• Ahoj, lidi toulaví 21.06.2010

    nada1

    Moje babička věděla svý a tak mi říkávala. Každou radost a štěstí střídá smutek a neštěstí. Neznamená to však, aby si člověk neužil radost i štěstí naplno, aby čekal, kdy z druhé strany dostane ránu, ale aby se z plna hrdla radoval. Naopak, když ho postihne smutek a neštěstí, tak musí doufat, že vše přebolí a zase bude svítit slunce. Když se tenhle protipól nezdaří, člověk přestane doufat, pak páchá sebevraždy nebo jiné beznadějné činy.

    Moc jsem si její slova k srdci nevzala, protože když je chvíli dobře, tak čekám, kdy zase uhodí blesk. Známé přísloví, sedm let hladových sedm let tučných, funguje v různém počtu let. Někdy se střídají po roce, jindy po deseti letech, jak to holt přijde.

    Dvě modelové události mi daly znát, jak se to má se střídáním bůžků radosti a smutku. Jednou, kdy jsem našla u chodníku nezanedbatelnou sumu peněz, jen tak volně pohozenou, za kterou jsem si pak koupila skvělý kostýmek a mužovi holicí strojek, načež jsem vzápětí ztratila docela cenný prsten a náramek. Mnohem později jsem zažila velmi smutnou událost, která mě ochromila tak, že mi nějakou dobu proudily slzy z očí, aniž bych je mohla zastavit (ty slzy), pláč se mnou cloumal, kdy chtěl. Za rok na to, téměř na den zažité smutné události, se narodila Karolína, velké štěstí se rozlilo naším domem a v našich duších.

    Je zvláštní, že radost i smutek často doprovází slzy, ale smích, jak jsem si vždycky myslela, doprovází jen radost. Zažila jsem muže, který ustál bolest i smíchem, kdy navenek by člověk neřekl, jaká tragédie se v jeho životě odehrála.

    Byl to ženatý muž, otec malých dětí, který, jak mi později sám řekl, prožíval velké neštěstí. Jeho krásná, mladá žena umírala ve velkých bolestech na rakovinu. Střídavě byla v nemocnici, střídavě doma, kde posléze zemřela. Byla to krutá rána, ale on normálně fungoval, nenosil černý oděv, dokázal se s námi obyčejně bavit i vtipkovat a smát se. Některé duše ho odsuzovaly, jaký je, že nenosí smutek, jaký je cynik apod. Věděla jsem, že je uvnitř ochromený žalem, který byl jen jeho, nedával nikomu možnost, aby ho litoval, aby svůj žal dal k nahlédnutí, aby se některé duše na něm popásly.

    Každý má jiný obranný systém. Někdo tu tíhu neunese a sám se rozhodne odejít tam, kde ho hlava bolet nebude. Ale to je už úplně jiná píseň.

    Víte, že moje a Zuzčina radost nad našimi vydanými knížkami dostala bodyček? Naše radost netrvala moc dlouho. Dostala šrám. Naše knížky byly dány na trh bez přebalů, takže jsme se rázem staly autorkami anonymními, protože na těch chybějících přebalech byly naše fotografie se životopisy. Zase se vyplnilo staré známé, že radost střídá smutek.

    Ále co, stanou se horší věci, i v těch nejlepších rodinách!
    —————-
    BLOG autorky
    ————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Březen 2019
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy