• Žil v daleké zemi jeden muž rolník. Každého dne ráno vycházel na pole a večer po práci nosil své ženě Zelené Vrbě kytičku polních bylinek pro radost, vůni a k ochucení kaše. Jeho dva synové rostli a sílili k jeho potěšení a muž, jehož jméno bylo Káma, se těšil z lásky svých blízkých.

    cervena-hora1

    Když se vracel večer z pole, jeho žena jej objímala a synové jej radostně vítali a říkali: “Milujeme tě, nikdy neodejdeme pryč.” Když slunce spálilo zemi a ječmen usychal, jeho blízcí vždy říkali: “Všechno bude dobré, přijde déšť, řeka se naplní a obilí se zazelená.” Když Káma onemocněl, jeho nejbližší říkali: “Bude to dobré, uzdravíš se.”

    Po nějakém čase Kámovi synové dospěli, odešli do dalekých měst, oženili se a zplodili děti. A ještě po nějakém čase zemřela rolníkova dobrá žena Zelená Vrba. Po dlouhé dny, týdny, měsíce a roky od doby, kdy jeho milí odešli, se velice stýskalo Kámovi po lásce někoho, kdo by jej každý večer očekával, kdo by se těšil z kytičky polních bylinek, kdo by jej vzal za ruku a kdo by mu řekl vlídné slovo. Prázdný a temný Kámův dům mlčel.

    I vzpomněl si Káma na to, co jej kdysi dávno učil jeho moudrý učitel, že jediného Boha se sluší nade vše milovat a že jenom Bůh miluje věčnou a upřímnou láskou své věrné, takovou láskou, která nikdy nevyhasne. I rozdal Káma sousedům své krávy a ovce a drůbež a osivo a pluh, opustil své pole a svůj dům a vypravil se jen se svatou knihou, ze které jej v dětství učili číst, do vysokých a pustých hor, kde podle pověstí venkovanů v dávných dobách svatí muži pobývali v jeskyních, hledali Boha, modlili se, pili čistou vodu z pramenů a žili jen z darů zbožných poutníků.

    Káma vystoupil na vysokou horu a usadil se u vchodu jeskyně.

    Brzy se venkované doslechli, že v horách opět pobývá zbožný muž, a chodili za ním s košíky ovoce, medu, obilí a ořechů s prosbou, aby se za ně modlil. A Káma se upřímně modlil každý den a každou noc za venkovany, za jejich pole a zahrady, za jejich dobytek a obydlí i za sebe samého a toužil po boží odpovědi, po boží lásce, tu ale ve svém nitru nikterak necítil. Hanbil se za to a obával se, že není Bohu milý, neboť na něj po mnoho let pro své blízké a pro práci na poli zapomínal. V některých horkých dnech a dlouhých nocích se mu dokonce zdálo, že se před ním Bůh nejen skrývá, ale že se mu i krutě vysmívá.

    Jednou stařenka, která Kámovi občas nosila ovoce a mouku, na horu přijít nemohla, neboť se roznemohla, a poslala namísto sebe svou malou vnučku, které se říkalo Vlaštovka. Dívenka přinesla Kámovi košík broskví a svazeček voňavé máty. A protože byla jako všechny malé děti tuze zvědavá a neostýchala se před svatým mužem jako velcí lidé, zeptala se Kámy, na koho tady čeká. „Na boží lásku čekám,“ odpověděl jí.

    Druhý den přišla Vlaštovka opět a přinesla v hliněné láhvi ovocný mošt a v košíku žlutá jablka. „Co to máš za knihu?“ zeptala se. A Káma jí ukázal svatou knihu, kterou mu kdysi dal jeho učitel. „To je kniha o Bohu,“ řekl, „je v ní všechno, co potřebuješ znát.“ Ale dívenka neuměla číst a styděla se to přiznat, byla však ještě zvědavější.

    Třetího dne přinesla Kámovi sáček bílé mouky, hrozny a sušené ryby a řekla: „Nauč mne číst.“ A Káma byl rád, že může promluvit s živým člověkem, nabídl Vlaštovce med a ořechy a začal ji učit jednotlivá písmena.

    Dalšího dne ji opět učil a aby jí ukázal, jak je čtení užitečné a krásné, přečetl jí několik slov ze svaté knihy. Bylo tam napsáno, že člověk má milovat Boha, jak to jenom nejvíce dokáže. „A co Bůh? Co ten dělá?“ zeptala se dívenka. „Je psáno, že když budeme Boha milovat, nikdy nebudeme mít hlad, budeme mít obilí a ovoce a mléko a mošt a budeme žít v míru.“ řekl Káma. „Tak to je vidět, že Boha opravdu miluješ,“ odpověděla Vlaštovka, „podívej se, kolik pokrmů leží před tebou, ani sníst je všechny nemůžeš: mouku, ryby, hrozny, broskve, jablka, ořechy, chléb a sýry, které ti lidé nosí z údolí, a podívej, jaký mír je na téhle vysoké hoře.“

    „To je pravda,“ přikývl Káma, kterého trochu překvapilo, že si sám dříve nevšiml, jak se každým dnem boží slib naplňuje. „Ale jedna věc mi stále chybí,“ přiznal se dívence. „Bůh mne nikdy neobejme, nemůže mne vzít za ruku, nehovoří se mnou a nečeká na mne každý večer a netěší se, že mu přinesu kytičku polních bylinek pro radost.“ Vlaštovka se zamyslela, po způsobu malých dětí naklonila hlavu na stranu a řekla: „Ale nic takového ti přece Bůh v té svaté knize neslíbil, nebo ano?“

    Další den přinesla dívenka tři vajíčka a v plátýnku zabalenou hrudku tvarohu. „Co tě čeká za den, nebo za týden, nebo za rok?“ zeptala se Kámy, „Co tě čeká za sto let?“ „Zítra snad budu jíst tato jablka a vajíčka a za týden mi lidé jistě přinesou chléb a sýr a za sto let už tady mezi vámi nebudu.“ Odpověděl Káma. „Tak je to uspořádané, že Bůh dal každému člověku na zemi žít určený čas a potom odejít, tak je to psáno v jeho knize.“ „A splní ti všechno tohle Bůh?“ zeptala se dívenka. „Ovšemže splní,“ usmál se Káma, „nikdo živý nesídlí na zemi navěky, na nikoho z živých Bůh nezapomene, každého živého tvora, člověka, zvíře i strom navštíví jednoho dne boží anděl smrti.“

    „To je dobře, že Bůh nelže,“ řekla dívenka, „lidé neříkají pravdu a říkají: ´Bude to dobré, uzdravíš se.´ Nebo: ´Za týden určitě zaprší, naplní se řeka a obilí se zazelená.´ Nebo také říkají: ´Mám tě rád, miluju tě, nikdy od tebe neodejdu pryč.´ Ale říkají to jen tak naplano, protože nechtějí říkat pravdu, říkají to, protože touží něco dobrého získat pro sebe, ale to co říkají, je jenom lež. Bůh ale říká: ´Budeš  jíst a pít a po několika letech zemřeš.´ A je to přesně tak, jak říká. Bůh ti neříká žádné hezké lži, říká ti jenom pravdu, protože tě má doopravdy rád.“

    A Káma uviděl hojné almužny venkovanů položené u jeskyně, dobré ovoce, chléb, mléko a mošt a pohlédl na své budoucí dny a roky a dohlédl až ke svému hrobu a poznal, že mu Bůh na jeho lásku odpověděl pravdou. Neobjímal jej a nevzal jej za ruku, nehovořil s ním hezkými slovy, ale přesto mu projevil největší lásku, protože mu nikdy nelhal. A Káma konečně nalezl klid.
    ———————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy