených. Chci vidět svůj lid ležet v ulicích skosený morem a mečem, chci spatřit mládence a panny své říše rozsápané vlky, lvy a pardály.

     

    Mé srdce onemocnělo a touží po zkáze, můj rozum se však ještě nezakalil a ví, že tohle je věc špatná a zlá. A proto tě prosím, chlapče jasných očí a čisté mysli, poraď svému králi, co má učinit? Zda má odjet do stepi a zanechat své město za sebou, aby snad v noci a ve chvíli nestřežené neposlechl hlas svého nemocného srdce a nepodpálil ohněm palác i chrámy, zahrady a posvátné stromy? Aby snad ve chvíli temné nezdvihl meč proti své milované královně, paní vznešené a krásné, a proti svým bohatýrům, rytířům věrným, kteří by za krále život položili bez váhání, a proti dívkám s očima zářícíma, z nichž každá tajně krále miluje?

     

     

    Mám snad opustit zemi a město, mám odjet do stepi a nevrátit se raději? Mám jako šílený bloudit pustinou, protože mé srdce onemocnělo zkázou? Či mám snad vyhlásit válku králi zámořskému a unavit své nepokojné a zlé srdce v bojích, v nebezpečí a pachu krve? Je dobré zdvihnout boj ve chvíli, kdy už je štěstí příliš mnoho a dlouho již trvá mír a blahobyt?”

     

    I pravil Amiti, syn předního z bojovníků, nosič meče králova: “Pane můj, tvé srdce není choré o nic více než srdce každého z lidí. Neboť je v lidské povaze rozbíjet to, co je dokonalé, pohrdat tím, co je krásné a zabíjet toho, koho miluje. Nebyli lidé vyhnáni z ráje, ale sami ráj opustili, neboť srdce lidské nenávidí dokonalost a prchá od dobrých věcí jako od plamene. Hle, máš přátele, ale nenávidíš je a žízníš po jejich zmaru, neboť přátelství je největším z pokladů na zemi a nevejde se do srdce lidského bez bolesti. Hle, jsi milován, ale hněvá tě to a pohrdl jsi svou paní, utíkáš do samoty, neboť láska je největším z pokladů na zemi a nepojme ji srdce lidské bez bolesti. Hle, máš tisíc krásných koní a tisíc zlatých pohárů a tisíc plášťů vytkávaných, ale znechutily tvé srdce, neboť také krása je největším z pokladů na zemi a nepojme ji srdce lidské bez bolesti, neboť lidské srdce miluje pouze věci prostřední.”

     

    I vykřikl král v žalosti: “Máš pravdu chlapče, rozpoznal jsi nemoc mého srdce, ale kdo mě zachrání, kdo mi podá lék na mé ubohé, choré, slabé, příliš malé srdce?”

    —————————————————————————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 11:07

  • Comments are closed.

 

Květen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy