• bet-alfa1

    Ještě i v talmudských dobách se zmítal boží lid mezi odmítáním různých forem věštění a mezi fascinací poznatelnou budoucností. Astrologie není v textu Tóry konkrétně jmenována, nenajdeme ji zmíněnou dokonce ani v celém Tanachu, a proto se mnozí učenci i prostí lidé rozhodli přistupovat k ní tolerantněji než například k drobopravectví. Ostatně astrologie byla tehdy exaktní věda srovnatelná, ba totožná s astronomií, nešlo ji jen tak odbýt jako naivní pověru. První zmínky o hvězdopravectví se vyskytují až v novějších textech židovských apokryfů, jako je například Třetí Kniha Henochova,[1] kde se píše, že důvodem pádu dávnověkých „zrůd“ (Gn 6,4) zvaných nefilim (padlí) byla znalost hvězdopravectví, kterou předali lidem. Pro některé učence se zákazy z Levitiku a Deuteronomia staly důvodem pro radikální odmítnutí astrologie. V Babylonském Talmudu jsou zachyceny spory různých rabínů na toto téma.

    .

    Snad nejzásadnější z těchto polemik je obsažena v traktátu Šabat. R. Jochanan disputuje s R. Chaninou ben Akabija o tom, jaký vliv mají hvězdy na život Žida. Zatímco R. Chanina se drží fatalistického postoje, že to, „co je jednou dáno, nemůže být změněno,“ R. Jochanan pronesl často citovaný výrok: „Ejn mazal lejisrael - Pro Izrael není znamení“, tedy „Hvězdy nemají na Izrael vliv“ (Šabat 156a, Nedarim 32a).[2] Ačkoliv se prosadil jako správnější postoj R. Jochanana a jeho odmítání hvězdopravectví, Talmud je v přístupu k astrologii spíše ambivalentní. Asi nebylo možné jen tak vymýtit a popřít tradici hvězdopravectví, oboru v němž Židé vynikali již od dob babylónského zajetí a který jim byl vždy nebezpečně blízký.[3]

    .

    Ve středověku astrologie prostě patřila k běžným znalostem židovského, ale i křesťanského a islámského učence. Však si také navzájem tito mudrci svá hvězdopravecká díla překládali a posílali bez ohledu na náboženské rozdíly a teologické spory. Na nízké vášně nebyl na středověkých univerzitách prostor, vědecká ekumena byla tehdy živá. A mimo jiné fascinovaná hvězdami. Například velký vykladač Tóry Abraham ibn Ezra (1092 nebo 1093-1167), byl přímo váženým odborníkem na astrologii stejně jako Moše ben Nachman (1194–1270), další velký exeget, mystik a filosof. Na druhé straně učený Moše ben Maimon (1135-1204) astrologii neuznával, vysmíval se jí a potíral ji neúnavně. Své žáky varoval před přílišnou vírou v působení hvězd: “Nepřikládej důležitost názoru hlupáků ať již mezi Židy nebo ostatními národy, že Bůh při narození člověka rozhodne, zda bude spravedlivý, nebo zlovolný. Tak tomu není!”[4] Hlas rozumu? Spíše hlas určitého typu střízlivé, skeptické a opatrné racionality. Milovníci astrologie byli také vysoce racionální učenci, byli to vynikající matematikové a pozorovatelé nejen nebes, ale i lidské duše. Také náš učený Rabi Liva ben Becalel zvaný Maharal Pražský stejně jako mnoho jiných významných a ctěných židovských učenců se rád nechával mystériem hvězd a osudu fascinovat. Otázka je, zda zájem o astrologii znamená nutně fatalismus. Domnívám se, že tomu tak být nemusí, záleží jen na výkladu zpráv vyčtených z hvězd. Jeden z nich čte osud a druhý varování či povzbuzení. Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon v srdci se nemusejí vždy vylučovat. A nyní nezáleží na tom, zda mne filosofové přichytí při špatné interpretaci Kantova okřídleného výroku. Je to má interpretace a mé čtení hvězd. Na interpretaci ostatně záleží vždy.

    .

    Vidíme, že to s daností věcí budoucích, s vírou a s osudem vůbec není tak prosté. Řekové také vůbec nebyli hloupým národem, a přece věřili v nezlomnou moc Osudu. Osud býval kdysi nejmocnější ze všech mocných sil, byl mocnější než sami bohové. Nejsilnější reflexe Osudu je přítomna v klasických antických dramatech. „Drama je konfliktem Osudu a individuality, který může být řešen jedině rozpoznáním individuality jakožto individuálního osudu. Drama je však také plné náhod, a to právě takových náhod, skrze které se uskutečňuje nadosobní osudová moc. Obojí je Tyché, Náhoda i nadosobní Osud, mocná bohyně, po jejíchž darech (darech Štěstěny, Náhody, tedy po prospěchu nebo úspěchu) mnozí touží, ale jejíž určení lidského života (Osud) všechny děsí.“[5]

    .

    Nadčasovost antické tragédie není jen nadčasovostí estetickou, ale je také nadčasovostí filosofickou, nadčasovostí otázky po moci Osudu a po hrdinské a hrdé bezmoci lidské vzpoury. Kdyby tomu tak nebylo, žádné divadlo by dnes nehrálo Eurípisa nebo Sofokla, nikdo by na jejich dramata nechodil. I fatalismus antického dramatu, jehož hlavním hrdinou je Osud, může pobízet k etickému rozhodování: „V dramatu předstupují přímo výsostné znaky vztahu Osudu a Náhody: křižovatka, Sfinga. Křižovatka - “trojcestí” - tvaru Y je starým symbolem protkanosti různých cest i osudové tkáně světa. Kam se dát na rozcestí? Cestou pravou! Ale která to je? Tuto otázku klade nárok etického jednání i nárok každého správného poznání, zatímco nárokem vhledu do skutečnosti je spíše sama povaha běžící a větvící se cesty, cesty nahoru-dolů, vlevo-vpravo, téže ubíhající cesty. Cesta sama o sobě nemůže být dobrá nebo špatná, ale cesta určitého člověka v určité situaci vždy už nějak dobrá nebo špatná je. Křižovatka je citlivým místem, kde se povaha světa střetává s nároky na určitého jednotlivce v určité situaci. Na křižovatce se může proměňovat lidská cesta, vztah jednotlivce ke svému osudu; může se proměňovat to, co je pro něj dobré nebo špatné - i to, jakým způsobem se to bude uskutečňovat.“[6]

    .

    Moderní i ten postmoderní člověk se cítí opět (nebo dosud) bezmocný vůči osudu, náhodě či danostem, které jej převyšují. Nemusí to být nutně síly démonické či božské, stačí i klopýtavý běh společnosti, každodenní utkávání se s překážkami a běžnými slabostmi těla i duše, abychom až moc dobře cítili, jak nestačí vůle ani síla, jak nestačí odvaha a vytrvalost a jak nás vleče neosobní moc tam, kam rozhodně nechceme. „Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.“ říká již latinské přísloví. Není to nakonec tak nějak s tou svobodou jako poznanou nutností?

    .

    Stejně jako lidé antiky máme možnost zachovat si tvář a odvahu k životu buď vzdorem vůči Osudu, vzdorem, který nutně končí zkázou, ale poskytuje člověku cosi božského, hrdě a hrdinsky přijímaný hold samotných nebes, nebo zavržením danosti a biblickým přijetím otevřené a nehotové imperfektní, ale živé budoucnosti. Obě tato tradiční řešení mají svá úskalí. Vzdor vůči neosobní osudové síle končí tragickým zánikem hrdiny, byť jeho sláva přetrvává, odmítnutí uzavřené budoucnosti vystavuje tazatele každodenní péči o spolutvoření budoucnosti – buď v souladu se Stvořitelem, nebo také svobodně proti Stvořiteli. A tato svoboda může mít velmi tragické konce, může znamenat i zkázu celého stvoření. Neboť není-li vše dáno v laskavém a konečném úradku Nejvyššího, nebo narýsované v tabulkách Osudu, pak rovněž nic a nikdo nezajistí, že i zítra vyjde slunce, nebo že nespálíme tuto planetu v ohních svých pošetilostí. A co je nám, malým lidem platná Augustinova rada, abychom se chovali co nejlépe, neboť neznáme skutečnou budoucnost a nezbývá nám než doufat. Co je nám platný tento stoicky hrdý angosticismus naděje, když moc dobře víme, – v tom nemůžeme být agnostiky - že v té otevřené budoucnosti, v níž je možné doslova vše včetně zkázy světa, to nejsme a nikdy nebudeme my, malí lidé, kdo sahá na páčky a knoflíky odpalovacích zařízení. A není snadné při tomto vědomí doufat v Prozřetelnost.

    .

    Slušelo by se na závěr pronést cosi opravdu dobře biblického a nadějného. Ale to by neodpovídalo duchu dnešního dne, dne, který je věnován našemu učiteli, věčně revoltujícímu člověku, který nikdy nehledá snadná řešení. Myslím, že poctivé je přiznat, že dilema víra nebo osud, budoucnost uzavřená nebo otevřená, agnosticismus či poznání již daných věcí budoucích zůstává a bude nás provázet i v dalších staletích. Budou-li jaká další staletí, toť je právě ta aktuální otázka.

    —————————————–

    [1] SCHODDE, George Henry. The Book of Enoch translated from the Ethiopic with Introduction and notes. Andover: Draper, 1882.

    Online: 3ENOCH VIII.: http://www.archive.org/stream/MN41733ucmf_1/MN41733ucmf_1_djvu.txt [cit. 2.října 2009]

    [2] Talmud, Schottenstein Edition, Mesorah Publications, New York, 1997

    [3] Viz: GOLDMANN, Karel. Izrael je nad hvězdami. In: Maskil 2009/10-11

    [4] TWERSKY, Isadore. A Maimonides Reade . New York: Behrman House, Inc., 1972. pp. 463-473. Dostupné z: http://people.bu.edu/dklepper/RN242/rambam2.html [cit. 2.října 2009]

    [5] KRATOCHVÍL, Zdeněk. Král Oidipus - drama o probuzení in: www.fysis.cz [online]. Glosy.info, 10.duben 2005. [cit. 2.října 2009]

    [6] KRATOCHVÍL, Zdeněk. Král Oidipus - drama o probuzení in: www.fysis.cz [online]. Glosy.info, 10.duben 2005. [cit. 2.října 2009]


    ———–

    Obrázek: Podlahová mozaika v synagóze Bet Alfa

    ———————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 3 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Jirhant Says:

      Myslím, že můj vrstevník by s pochopením přijal místo gratulace pár polozasutých osobních poznámek, aby si příblížil dobu, kdy jsme jako mládež nová, mládež Gottwaldova pochodovali s písní na rtech: Bez chleba nelze žít…
      Z přednášek Ládi Štolla, spoluzakladatele Akademie věd mi utkvěla v hlavě dvě moudra: hovoře o Engelsovi, který ženu ctil jako soudružku a spolubojovnici, narozdíl od buržoazního chtíče, vidoucího “kolena, pánev a mléčné žlázy”, bez jakéhokoliv oslího můstu pokračoval:”Fučíka važte si, soudruzi drazí! Rýmovalo se mu to tak pěkně, že si to pamatuju 60 let.
      Dále jsem se od něho dozvěděl, že bohové žijí v blaženosti na Olympu a do lidských osudů nezasahují. Od té doby jsem k hvězdopravectví skeptický. Pod jeho vlivem jsem se vyrovnal s náboženskou otázkou. Štoll to s maturitou na obchodní akademii dotáhl na rektora, později i na ministra vysokých škol s titulem akademika (obchodního) a do našich osudů zasáhl více, než nepříznivá konstelace Saturnu s Marsem. Jiný hvězdopravec a ministr obrany, před každým rozhodnutím sestavil horoskop případně věštil z kuřecích jater. Pokud nebylo po ruce kuře vystačil si lógrem z kafé a málem se nad Stockholmem sestřelil z armádní pistolky. Výměna nádrže armádního speciálu přišla daňové poplatníky na 5 miliónů korun. Tycho de Brahe a Kepler mají své epigony.
      Pane profesore,ať Vám zdraví slouží a Vaši pokračovatelé mohou dlouho čerpat z Vašich moudrých myšlenek a smysl pro humor Vás neopustí. To přeje Jirhant

    • Kateřina Rozbrojová Says:

      Jak si pamatuji některé astrologické formulace, tak nikdy netvrdí, co se stane, ale vždy jen, co by se mohlo stát. Formuluje některé možné předpoklady a předpoklad ovšem není danost.
      Osobně víru v osud považuji za alibismus a lenost. Taky je to dost fádní přístup k životu a ukazuje na mentalitu otroka, na rozdíl od člověka, který věří ve svou svobodu a chápe se jí a žije ji. Nepochybně při tom žití občas naráží na Boží (vesmírné) zákony, což ale neznamená, že svým žitím svobody nemůže tyto zákony jaksi posouvat, spoluutvářet, proměňovat a tak. Svobodou, rozumem a tvořivostí jsme Bohu podobní. Jo a taky plodivou sílou.

    • Ondřej Wolf Says:

      Nemluvě o všelijakých zápasech- Abrahamovým modlitebním za Sodomu, Jakobovu s Bohem u Jaboku nebo mezi Jakobem a Ezauem o požehnání…..
      Z jiné srany třeba Jonáš sledující Ninive, zlobící se na Boha, kteý změnil “danost” a ninivské, měnící sebe samé…
      Ondřej

 

Září 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archivy