• Veřejností hýbe tykadlový příběh. Jeden řidič přimaloval politikům na plakátech tykadélka. Kdosi to vzal vážněji, než bylo nutné, řidič se dostal před soud, odmítl přijmout mírný trest a půjde na pár týdnů do vězení. Během chvilky si zajistil tisíce obdivovatelů a když to uchopí za správný konec, možná jeho tvář brzy uvidíme na některém z volebních plakátů. Nic proti tykadlům, ale srovnávat toho pána s Andersenem, nebo dokonce s Ježíšem, jak činí jistý mediálně aktivní herec, to je trochu úsměvné.

    tykadla

    Ve stínu tohoto pozdvižení zůstává ukryt jiný, trochu trapnější příběh. Jistý absolvent jakéhosi misijního učiliště a nyní ideolog podporovaný hradní partičkou už několik let chrlí hulvátské antisemitské články. Nikoliv na soukromém blogu, nikoliv na webu nějaké fašistické či neonacistické skupiny, ale v oficiálním deníku. Několik let si ho nikdo nevšímá, jednak proto, že ty články nemají vůbec žádnou novinářskou úroveň, také možná proto, že s ním sympatizuje sám Václav Klaus, dále proto, že se u nás ujala taktika nazvaná „nedělat reklamu“.

    Po několika letech již několika lidem ruply nervy a proti sprosťárnám toho „novináře“ se ohradili. Uvidíme, zda dlouhodobě a veřejně hlásaný antisemitismus bude v našich krajích posuzovaný alespoň stejně vážně jako tykadélka. Veřejnost je k němu mnohem méně všímavá než k mučedníku s fixem. Jsem zvědavá, jak akční budou orgány činné v trestním řízení. Ony ty paragrafy proti takovým sviňačinkám jaksi ještě nebyly zrušeny a alespoň teoreticky platí pořád.

    Ale jak je to tedy s neděláním reklamy? Panu řidiči veřejnost dělá velkou reklamu, s níž by brzičko mohl i kandidovat na prezidenta, možná by byl stejně úspěšný jako paní Bobošíková a pan Okamura. Ostatně jeho tykadýlkový politický program není o nic nesmyslnější než programy těch dvou i řady dalších kandidátů. Panu antisemitovi již udělal grandiózní reklamu sám pan prezident, když jeho písání různých seznamů židů a všeobecně nepřátel vlasti nazval geniálním. A pěkně se s ním nechává fotografovat zprava, zleva, zepředu…

    Pan antisemita se cítí býti mučedníkem. Hrozně mu křivdí ti zlí nepřátelé, kteří se asi po třech letech jeho nadávání, pomluv a paranoických blábolů konečně ozvali. Samozřejmě mu krutě ubližují občasným ironickým článkem, ale pan antisemita určitě ví i o tom, že mu z letadel sypou na hlavu chemikálie, které poškozují jeho potenci a působí úbytek mozkové hmoty. Navíc každého půl roku chystají konec světa a jen ze strachu z našeho chrabrého vlastence to vždy odvolají. Neměli bychom toho pána nakonec uctívat jako spasitele světa?

    Že možná nevíte, o koho se jedná? Kdo je ten superman? Buďte rádi, poznat jeho čirou osobnost a jeho písání není žádná výhra. Ponechme jej jenom jako příklad devianta (to je prý hodnotově neutrální a nežalovatelný termín, jak nás ujistil sám pan prezident), kterému není radno dělat reklamu, a zeptejme se nakolik je nedělání reklamy rozumné a kdy je již chybou.

    Ani já zde záměrně nepíšu deviantovo jméno, možná tím činím tento text trochu nesrozumitelným, ale zkouším také „nedělat reklamu“ podle rady mnohých. Ostatně, jeho jméno je skutečně nedůležité. A přece je zde jedna zkušenost, která svědčí o něčem jiném. Před pár dny jsem potkala starého pána, jednoho z těch, kteří přežili Osvětim, kde zahynula celá jeho rodina. Vždy říkal, že Češi jsou slušný národ, žádní antisemité, Češi byli a jsou demokraté, mají skvělý humor, úžasné spisovatele a umělce, jsou prostě slušní. Tak hovořil i v dobách, kdy ho komunisté zavřeli na půl roku za to, že o nich v práci řekl cosi neuctivého. Věděl, že většina Čechů nemá komunisty ráda, a české komunisty nezahrnoval do svého laskavého hodnocení českého národa.

    Potkali jsme se v jedné restauraci, kam starý pán chodí občas na oběd od té doby, co mu zemřela žena. Bez francouzských holí se už nikam neodváží, ale mysl má stále jasnou a umí být zábavný. Vždy když se sejdeme, povypráví nějaký vtip, nebo humorně podanou historku ze svého působení v rozhlase. Sedli jsme si spolu ke stolu a objednali si. Vtom bez jakéhokoliv úvodu vytáhl starý pán vytištěný antisemitský článek z klávesnice Klausova génia a položil ho na stůl. Ztuhla jsem. „Proč k tomu všichni mlčí?“ zeptal se tiše starý pán. „Prý mu nechtějí dělat reklamu,“ snažila jsem se vysvětlit něco, co v té chvíli vypadalo opravdu podivně. Starý pán jen smutně pokýval hlavou a chvíli mlčky čmáral prstem po ubruse.

    Pak velmi tiše řekl: „Češi vždycky byli, pořád jsou a taky budou zbabělci. Když nás nacisti nakládali do vagonů, Češi také mlčeli. Češi mlčí, když se znovu objevuje nacistická rétorika. Češi budou mlčet, až nás zase budou zabíjet. Němci aspoň byli zlí podle svého přesvědčení. Češi jsou zbabělí a nemají žádnou páteř.“

    V ten den jsem neslyšela ani vtip, ani humornou historku. Cestou domů jsem míjela plakát s přimalovanými tykadélky. Maličkými.
    ——————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy