• noc

    Nad hlavou ubíhají souhvězdí
    A pod nohama světla Antakie
    Letím naproti svítání
    Spím ale nevím zda spí moje srdce
    Zda tohle není jenom sen a snění
    Člověk neuprchne před svou duší
    Svá zranění si bere všude s sebou
    Ani nad oblaky nepřestává bolet
    Rána zasazená ve vzdálené zemi
    Přichází ke mně půlnoční démon
    Taví mé vnitřosti jako šedý cín
    A pak je nechá zmrznout v čirý led
    Až půjdeme na přistání
    Probuď mne můj černý cherube
    ———-

    /Damašek 6. 5. 2010/
    ———————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Martina Durdovic Says:

      Svěřím se ti, Věruš, se svým vlastním pocitem. Opouštěla jsem znovu Izrael plná rozporuplných, barevných dojmů, srdce nadranc jako vždycky, odlepili jsme se od země a nahnuti dozadu mířili k nebi…strašně jsem si v tu chvíli přála, abychom tento směr nezměnili a letěli stále dál k nebesům….

    • Věra Tydlitátová Says:

      Přesně tak, beemet, tak to je.

 

Duben 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Archivy