• Židé, křesťané i muslimové se hlásí ke společného duchovnímu otci, k patriarchovi monoteismu, k odvážnému i pokornému poutníkovi víry Abrahámovi. Tento Chaldejec prožil různá nebezpečí a musel se mnohokrát rozhodovat v těžkých situacích na své cestě za Hospodinem. Známe hodně příběhů, v nichž vystupuje v různých i protichůdných rolích, od manipulovaného otce rodu tak trochu pod pantoflem, altruistického živitele a ochránce svých blízkých, vlídného vyjednavače s cizinci a sousedy, štědrého hostitele poutníků až po statečného velitele vlastní malé nomádské armády. Ale jeden příběh je dnes zvlášť zajímavý. Je to Abrahámův boj s Hospodinem.

    chagall-marc-abraham-and-the-angel

    Víme, že Abrahám byl tichý, pokorný a poslušný, neváhal opustit rodnou zemi a vyjít do neznáma, pro Hospodina se všeho vzdal, dokonce bez námitek neváhal obětovat svého syna. Přesto známe jeden případ, kdy se Hospodinu vzepřel a pustil se s ním do právního sporu. Stalo se to vzápětí po tom, co s manželkou Sárou pohostili tři neznámé cizince.

    “Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.
    Tehdy si Hospodin řekl: „Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat? Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země. Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil.“
    Hospodin řekl: „Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký. Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to.“

    Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem. Přistoupil blíž a řekl:
    „Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takovou věc bys nikdy neudělal – usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný – to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?“
    Na to Hospodin řekl: „Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo.“
    Abraham odpověděl: „Pohleď prosím – odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel – možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“
    „Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět,“ odpověděl.
    Abraham k němu promluvil znovu: „Co když se jich tam najde jen čtyřicet?“
    „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti,“ odpověděl.
    „Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen třicet?“
    „Neudělám to, najdu-li jich tam třicet,“ odpověděl.
    „Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen dvacet?“
    „Nezničím je kvůli těm dvaceti,“ odpověděl.
    „Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou,“ řekl Abraham. „Co když se jich tam najde jen deset?“
    „Nezničím je kvůli těm deseti,“ odpověděl Hospodin.
    Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů.”

    (Gn 18, 16-33)

    Abrahám, který by měl být otcem a vzorem pro všechny vyznavače Hospodina, mlčel, když mu Hospodin ukládal těžké a bolestné úkoly, ale pouští se do sporu, když mu Bůh oznamuje, že chce zcela po právu potrestat hříšnou Sodomu, město, v němž žili modláři, zločinci, vrazi, zloději, násilníci, zkorumpovaní boháči, zvrhlíci. Pro Abraháma byli sodomští naprostí cizinci, žil sice jako host v jejich městě i Abrahámův synovec Lot a jeho rodina, ale Hospodin včas Abraháma varoval a odvést Lota s jeho lidmi z ohroženého města by bylo snadné. Abrahám nebojuje za své příbuzné, ale vášnivě se bere za cizince, za ty, jejichž zvyky mu jistě připadaly odporné, za ty, s nimiž se nepřátelil, za ty, kteří nectili Hospodina a pohrdali právem. A bojuje tvrdě až na samý konec možného.

    Abrahám měl spoustu lidských chyb, i ty jsou v Bibli vcelku dobře vypsány a nad některými až zůstává rozum stát. Ale otcem víry se stal pro dvě věci: pro svou pokoru a mírumilovnost a na druhé straně pro svůj boj s Hospodinem o životy cizinců v Sodomě. Abrahám odmítl kolektivní vinu občanů Sodomy a přesvědčuje Hospodina, že i město zcela prolezlé zlem má být ušetřeno, pokud v něm je deset spravedlivých lidí. Jestlipak také pomyslel na jakousi statistiku a na procentuální podíl zločinnosti u jisté skupiny lidí? Kolik procent spravedlivých činilo těch deset sodomských v moři zločinu? Abrahámovi i Hospodinu těch deset stačilo. Že se nenašli, je již jiný příběh.

    Dnes slýchám různé odsuzující a kruté výroky proti velké skupině lidí, kteří jsou vnímáni jako cizí, zločinní, nepřizpůsobiví, nebezpeční, nevzdělatelní, líní, špinaví, hloupí, degenerovaní a vůbec cokoliv dalšího. A občas si někdo zahraje na soudce a jde jim vymlátit okna. Dav slušných lidí se proměňuje v lůzu, zní volání po lynči. Je smutné, když s k tomuto hlasu připojují i někteří křesťané. Právě oni by měli vzpomenout na Abraháma a měli by zavolat: “Co když je tam deset spravedlivých? Smetete je také?”

    Jsem si jistá, že bychom našli mezi těmito lidmi mnohokrát víc než deset i než padesát spravedlivých, ale i kdyby jich bylo opravdu jenom deset, Hospodin by na ně ruku nevztáhl. Někteří křesťané rádi zdůrazňují krutost starozákonního obrazu Boha. Ale tento Hospodin by ušetřil i velké a hříchem prolezé město, kdyby v něm našel deset spravedlivých lidí. Chtějí být snad rozhněvaní křesťané, kteří neodsuzují, či dokonce schvalují pogromy na “nepřizpůsobivé” spoluobčany, spravedlivější než Bůh?

    Pozor, platí to i naopak, také mezi roztrpčenými a vyděšenými lidmi, kteří se shromáždili na náměstích, aby dali najevo své obavy, jistě bylo víc než deset spravedlivých, kteří jen chtěli vyslechnout ujištění politiků a představitelů města, že se jejich těžkostmi chtějí vážně zabývat. Věřím, že tihle lidé se zastyděli, když kolem nich zněl nenávistný křik. Možná nenašli odvahu vzepřít se davu, ale to jim lze težko zazlívat. Možná se již příště ozvou, neboť budou připraveni a nenechají se koncentrovaným hněvem zaskočit. Není správné označovat je všechny za rasisty a lůzu. Bylo tam padesát, čtyřicet, třicet, nebo jen deset nevinných? Jistě ano.

    V posledních týdnech se probouzí cosi archetypálního, násilí konané mačetami, kameny a holemi, pocit bezvýchodnosti vrhá lidi do nezákonného stavu podobného poměrům v Sodomě, jak nám je popisuje tradice. Je vcelku snadné nechat se strhnout a připojit se k těm či oněm a zakřičet svou pravdu. Ale Abráham se neptal na to, zda mají pravdu sodomští, nebo jejich trýzněné oběti, to ponechal vyšší moci, udělal jen neokázalé gesto: postavil se bezpráví, a to i bezpráví, kterého by se snad dopustil Hospodin. Otec věřících se postavil do cesty trestajícímu Soudci a ve jménu odmítnutí kolektivní viny ho přiměl změnit názor. Dovolával se jeho vlastního Zákona, etiky a spravedlnosti a uspěl, Hospodin uznal jeho argumenty a přikývl na jeho výklad práva.

    Místo věřícího je na místě Abraháma - stát v cestě slepé odplaty, ve jménu spravedlnosti odmítnout princip kolektivní viny a bránit poslední nevinné, i kdyby jich bylo jen deset.

    Vím, že mnozí svou víru v těchto dnech osvědčili, ti ostatní, ať se zamyslí. Jistě, mohou nadále roztáčet kola nenávisti a přihřívat si svou ideologickou polívčičku na ohni pogromů, ale ať si pak již nikdy neříkají křesťané.
    —————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

 

Březen 2019
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy