• Před několika lety jsem cestovala po Krétě a navštívila jsem i hlavní město Iraklion. Lidé mi tam řekli, že na hradbách je pohřbený spisovatel známý i u nás, provokatér a revoltující skeptik Nikos Kazantzakis. Jeho hrob jsem našla na nejjižnější baště zvané “Bašta Martinego.”

    hrob-n-k

    Nejen umístění hrobu je zvláštní, ale i jeho prostá podoba a do betonu vyrytý nápis, který jsem s pomocí slovníku přeložila takto: V nic nedoufám, ničeho se nebojím, jsem svobodný.” Ta slova mne od té doby pronásledují. Jak je možné žít a v nic nedoufat? Nebo jsou to slova již zemřelého, a tedy smířeného a konečně svobodného člověka?

    nikoskazantzakis2

    Jak jdou roky, rozumím tomu epitafu již více. Dokud člověk důvěřuje světu, dokud doufá, že potká dobro, dokud si myslí, že pravda vítězí, byť těžce a za dlouho, že je dobré být čestný, že se vyplatí práce a studium, že má přátele a dokud je bytostně potřebuje a bojí se jejich odchodu či selhání, je nesvobodný, je spoutáván svými obavami, touhami, zklamáními a hněvem. Teprve ve chvíli, kdy pozná, že nelze v nic doufat a v nic věřit, přestává mít strach a stává se svobodným. Jen v samotě je pravá svoboda. Nakonec je vůbec nejlepší vzdát se jakékoliv naděje a v tomto světě nečekat vůbec nic.

    Teprve ve chvíli, kdy člověk pochopí, že lidé jsou jen lysá, vzpřímená zvířata, že přátelství je jen forma symbiózy a láska je jen puzením hormonů, že touha po moci je silnější než altruismus, že všechno spěje k zániku a do totálního zapomnění a nakonec je zlo i dobro smíseno v šedi blábolení lhářů, teprve když pochopí, že člověk je schopen nejen neuvěřitelné krutosti vůči příslušníkům svého druhu, a to i bez zjevné příčiny, ale je také schopen mít z té krutosti radost, zábavu a rozkoš, když pochopí, že lež je ceněna více nežli pravda a sprostota více nežli slušnost, pomluva více nežli uznání, když si uvědomí, že je naprosto sám a bez jakékoli opory, na kterou by se mohl spolehnout, že je nenáviděný těmi, které miloval a pro které vynakládal čas, prostředky i energii, je připraven vykročit k Domovu. Možná i na tomto světě je člověk někdy příjemně překvapen, že tomu je ve vzácných případech i jinak, že i zde může potkat přátelství i lásku, krásu, čest a dobro. Ale jen vzácně a nikdy natrvalo. To jsou situace a chvíle, které nepatří tomuto světu, jsou to vyslanci odjinud, pozdravy ze vzdáleného Domova. Jen je umět rozeznat.

    Že to jsou slova cynika? Ano, je dobré být cynikem. Cynik je svobodný a nemusí se bát ničeho a nikoho, také o nikoho. Je tvrdý k sobě a nehledí okolo, nečeká soucit a nenaříká. Neuzavírá se soucitu s druhými, ale sám jej nežádá, nežádá nic a o nic neprosí. Jen na konci všech nadějí, či spíše iluzí, je opravdová svoboda a otevřenost pro něco, co tento svět a bytosti žijící v něm vysoce převyšuje. Jen v samotě je mír a síla jít k tomu konečnému cíli, k tomu Domovu stále toužebně hledanému. Tento svět nám není domovinou a připomíná nám to tisíci krutými kopanci. Kdo jeho záludnost pochopí včas, je na tom lépe než ten, kdo se z vlastní hlouposti nechává světem opakovaně zrazovat.

    Jak se zpívá v barokní písni:

    Proč svět rytěřuje pod bídnau marností,
    jehožto veselost zde nemá stálosti,
    tak se brzo zvrátí, jeho sláva i moc
    jakž se můž nádoba
    jakž se můž nádoba hrnčířova roztlauct.

    Více věř literám napsaným na ledě,
    Než světa zrádného lstivé jeho vnadě.
    Podvodný jest v dařích, svou zlost kryje ctností,
    Nemaje v svém slibu
    Nemaje v svém slibu žádné upřímnosti.

    Lépe je se svěřit muži podvodníku,
    Než světu bídnému, v štěstí nešťastníku.
    V podvodných marnostech, v lehkomyslnosti,
    V pejše a v rozkošech
    V pejše a v rozkošech plných oplzlostí.

    Pohleď, kam se poděl Šalamoun vznešený,
    Aneb kde je Samson, rek neohrožený,
    Neb krásný Absolón velice ozdobný,
    Neb milý Jonatas
    Neb milý Jonatas všecek utěšený.

    Kde se octnul Caesar slavný v panování,
    Neb onen bohatec skvostný v hodování?
    Kam se děl Cicero mocný v řečenosti,
    Neb Aristoteles
    Neb Aristoteles pln ostrovtipnosti?

    Tato světská sláva, po které vždy dychtíš,
    V Písmě kvítkem senným sluje, jakož vidíš,
    Neb lehkým listem, jímž vítr leckam zmítá,
    Tak život člověka
    Tak život člověka z toho světa vzlítá.

    Za své nepočítej, což můžeš ztratiti,
    Což když svět daruje, toť zas myslí vzíti.
    Mysl vzhůru zvedni, v nebi hleď přebývat,
    Blažen ten, jenž může
    Blažen ten, jenž může tím světem pohrdat.

    (Šteyerův kancionál český z roku 1683, další vydání 1727 a 1764)

    Celé to bloudění po křivých pěšinkách světa, padání na hubu a zvedání se, to opakované zvracení z hnusu, to je škola, tvrdá škola pochopení základní věci v životě, totiž toho, kde je náš pravý Domov. Kde je ten Domov, kde už nebudeme sami, a přesto budeme beze strachu a svobodní. Ten Domov, kde je snad ještě možné znovu uvěřit v lásku, přátelství, čest, krásu a pravdu… Smíme ale v ten pravý Domov doufat?

    —————-
    Foto autorka
    —————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 5 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Ano, smíme v něj doufat. Písmo jej chápe jako něco, co působí uprostřed všeho toho popsaného. A v tom působení vyhlíží ke konci času, k všenápravě.
      Ovšem, zároveň v tom doufání pamatujme, pravý domov je něco, co v Boží moci působí mezi lidmi hříšnými.
      Ondřej

    • Blechová Hana Says:

      Když si to čtu znovu, musím se možná tak trošku omluvit za to, že stále ještě vycházím z doby, kdy bylo běžné, že ve spoustě věcí lidé právě jen doufali a hlavně měli strach.
      Bleška.

    • Ondřej Wolf Says:

      Doufání pro mne není pasivita. Doufání je motivace k další cestě, když věcné důkazy říkají “vzdej to!”
      Ondřej

    • Blechova Hana Says:

      Aha,takze presne ve smyslu … jen viru mit, doufat a jit, jednou budem dal,ja vim…
      Ano,mate pravdu,moc jsem si to zjednodusila, vida. Diky.
      Bleska.

    • Míša Hamplová Says:

      krásné ! … děkuji ! …. a zároveň velmi smutné … jsem na tom stejně… a přece se snažím znovu hledat …. méně a méně však

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy