• damascus

    Není to tak dávno a mnozí to dobře pamatují, kdy jsem pročítala denně internet, totiž blogy přátel, zprávy, diskuse, ale i stránky těch, kteří mě nemají rádi (korektně řečeno) a cítila jsem potřebu nejen každý den vědět, co se ve virtualitě šustne, ale také různě reagovat, psát, odpovídat, polemizovat. Tvůrčí období, pravda.

    Souviselo to s jistým životním stereotypem, který zahrnoval zapnutí počítače hned ráno, časté odbíhání k monitoru: „co kdyby přišel důležitý mail?“ Zájem o každé slovo přátel, čtení jejich blogů, sotva vyšly, fascinaci úchylnými texty mašíblů atd. Ale najednou vidím z okna, že kvete hrušeň. Včely pilně pracují, jak je jim dáno, čmeláčí matička hledá místo na hnízdo, vrabci už začali pečovat o vajíčka. Méně radostnou návštěvou je přítomnost pana Krtka Tuneláře, který prorazil dokonce i asfalt u vrátek a nyní pod mojí zahradou staví kolonii.

    Virtualita musí jít stranou. Už dávno jsem přestala číst diskuse, nyní už pár týdnů nečtu weby mašíblů, jejichž paranoia viditelně roste každým dnem, a přiznávám, ani moc blogy a stránky přátel. Koneckonců dobrý článek neuteče a mohu si ho přečíst později. Maily také neutečou. Práce neuteče, nemá nožičky. Fascinace internetem je nemoc, závislost a ztráta času. Psaní do diskusí je už vůbec nejzbytečnější činnost a věnování pozornosti různým magorům, kteří grafomansky zahlcují stránky svými nenávistnými bláboly, znamená dělat jim radost, znamená to krmit bestii. Ať si ty své smrduté žumpy čtou sami, ať si sedí u svých monitorů a ať jim uteče další krásné jaro. Nevím, co píší, je mi to jedno, jako je mi jedno, že pejsek na druhé straně ulice tlačí hovínko.

    Tak, teď to víte. Nečtu. Dnes večer odletím do Damašku, bude mi fajn, počítač ani neuvidím a nebudu se věnovat české politice, zapomenu na poměry ve středoevropském impaktním kráteru, nepomyslím na volební boje a špinavosti. Budu chodit po tržišti a ochutnávat lahůdky, budu kupovat dárky svým blízkým a bavit se s arabskými přáteli u skvělé kávy. A až se vrátím, budu psát svůj blog a jinam se ani nepodívám. Kdo chce, může mne oslovit, lépe ale bude, když přijede a půjdeme spolu na Brdy, nebo si na zahradě ugrilujeme kuře. Jo, jo, také žít je třeba…

    —————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Tomas Marny Says:

      Tezko k tak perfeknimu vyjadreni neco dodat, kdyby me nekdo pred triceti lety rek, ze jednoho dne lide v celem svete si vzajemne budou povidat, ze treba se sejdou cessti emigranti zijici v ruznych castech sveta za ruznych podminek, teplot, vlhkosti vzduchu, nebo dobe deniho svetla, byl bych presvedcen, ze popojdeme v moudru milovym krokem IMHO pouze zjistuji kolik nevedomosti je mozne napsat do prostoru virtualniho, aniz by to prineslo nejaky ucel. (informacni hodnotu)
      Je neuveritelne kolik blbosti jeste na svete roste bez zabran. Dnesni moznost informovanosti diky internetu je mnohanasobne jednodussi, nez pred temi triceti lety a presto nevymyti ubohost primitivniho uvazovani, neuveritelne? Ano NEUVERITELNE. A o cem se pise? Hlavne kdo komu co jak.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy