• Vzpomínám si na tato slova, i když už nevím, kdo je řekl. Možná je řeklo více lidí, protože to je zkušenost, kterou pozná snad každý, kdo miluje. A nemusí jít o lásku k partnerovi.

    hvezdy
    -

    Pokud bych měla bilancovat, kdo a co mi v životě zasadil nejkrutější rány, odčerpal energii a podepsal se na mém zdraví, pak to byla starost a péče o blízké lidi, povolání vykonávané s nadšením a plným nasazením, vytrvalá oddanost některým společenstvím a zklamání ve vlastním lidu, v přátelích a spolupracovnících.

    Můj manžel zemřel potom, co na něj pořádali štvanici ti lidé, kterým zasvětil celý svůj život. Byli to ti, kdo se cítili být “silní ve víře, v Písmu kovaní.” Útokům nepřátel se smál a dokonce z nich čerpal sílu, ale podrazy a útoky od vlastních lidí neunesl. Je šťastný ten, kdo včas přestane milovat a zachrání se. Ne každý to dokáže. Ani já to neumím, navzdory tomu, že mi rozum správně radí, abych falešné přátele vyhnala z hlavy i ze srdce.

    Kolik má člověk pravých přátel? Snad pět? Nebo i to je mnoho? A nakolik má věřit lidem? Je to vždy chyba? Nebo je to podmínka toho, abychom zůstali lidmi? A lze uprostřed nedůvěry vůbec tvořit, pracovat, vychovávat děti a žít? Není nakonec opatrnost a strach ze zklamání stejně vražedný nápoj jako důvěra a láska? A jak odpouštět tomu, kdo o odpuštění nestojí?

    Jak jdou léta, stále citelněji poznávám, že jsou věci, se kterými si sám člověk neporadí. Ani nejpevnější vůle nedokáže prolomit bídu tohoto světa. Žijeme z naděje, z víry a z lásky a když je vyčerpáme, umíráme. Když vyhasne naděje i láska, zbývá ještě víra, víra uprostřed temné noci, jak to popisují mystikové. A s vírou přichází jiná naděje a jiná láska. A ty nás nakonec také zabijí, zabijí nás pro tento svět temnoty. A my umíráme s nadějí na světlo, s vírou, že nás Nejvyšší neopustí a s nepodmíněnou láskou k němu. I kdyby nás ponechal v temnotě, i kdyby nás opustil.
    ———————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 7 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Jirka Navrátil Says:

      Člověk si kolikrát říká :
      “Sakra přece nejsem Ježíš, abych neustále pomáhal těm, kteří mi ubližují … “.
      Nejhorší je, že kolem sebe vidím, že ti podrazáci se mají dobře a čestní lidé se neustále musí rvát se životem …

    • Věra Náhlíková Says:

      Stále mám pocit, že žiju v nějakém jiném, imaginárním světe, že ten skutečný se řídí podle úplně jiných pravidel, než těch, která nám byla od dětství vštěpována. A stále žasnu a cítím se čím dál víc mimo…

    • Ondrej Pelikan Says:

      Žiaľ v mnohých prípadoch je to tak ako píšeš. Trápia nás len tie veci a tí ľudia, na ktorých nám záleží. A stále máme dobrú vôľu dať im znovu a znovu šancu, pretože ich milujeme. To je ale normálne. Veľa krát to hovorím a možno som to v niektorej diskusii s tebou už preberal, ale láska je záležitosť emócií, preto milujeme aj ľudí, ktorí nám niekedy ublížili, ukrivdili…Nie je to vec rozumu, pretože to by sme nemilovali nikoho, boli by sme egoistmi a každého by sme chceli len využívať. Láska nie je obchod, že ja dám tebe, ty dáš mne. Je to neustále dávanie seba samého tomu druhému, bez ohľadu na jeho vďačnosť. Toto sa týka lásky vo všeobecnosti - partnerskej, priateľskej, rodičovskej atd.

    • Věra Tydlitátová Says:

      Věro,
      Tenhle pocit mám také často.
      Ondreji,
      Máš pravdu, je to přesně tak.

    • Daria Says:

      Problém ľudí vo všeobecnosti je, že veríme ľuďom namiesto toho, aby sme verili v to čo robíme a v Najvyššieho, lebo ten nás nikdy nesklame. Pretože ak veríme ľuďom, svoju nádej, silu a aj svoje poslanie vkladáme do veľmi nespoľahlivých rúk. Zákonite potom prichádza sklamanie, strata nádeje a zmyslu života.
      Ak však veríme v zmysel toho čo robíme, nevďak a rany osudu budeme znášať oveľa lepšie.
      Vzdať sa viery v ľudí neznamená prestať ich milovať, znamená to iba vzdať sa ich súhlasu, uznania a vďaky. Len takto môžme milovať naozaj a nesebecky (bez očakávaní). To je skutočná sloboda duše!
      A nezabúdajte, že našou úlohou je jednoducho dať ostatným šancu, nič viac. Šancu na lepší život, šancu aby nás milovali, šancu aby prijali naše kvality ktoré ponúkame. Či túto šancu prijmú by nemala byť naša starosť. Lebo v momente ak začneme niečo očakávať, vytvárame tým na ostatných nátlak aby to prijali. A to nie je skutočná láska, ale iba holá, hoc nevedomá, vypočítavosť.

    • Ondrej Pelikan Says:

      Úplne sa stotožňujem s tým, čo si napísala Daria :-)

    • Ondřej Wolf Says:

      Ano, bezesporu ano. Ale někdy je to nadlidsky těžké. A my jsme hříšní lidé.
      Ondřej

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy