• 3312027612_e7e77939ab_m

    Samota k samotě tě žene

    přecházíš skrytou hranici,

    zavíráš oči unavené

    a čekáš na slovo zářící.

    Vy slova, slova vyprázdněná

    ztracená v řvoucí vichřici,

    slova hnilobou zasažená

    v slzách a v krvi pálící.

    Vnitřnosti drásá kruté slovo,

    to slovo které zabíjí

    a přeřve slovo prorokovo,

    které jsme kdesi ztratili.

    Ta bouře mnoha slov listí trhá,

    kamení drtí na horách,

    k nohám tvým znaveným blesky vrhá

    a větve kručinek mění v prach.

    Slova se valí jak příval vody,

    trhají břeh a nesou kal,

    slova lží, pomluv a nesvobody,

    hrne se bahno, kde jsi stál.

    Slova smutná a opuštěná,

    čekáte, kdo by vám smysl dal?

    Vámi jak tichem zasažená

    svíjí se prázdnota katedrál.

    Jak vánek tichý zazní slovo,

    dýchá z něj žár a bezpečí,

    to slovo Ela a básníkovo

    to slovo, které vyléčí.

    —————————————————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 22:01

  • Comments are closed.

 

Říjen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy