• mb11

     

    Je zvláštní, že našeho jubilanta, Milana Balabána téma víra kontra osud tak zajímá po mnoho let. Publikace Víra nebo osud? je autorovou habilitační prací, téma víry a soudu se v jeho díle stále vrací. Proč mne to ale udivuje? Asi proto, že aspoň navenek se vše jeví tak, jako by pro Milana Balabána nebyl osud žádným vážným protivníkem. Ne že by ho těžce nezkoušel, ale nepamatuji, že by kdy Milan Balabán osudu podléhal, že by věřil v jeho všudypřítomnou drtící moc a že by rezignoval. Oproti osudu staví víru, tedy otevřenost Hospodinovu soudu i milosrdenství, jak ji vyčetl z biblických kih.

    Ale jak je to s vírou? Nepatří snad k víře křesťana také přesvědčení o boží prozřetelnosti, v extrémním případě dokonce o predestinaci, není to nakonec jen převlečený osud, budoucnost neměnná, jednou provždy daná a uzavřená? „Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě.“ (Mt10:29-30).

    Nebo byl snad Jan Kalvín špatným křesťanem, když nevnímal budoucnost jako otevřenou všem možnostem, ale upínal se k přesvědčení, že Bůh určil osud vesmíru i jednotlivých lidí ještě před stvořením? A byla-li snad Kalvínova víra vinou reformačního zápasu poněkud křečovitá, můžeme totéž říci o svatém církevním učiteli a filosofovi Aureliu Augustinovi? Ten rychle pochopil tragické důsledky do hloubky promyšlené nauky o predestinaci, totiž nebezpečí vpádu starého Osudu do křesťanského vědomí svobodné vůle a nemalý problém s theodiceou: mohli vůbec první lidé nehřešit, bylo-li vše určené v úradku božím? Mohli být trestáni za hřích, který vůlí neovlivnili? Co tedy počít se svobodnou vůlí v kosmu, kde je vše odedávna určené? V prvním dni v Zahradě mohli prodle velkého Augustina porvní lidé nehřešit - posse non peccare – nicméně podle své svobodné vůle zhřešili, a proto uvrhli na své potomky dědičný hřích, v jehož důsledku - non posse non peccare není možné nehřešit – ovšem ti, kdo jsou předurčení ke spáse, ti hřešit nemohou - non posse peccare – nevědí však o svém vyvolení a jsou vystaveni pochybnostem. A tak, protože nevíme, zda jsme již odedávna předurčeni ke spáse či k zatracení, učí svatý Augustinus a obchází elegantně základní otázku po svobodné vůli, nezbývá nám než  konat co nejlépe, doufat a věřit, že jsme započítáni mezi ty určené ke spáse. Hle agnosticismus tohoto mudrce šalamounsky smiřuje dané s doufaným, je to grandiózní pokus o smíření osudu a víry.

    Jestliže Písmo praví, že jsou sečteny i všecky vlasy, jinými slovy, jestliže je budoucnost předem určená, dokonce dávno před stvořením, můžeme-li slovo dávno užít k popsání čehosi před stvořením času, co si s ní počít? Augustin radí agnosticismus, pokornou rezignaci na vědění, ponechává tedy otevřenost budoucnosti alespoň v rovině duše, v rovině našeho poznání a vědomí. Lidské srdce má být otevřené neznámé budoucnosti, jen pro něj neznámé budoucnosti, a s vírou v boží spravedlnost i milosrdenství má očekávat a doufat, že předem daná budoucnost nesmete jeho hříšnou a odedávna zavrženou duši do zkázy. Augustinus se nelibě dívá na pokusy poznat tuto boží předurčenou budoucnost, zavrhuje ve shodě s biblickými příkazy každou formu astrologie, kterou nazývá škodlivou a nakažlivou pověrou, a vysmívá se marným pokusům vyčíst řešení záhady zítřka z horoskopu. A pokud se přece někomu předpověď vyplní, není to jen náhoda, ale podle svatého učitele jde o působení padlých andělů, zlých démonů. Ti totiž zasahují do životů lidí, kteří se pověře otevřou, aby je utvrdili na cestě hříchu a odvedli je od důvěry v Prozřetelnost Boží k pověře. Proto Augustin vyzývá křesťany, aby astrologii důrazně odmítali a vyhýbali se jí jako všem způsobům věštění, jež jsou z hlediska křesťanské víry nevěrou a zahrávání si s klamem. (1)

    Vždyť také Starý zákon odmítá veškeré předpovídání a všechny snahy umrtvit budoucnost do podoby kamenného labyrintu. Což ubohý Jonáš prchající před božím posláním a posléze zvěstující zkázu Ninive není sám v zajetí představy o budoucnosti jednou provždy dané? Praví-li Hospodin, že strašné a veliké město Ninive bude zničeno, musí se tak stát. A tak volá Jonáš občany ninivské k pokání, protože je k tomu přinucen, ale sám sobě nevěří ten vzpurný prorok, že by to mělo jaký smysl. A hle, ti krutí Ninivané se opravdu kají a Hospodin změní své plány, změní tu danou budoucnost. Pro pohany věc nevídaná – ten otrhaný, trochu potrhlý a vlastně v mnoha směrech mizerný prorok sice vůbec neumí předpovídat budoucnost, ale právě svým kázáním změnil osud. Budoucnost, která je otevřená jak pokání lidí, tak milostrdenství Hospodila, přece nemůže být předpovídána. Věštec, znalec věcí budoucích, odborník na Osud je tedy podle Písma rouhačem, který i Bohu předepisuje, jak se má rozhodnout, koho srazit a koho pozvednout. Odtud ta nechuť Tóry, odpor proroků a zákonodárců Izraele k věštcům: „Nezabývejte se věštěním ani jasnovidectvím.“ (Lv19, 26). „Ať se u tebe nenajde, kdo by svého syna či dceru provedl ohněm! Stejně tak žádný věštec, jasnovidec, hadač, čaroděj, zaříkávač, vyvolávač duchů, vědma ani ten, kdo se doptává mrtvých…“ (Dt 18, 9-12). Veliký prorok Izajáš se vysmívá dceři babylónské: „Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu.  Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí, jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň … Každý z nich na svých cestách bloudí, nespasí tě nikdo.“ (Iz 47, 12–13.15) Dost ostrá slova odsouzení na adresu babylónských hvězdopravců a jistě i těch izraelských věštců, kteří zírají na hvězdy, namísto aby hleděli k Hospodinu.

     

    Ale v Izraeli byla stejně tak neustále přítomná fascinace a nevykořenitelná touha po zakázaném vědění. I po Saulově velkém vraždění věštců působila ještě slavná vědma v Ejn Dor a Saulovi vojáci o její živnosti dobře věděli. (2S 28,7) A v antice měla kdekterá lepší synagóga na podlaze pěknou mozaiku s tehdy módním vyobrazením zvěrokruhu. Jen v Izraeli bylo dosud objeveno celkem šest antických synagóg, jejichž podlahové mozaiky zobrazují zodiak. (2) V Bet Alfa si dokonce ti zbožní Židé doprostřed svého podlahového zvěrokruhu nechali vyskládat pěknou podobiznu boha Hélia na voze taženém čtyřmi bělouši, zatímco nedaleko je vyobrazené i obětování Izáka. Investor byl podle všech známek duše uměnímilovná, ekumenicky otevřená.

    -

    (Pokračování zítra)

    —————————————

    1. AUGUSTINUS, Aurelius. De doctrina christiana, II, 21-23 Edited and Translated by R. P. H. Green, Oxford University Press, 1995.   NECHUTOVÁ, Jana. Aurelius Augustinus, Křesťanská vzdělanost - De doctrina christiana. Praha : Vyšehrad, 2004. 232 s.

    2. Jde o podlahy ze 4. až 6. stol. Nacházejí se v Chamat Tiberias (zvěrokruh plně zachován, ale jde přes něj stěna mladší synagogy), Bet Alfa, Usfija (v drůzské vesnici na Karmelu, dříve jméno Chusifa; ze zvěrokruhu se nezachovalo téměř nic, ale níže mezi dvěma menorami je zachovaná část věnce, v němž se zachoval nápis “Šalom al Jisrael” z poloviny 5. stol., Susíja (mozaika zvěrokruhu byla předělána, ale zůstal zachován jeho okraj), Naaran (zvířetník zachován, ale jednotlivá znamení jsou poničená ikonoklasty) a v Ciporis.


    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 6 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Věra Tydlitátová Says:

      Vážení čtenáři,
      Na E-blogu se vyskytly nějaké technické obtíže, nemohu se zalogovat a některé funkce, jak vidíte, neběží. Mějte prosím trpělivost, zkouším to řešit. Pokud se to nepodaří do zítřka, je možné, že nebudou vycházet každý den nové články. Ale sledujte blog, jakmile se to spraví, vyjde hned něco nového.

    • Ondřej Wolf Says:

      Já si problému nevšiml, co jsem dnes použil, to fungovalo.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Ondřeji,
      Nahoře nejsou záložky (kromě té home), tedy já je nevidím. Pokud je vidíš, tak by mohla být chyba u mě.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Tak už je to v pořádku.

    • Ondřej Wolf Says:

      U mně taky. Řádek je kompletní.
      Ondřej

    • Kateřina Rozbrojová Says:

      Věro, ve výroku o sečtených vlasech neslyším nic o předurčenosti, jen o Boží vševědoucnosti, kterou ovšem těžko chápeme :)

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy