• Včera pražský vrchní soud snížil trest pro mladistvého retardovaného romského násilníka, který spolu s dalším pachatelem v dubnu v Krupce zbil a znásilnil dvanáctiletého Patrika.
    justitia

    Podle konečného rozsudku, který je pravomocný, si pachatel odsedí namísto původně stanovených deseti let pětileté vězení. Těžko posuzovat všechna fakta,  zanedbanou výchovu, věk a sníženou inteligenci násilníka, nebo okolnosti celého pokusu o vraždu, které nejsou veřejnosti známy, přesto mne zaráží tak nízký trest pro pachatele, u nějž na základě jeho vlastních slov je jasné, že šlo o rasově motivovaný pokus o vraždu. Útočníci se totiž údajně své oběti, kterou se předtím pokusili okrást,  zeptali, jestli ví, co dělal Hitler Cikánům, a oznámili, že mu udělají totéž. Tím sami deklarovali rasově motivovaný záměr zabíjet.

    Chlapce pak brutálně zbili, mučili, znásilnili a s těžkými zraněními ponechali bez pomoci na louce. Chlapec měl zlomené žebro, zakrvácenou hrudní dutinu, natrženou slezinu a řadu dalších zranění. Naštěstí se mu podařilo doplazit na nádraží v Bohosudově. Kdyby býval sám nenašel pomoc včas, svým zraněním by podlehl. To, že Patrik nezemřel, není tedy “zásluhou” útočníků, ale spíše důsledkem jeho odhodlání přežít a štěstí. Chlapec dosud trpí těžkými psychickými následky a musí užívat antidepresiva, těžko říci, zda si toto trauma neponese po celý život? Nemohu pochopit, že státní zástupce konání násilníků nepovažuje za pokus vraždy. Rasové motivy lze rovněž prokázat, ty by měly být přitěžující okolností.

    Není možné na jedné straně žádat zaslouženě vysoké tresty pro tzv. vítkovské žháře, na druhou stranu podobný čin zlehčovat. V obou případech šlo o rasově motivovaný pokus brutální vraždy a v obou případech se jen zázrakem nepodařilo pachatelům vraždu dokonat. Pokud je pachatel v případu z Krupky natolik retardovaný, že není schopen posoudit své chování, nebo pokud trpí nějakou závažnou poruchou osobnosti, měl by být umístěn do speciálního zařízení, nikoliv ale s perspektivou, že možná “za dobré chování” za tři roky vyjde ven a bude opět mučit a zabíjet. Ale můj názor je, že snížená inteligence nikdy nemůže být omluvou pro násilnické chování. Na světě žije mnoho retardovaných dětí, které jsou laskavé, přátelské a klidné.

    Rasové násilí je zavrženíhodné stejně jako každé násilí, jeho obecně společenská nebezpečnost je navíc v evropské tradici považována za přitěžující okolnost. Rasismus je jen jeden, je nesmysl mluvit o rasismu naruby, jak někdy čteme. Jestliže páchá rasistické zločiny Rom, jde také o rasismus a měl by být posuzovaný stejně (přísně) jako rasismus proti Romům. Pokud se k tomu justice neodhodlá, bude stoupat frustrace již tak znejistěné veřejnosti, nedůvěra v justici a pocit křivdy. A samozřejmě bude stoupat nenávist k Romům. Že je paušalizace špatná, není třeba řešit, odsuzujeme ji, ale musíme s ní počítat jako se společenskou realitou.

    V posledních letech stoupají spíše vlny emocí než vymahatelnost práva. Je mi líto, že to musím konstatovat, ale k napětí mnohdy přispívají i někteří aktivisté, kteří namísto věcných řešení volí patetický, vyhrocený slovník a vyhrocená, spektakulární řešení. Pravda, cesta zákona je dlouhá, klikatá a mnohdy vede do slepé uličky. Ale je to jediná cesta, která je dlouhodobě účinná. Zažila jsem několik soudních jednání (jako svědkyně a jako soudní znalkyně). Je příznačné, že ti aktivisté, kteří na internetu vzdouvají nejvyšší vlny emocí, se ani neobtežovali k soudu přijít a o právní argumentaci se nezajímali. Nejsem právník, mohu vše posuzovat jen jako poučený laik, ale jako občan musím právo respektovat a také znát a hledat. Nebudeme-li právo vyhledávat, nenalezneme ho. A právo by mělo být nestranné, když už není totožné se spravedlností, jak praví právnický bonmot.

    Myslím, že od Vandase a jeho hochů i od jiných politických dobrodruhů bychom měli už dávno klid a ulicemi Nového Bydžova by nemašírovali násilníci z DSSS a neprojížděli by policejní bijci na koních brutálně napadající demonstranty, kdyby se namísto velkých slov věnovala pozornost právu a kdyby je občané sami velmi aktivně a důsledně vymáhali. Mám zlost. Ano, zlobím se, že se odpor proti rasismu odbývá na internetu a pak na ulici, obojí je živnou půdou pro samotné rasisty, oni tyto konflikty milují, vyhledávají a vytvářejí. Mám zlost, že skupina intelektuálů podepíše plamennou výzvu, aby lidé jeli demonstrovat do Nového Bydžova, a pak se někteří z nich ani neobtěžují přijet také, stráví raději víkend kdesi v poklidu s rodinou (skoro se mi chce napsat ironicky “na chatě”) a nechají mlátit do nadšených, statečných lidí, kteří jejich slova vzali vážně. Organizace protestu v Novém Bydžově měla chyby: nebyla zajištěna a definována pevná trasa a cíl demonstrace, nebylo využito možnosti oficiálně nahlásit protestní shromáždění, improvizovalo se s náboženským procesím, nebylo zajištěno lékařské ošetření zbitých demonstrantrů. Dobře, nic není dokonalé, učíme se teprve jak na to.  Ale tyhle akce již probíhají několik let, jak dlouho se chceme učit?

    Proč neměl být sám Nový Bydžov a proč měla být sama před dvěma roky Plzeň? Proč se odpor vůči neonacistům neumí sjednotit a navzájem si hází klacky pod nohy? Proč se nám zde vynořila skupina bafuňářů, kteří z protestu proti rasismu žijí, k demonstracím vybízejí, ale sami na demonstrace nejezdí a nezajímají se o právní řešení krize? Proč ve chvíli největšího napětí někdo žádá od daňových poplatníků nemravné finanční podpory na emigraci a zabydlení v cizině s paušalizujícím obviněním všech Čechů z rasismu? Kdyby tito bojovníci na každý projev rasismu podali trestní oznámení, i kdyby bylo 90% oznámení odloženo, rasistických útoků by ubylo a aktivita nacistů by poklesla. A pak ještě to, co se nerado slyší: pokud má veřejnost důvod vnímat některé antinacisty jako druhou stranu stejné mince, jako příživníky, násilníky, rváče, vandaly, feťáky a nenávistné štváče, není mnoho naděje, že se společnost posune k rozumnému řešení. Pokud antinacisté přehlížejí případy rasismu například romského (nebo jakéhokoliv jiného), nejsou prostě přesvědčiví. Ze správného občanského postoje dělají ideologii, politikum, zájmový klub, vzájemně podpůrný spolek, kšeft, zábavný happening. Pokud veřejnost vidí mizející milióny, dotace a prebendy do nejasných organizací s nicotnými výsledky, zatímco tisíce lidí i institucí (jako jsou nemocnice, školy, domovy sociální péče…) řeší obrovské finanční problémy, není aktivismus proti rasismu přesvědčivý.

    V první řadě by bylo vhodné umravnit výtržníky ve vlastních řadách. Nepodporovat například ultralevičácké antisemity, sympatizanty terorismu, vyžírky, podvodníky a násilníky jen proto, že příště možná půjdou demonstrovat spolu s námi proti (náhodou) společnému nepříteli. Dále bych v dnešní době navrhovala ztlumit emoce. Ubrat plyn v publicistice, v diskusích, na ulici. Musíme využívat účinné páky, které ještě zbývají, nejprve ovšem musíme zjistit, zda ještě nějaké páky zbyly. To znamená tvrdě pracovat na neefektních maličkostech. Nemanipulovat, nezneužívat problémy pro vlastní prospěch, nenapadat kritiky z vlastních řad, kteří usilují o zlepšení situace, a neomlouvat či dokonce nepreferovat příživníky na problémech rasismu. Nevytvářet zbytečné problémy tam, kde nejsou, nevést hysterické kampaně proti bezvýznamným věcem (např. případ Kocour Mikeš) a na druhé straně nepřehlížet opravdu nebezpečné jevy, které se zatím připravují ve stínu oněch mediálně zajímavých aférek. Boj za práva menšin by také měl znamenat skutečnou a reálnou pomoc sociálně znevýhodněným, tedy nikoliv nekoncepční příliv peněz do různých organizací a sdružení, ale například konkrétní a osobní pomoc sociálně vyloučeným rodinám při vzdělání dětí. Existují lidé, kteří zcela zdarma navštěvují sociálně slabé rodiny (nejen romské), vodí děti do školy a pomáhají jim s úkoly a s běžnými povinnostmi. Výsledek není vidět, projeví se za pár let a mnohdy ta práce přijde vniveč. Ale není jiný způsob, jak řešit napětí mezi skupinami obyvatel. Jsou lidé, ale je jich zoufale málo, kteří například založí firmu pro Romy, naučí mladé lidi nějakému řemeslu a dají jim práci, lidskou důstojnost a perspektivu.

    Policie by namísto ochrany nacistických pochodů měla důsledně hlídat pořádek a bezpečnost v problematických čtvrtích a veřejnost právě ústy aktivistů by to po ní měla nekompromisně vyžadovat. Monitoring rasistických (nejen protiromských) aktivit by měl důsledně vést k trestnímu stíhání těch, kteří porušili platné zákony. Stejně tak ale by ze strany antirasistů mělo být dáváno zcela jasně najevo, že není přijatelný ani rasismus některých Romů (a kohokoliv dalšího) a vůbec rozdmychávání nenávisti vůči majoritě. Je mi líto, ale jiné řešení nevidím a času již mnoho není. Od politiků se pomoci nedočkáme, zejména ne od současné politické reprezentace. Je to jenom na nás, a proto bychom se měli konečně sebrat a přestat blbnout.

    ——————————————————-

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 11:31

  • 7 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy