• Toulání za slovy 26.08.2009

    zvonky

    ————

    Kde jsou ty dny, kdy ranní mlha

    slibovala šťastná dobrodružství?

    Nebe bývalo tak vysoké

    a bez břehů byly všechny naše řeky.

    Měli jsme ještě srdce a otevřené oči

    a slýchali jsme struny kosmických sfér.

    Brána u Zahrady Eden byla stále otevřená

    a kerubové hráli duhové kuličky

    A jedna zvlášť krásná skutálela se k tvým nohám.

    Kde jsou ty dny letního nebe žíhaného meteory?

    Čas byl tak nekonečný a mohli jsme jím plýtvat,

    dokonce jsme věděli, co je to nuda.

    Vychladlo nejedno srdce

    a ztuhly prsty kdysi tak obratné.

    Podávám ruku přes pohoří dnů a roků,

    dotýkám se rukou dávno rozpadlých,

    Ano, jsou tady s námi stále,

    ty krásné ruce našich andělů…

    Jen špičky prstů protnou časoprostor,

    ten olam daný jako tvrdý zákon,

    Nic nevrací se, ale přece můžeme vztáhnout ruku

    a pohladit tu dlaň,

    Protože tam někde ve vyšších sefírách,

    tam za horami časů setkáváme se stále.

    /20. srpna 2009/

    ————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad

 

Srpen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy