• besht 

     

    Dnes 22. května uplynulo 249 let od chvíle, kdy se s tímto světem rozloučil svatý člověk, jehož svět zná jako zakladatele východoevropského chasidského hnutí. Rabi Jisrael ben Eliezer, nazývaný Baal Šem Tov nebo zkráceně Bešt, byl prý divotvorcem, zázračným léčitelem, tvůrcem golema a dovedl předvídat budoucnost, ale jeho největší přínos spočívá v objevu přímé, radostné a pro všechny dostupné cesty k Bohu.

    -

    Před vystoupením Baal Šem Tova panovalo v židovských komunitách přísné sociální rozdělení, řemeslníci se modlili ve svých synagogách, lidé vzdělaní v Tóře zase ve svých, odděleni přísně od prostých lidí. Bešt varoval, že společenské přehrady jsou nepřátelé judaismu, a otevřel duchovní bohatství modlitby, Tóry a kabaly i prostému a nevzdělanému lidu. Jeho reforma intelektuálního rabínského judaismu znamenala zrození chasidismu, v dějinách již třetímu hnutí tohoto jména.

    -

    Chasidismus, který vzešel na počátku 18. století z učení Baal Šem Tova nejprve na jihu Polska a poté se rozšířil do celé Haliče a jeho vliv sahal až do Mikulova v osobnosti Rabiho Ha-Levi Horowice, znamenal zásadní proměnu prožívání víry. Podle tohoto pietistického a extatického hnutí je Bůh přístupný stejně pro učené i pro neučené, pro bohaté i pro chudé, jedinou branou, která k němu vede, je radostná intuitivní otevřenost. Lze ho poznávat i v obyčejných věcech, v přírodě, v nevzdělaném mužikovi, v písni. Přísná askeze a smutek jsou naopak cestou k hříchu.

     

    O Baal Šem Tovově životě nemáme žádné zaručené zprávy a většina vědomostí a jeho životě a učení pochází z ústní tradice. Někteří chasidé věří, že Bešt pocházel z rodu krále Davida. Narodil se zbožným, ale chudým rodičům Eliezerovi a Sáře v roce 1699 či 1700 v malé obci Okopy, která patřila Polsku, Rusku a nyní leží na Ukrajině. Chlapec brzy osiřel a byl vychován náboženskou obcí. Celý život prožil v krajní chudobě, ale přes všechny překážky a strádání zůstával optimistou a odsuzoval zachmuřilost a vážnost.

    -

    Namísto soustavného studia ve škole prý raději chodil za město, toulal se po lese a poslouchal ptáky. Podle některých zpráv byl prý dokonce negramotný. Rozuměl řeči zvířat stejně jako velký mystik Rabi Izák Luria, ve všem rozpoznával Šechinu – Boží přítomnost. V přírodě se také nejraději modlil a usiloval o devekut – přilnutí k Bohu a o navození jichud - jednoty s Bohem. V lese nacházel Bešt mnohdy lepší podmínky pro soustředěnou a radostnou modlitbu než v synagoze, věděl, že aby byla modlitba účinná, je nezbytná kavana – intence a hitlahavut – zanícení.

     

    Podle jedné chasidské legendy nemohl Baal Šem Tov vstoupit do jisté synagogy,  protože byla plná mrtvých modliteb, jež nemajíce křídla lásky a bázně nemohly se vznést k Bohu.  

     

    Nebo jiný příběh:

    “Všichni byli shromážděni v synagoze na Den smíření a přeříkávali jednu modlitbu za druhou. Malý chlapec, který seděl se svým otcem, byl čím dál tím víc neklidný. Nakonec vyňal z kapsy píšťalku a mocně zapískal. Bohoslužba se zastavila a všichni se po něm ohlíželi. “Jak jsi jen mohl něco takového udělat ?” ptal se otec. “Chtěl jsem být také něco platný,” řekl chlapec zkroušeně; ale dospělí byli i nadále rozzlobeni. Pak jejich rabín, velký Baal Šem Tov  ukončil jejich nepřívětivé mumlání: “Tento chlapec,” řekl, “nejvíce přispěl ke zdaru bohoslužby. Všechny motlitby, které jste pronášeli, a tisíce jim podobných, se zarazily na stropu této svatyně. Pískání chlapce jim otevřelo cestu až do samého nebe a všechny vaše modlitby se konečně dostaly k Bohu.”

     

    Také skutky - micvot je podle chasidů třeba konat se zaujetím, oddaností a nasazením. R. Chajim z Czernowiec napsal.

    “Člověk, jehož láska k Bohu je silná a upřímná, vykonává každou micvu s nejvyšší dokonalostí a obdivuhodnou schopností, čekaje toužebně, aby mohl vykonat micvu a jeho duše touhou umírá. Neboť ve shodě se stupněm své duchovnosti jeho srdce a duše znají hodnotu micvot i nádheru jejich slávy a krásy, nekonečně vyšší než všechny hodnoty. A oč víc dopadá na člověka hrůza a bázeň, strach a  chvění, když vykonává micvu, věda s jistotou, že stojí před jménem Svatého, budiž požehnán, před  velkým a strašlivým králem, před nímž jsou všichni obyvatelé země jako nic; a On  vidí jeho skutky, neboť Jeho sláva naplňuje svět. Takový člověk je stále ve stavu  studu a pokory tak silné, že ji svět nemůže pojmout, zejména, když koná micvot. A micvot takového člověka vzlétají vzhůru v radosti a stahují dolů všemožné požehnání a milost do všech světů.“

    ——————————————————————————-

    BUBER, M.: Cesta člověka podle chasidského učení, Olomouc 1996

    BUBER, M. Gog a Magog. Chasidská kronika. Praha 1996.

    BUBER, M.: Chasidská vyprávění, Praha 1990

    LANGER, J.: Devět bran. Chasidů tajemství, Praha, Odeon, 1990

    SINGER, I. B. Kejklíř z Lublinu. Praha 2001.

    SINGER, I. B. Korunka z peří a jiné povídky. 2003.

    SINGER, I. B. Satan v Goraji. Praha 2003.

    SINGER, I. B. Světnice, kde otec soudil. Praha 2003.

    WIESEL, E.: Svět chasidů. Portréty a legendy, Praha, Sefer 1996

    —————————————————

    david-

    -

    ——————————————————————————————————————————————————————————————–

     

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 9:10

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Kateřina Rozbrojová Says:

      Věro, dnes jsme ještě se 3 ženami mluvily o svatosti a utvrdily se v tom, že svatost závisí na blízkosti k Bohu, a ne na naší jakési dokonalosti či absenci hříchů. Ty jsou jednak nedosažitelné, druhak nutí člověka příliš se zabývat sebou a třeťak vedou k pýše. Asi nic nového pod sluncem, ale není nic lepšího, než žít radostně a to jde jen s Hospodinem. “Mít křídla lásky a bázně”, to je svatost. Dík za článek o svatém rabim Baal Šem Tovovi.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy