• 11

    Posuzujeme-li libozvučnost jazyka, brzy zjistíme, že je velký rozdíl mezi zvukem rodinné hádky na pavlači a zvukem veršů přednášených kultivovaným hlasem herce.

    Stejný jazyk se tak může jevit zcela rozdílně, jak dosvědčí znalci němčiny či holandštiny. Také čeština má tyto dvě polohy, které rodilý Čech již moc nevnímá. Dobrý básník omezí ve svém projevu sykavky a hrdelnice a naopak přidá nějakou tu samohlásku, pomůže si k hudebnosti verše a češtině pomůže k libozvučnosti, aniž si toho laik povšimne.

     

    Samozřejmě že totéž je také úkolem dobrého překladatele, ten musí nejen zachovat původní rytmus a do značné míry i obsah díla, ale měl by uhladit svou rodnou řeč do podobné hudebnosti, jakou vdechl autor originálu. Zkušebním kamenem překladatelů je mimojiné Máchův Máj. Slyšela jsem ho přednášet v několika jazycích a ke cti překladatelů nutno říci, že dělali, co mohli, a že si sáhli až na dno. Velmi pěkný je anglický překlad Edith Pargeter. Posuďte sami:

    2

     

     

    MAY

     

    1

    Late evening, on the first of May—
    The twilit May—the time of love.
    Meltingly called the turtle-dove,
    Where rich and sweet pinewoods lay.
    Whispered of love the mosses frail,
    The flowering tree as sweetly lied,
    The rose’s fragrant sigh replied
    To love-songs of the nightingale.
    In shadowy woods the burnished lake
    Darkly complained a secret pain,
    By circling shores embraced again;
    And heaven’s clear sun leaned down to take
    A road astray in azure deeps,
    Like burning tears the lover weeps.

    51

    A haze of stars in heaven hovers—
    That church of endless love’s communion—
    Each jewel blanches and recovers
    As blanch and burn long-parted lovers
    In the high rapture of reunion.
    How clear, to her full beauty grown,
    How pale, how clear, the moon above,
    Like maiden seeking for her love,
    A rosy halo round her thrown!
    Her mirrored image she espied,
    And of self-love, beholding, died.
    Forth from the farms pale shadows strayed,
    Lengthening longing to their kind,
    Till they embraced, and close entwined,
    Coiled low into the lap of shade,
    Grown all one twilight unity.
    Tree in the shadows writhes to tree.
    In the far mountains’ dark confine
    Pine leans to birch and birch to pine.
    Wave baunting wave the streamlets move.
    For love’s sake—in the time of love—
    Anguished goes every living thing.

     

    Celý překlad Edith Pargeter MAY

    Obrázky: Jan Zrzavý

    ———————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 12:00

  • Comments are closed.

 

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy