• Když v těchto dnech stojíte před sochou sv. Václava, nebo před pomníkem na Národní třídě, zase můžete ucítit to zvláštní zavanutí tepla z tisíců svíček před vámi.

    pieta

    Když přivřete oči, vypadá to, jako by lidé stáli v kruhu kolem ohromného zářícího pokladu. Zase čtete vzkazy, zase roztavený vosk, vždyť je to nedávno, co ty voskové hradby zmizely… “Ty to pamatuješ?” zeptá se trochu s údivem kdosi dvacetiletý a vy překvapeně přepočítáváte, jak je to vlastně dlouho.

    Prohlížíte si tváře lidí kolem. Mnoho lidí fotí, někdo jen stojí a dívá se, kdosi vedle vás se pokřižuje. Cizinec do telefonu rozrušeně líčí, čeho je svědkem. Žena před vámi položí k pomníku květinu, je jich tam tolik, že to není vidět. Stejně ji tam položila. Lidé přidávají svíčky a ohnivý kruh se zvětšuje, hoří po obvodu. Když ucítíte to teplo, vzpomenete si, že si každý mohl říci, že jedno světlo navíc nemá smysl. Ztratí se a nikdo si ho nevšimne. Mezitím už hoří nové svíce.

    Čeho jsme svědky? Václav Havel krátce před smrtí mluvil o dvacetileté periodě českých dějin a předvídal jakýsi otřes. Jeho odchod v nejisté době mnohým připomenul smrt TGM či Karla Čapka. Kromě úzkosti se ale po dlouhé době znovu probudila naděje.

    Tomáš Halík vzpomíná, jak tajně přenášel posmrtnou masku Jana Palacha a během té cesty po Karlově mostě s ním vedl jakýsi vnitřní dialog - cosi mu tehdy slíbil. Pro jaký slib se dnes rozhodneme my?
    —————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Květen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy