• janhorvath

    Víte, jak sladce melodicky zní romská řeč? Znáte romské autory, umělce, víte něco o romské kultuře? Nebo jen bezmyšlenkovitě opakujete několik bezduchých klišé? Janko Horváth-Dóme je vynikajícím básníkem svého národa, výraznou osobností a neúnavným zprostředkovatelem bohatství romské kultury většinové společnosti. Jeho sbírka O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál) je mimořádným oknem do blízké, a přesto tak vzdálené poezie.


    Jan Horváth-Dóme je vizionářem dobrého světa, v němž všechny jeho děti mohou žít spolu bez nenávisti. Jeho touha po spravedlnosti je nesena nikoli bojovným zápalem, ale laskavým připomínáním hodnot, které jsou společné všem lidem, a hlubokým, vroucným soucitem s chudými a poníženými. Vysoko vyzdvihuje význam romské rodiny, vzájemnou oddanost jejích členů, úctu k rodičům, starost o děti a jejich budoucnost.  

    Originální básník, aktivista a popularizátor Jan Horváth-Dóme je příkladem vzdělaného a úspěšného Roma: “Jeho rodiče vyrostli v romských osadách na Slovensku, odkud se po válce dostali na Moravu v rámci povinného rozptylu romských rodin. Rodiče pracovali v zemědělství, na stavbách. Otec také pracoval na stavbě pražského metra a v kladenských ocelárnách. Museli uživit šest dětí. Jan Horváth se vyučil strojním zámečníkem a začal pracovat ve Vítkovických železárnách. Po roce 1990 se aktivně zapojil do romského emancipačního hnutí. V letech 1990–1992 byl poslancem Městského úřadu v Bílovci, 1990–1991 vedoucím tajemníkem ÚV Romské občanské iniciativy v Praze. Působil jako šéfredaktor romských novin Romano kurko a Amaro lav. Vystudoval střední knihovnickou školu, od roku 1994 byl dokumentaristou Muzea romské kultury v Brně a v roce 1998 se stal romským poradcem Magistrátu města Brna.” (Vzdělávací cyklus o Romech)

     

    Janko Horváth-Dóme však není naivním idealistou nebo fanatickým obhájcem všeho romského, do vlastních řad adresuje naléhavé výzvy, aby Romové pracovali, hledali lepší život pro své děti a nespoléhali na vyžebranou pomoc. Koná tak dvojí osvětovou práci: do řad Romů míří jeho výzvy k vymanění se ze sociální pasti, do řad “bílých” míří jeho osvěta v poznávání jedinečné a hluboké romské kultury a v odbourávání vulgárních zevšeobecňování a předsudků. Tak si tento citlivý člověk nakládá neuvěřitelně těžký a dlouhodobý úkol překonat hluboké oboustranné neporozumění vycházející z nezájmu a neznalosti a vzrůstající agresivitu primitivních českých rasistů.

     

    My lidé jsme různí, máme také rozdílné schopnosti i možnosti, pocházíme z různých prostředí, z různé výchovy. I náš temperament se liší, nenalezneme na světě dva stejné lidi. Nejsou dobré a špatné národy, jsou jen dobří a špatní lidé. Všichni máme krev stejně červenou a Janko Horváth vidí ve všech lidech boží děti. Nejdůležitější je nepřestat být lidmi – v tom dobrém významu. Rasismus rozleptává vztahy a samotnou civilizaci a je nebezpečný nejen pronásledovaným obětem, ale také pronásledujícím, neboť devastuje jejich duši a činí ji slepou ke kráse a bohatství světa. V konečném důsledku je zbavuje lidství. Starost o překlenutí propasti mezi Čechy a Romy je hlubokou existenciální starostí o opravdové lidství.   

    kniha 

    Soske?

    Phučav tumendar manušale -
    soske?
    Telepheniben, nakamiben -
    abo jekhetaniben?
    Korkore - či savore?
    Jekh phuv, jekh kham
    pre parni sarna,
    Den tumenge o vasta,
    phuteren tumaro jilo!
    Manuš manušeske ruv?
    Na! Phraloro! Sem phrala sam!
    Den tumenge o vasta!
    Imar šoha buter - parno, kalo!
    Ezer berš rodas amari phuv,
    ezer berš rodas amaro kham,
    arakľam les imar?
    Hi, imar les arakľam!
    Adaj, adaj khere sam.
    Akor soske -
    tumen san tumen -
    amen sam amen?
    Na!
    Savore jekhetane ča amen!

    Proč?

    Ptám se vás, lidé drazí,
    proč?
    Ponížení, nenávist a zášť -
    proč ne spolu, radost?
    Dohromady, či zvlášť?
    Jedna zem, jedno slunce
    pro bílou laň
    i pro černou růži svítí.
    Podejte si ruce
    a otevřete svá srdce.
    Proč člověk je člověku vlkem?
    Ne! Bratři, bratři jsme!
    Ruce si podejme!
    Již nikdy více: černý a bílý,
    tisíc let hledáme svou zem,
    tisíc roků domov hledáme,
    a našli jsme ho snad?
    Našli! Zde domov máme,
    tady doma jsme!
    Proč tedy, ptám se,
    vy jste vy - a my jsme my?
    Ne!
    Všichni jsme na zemi
    jen my!

    horvath_obrazek

    (Sbírku Tumenge/Vám vydalo v roce 1999 nakladatelství Petrov v Brně)

    Knihu O verdan le grajenca džal (Vůz tažený koňmi jede dál) vydala Matice romská, o.s. v roce 2007. Jde o dvoujazyčnou sbírku Horváthových veršů. Na překladu se podíleli Lada Viková, Anna Žigová, Helena Sadílková a Jan Horváth, ilustracemi sbírku doprovodil Václav Lamr. 

    Amari luma

    Amari luma hiňi igen čori.

    Ňiko na džanel,

    khatar o Roma avle,

    sar te dživel, sar peskeri bacht

    te rodel.

    O čhavo barol the phučel

    la lumatar:

    “So te kerav? Kaj te džav,

    kaj te rodel miri bacht?

    The me kamav te asal, te khelel.”…

    Naše země  

    Kde se vzali Romové

    Na té zemi ubohé?

    I to dítě, když dospívá,

    Tak podobné ptáčeti,

    Které letí, kam chce, zpívá,

    Také touží po volnosti,

    Smát se, tančit do sytosti.

    Kterak má žít v tomhle světě

    Ochromeném nemocí?…

    —————————————————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 21:39

  • Comments are closed.

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy