• nada

    K dnešnímu zamyšlení mě vyprovokovala diskuse v Lidovkách, která se stává stále větším anonymním davem, který nejen uráží druhé, sprostě nadává, ponižuje a jinak dehonestuje ostatní,  ale vystupuje  jako typický dav – soudce lynch.

    Takový dav dobře popsal ve své knize “Mraky nad Barrandovem” pan Stanislav Motl, ústy přímého davového účastníka, který na den 10. května 1945 vzpomínal:

    Já jsem tam tenkrát byl, pane redaktore. Já to u toho kostela, kde jsem se úplně náhodou nachomejtl, všechno viděl. Věřte mi, ale já neměl ponětí o tom, o koho vlastně šlo. Kde kdo tam křičel jako pominutý, že  prý chytli udavače a nacistu, který chtěl utéct z Prahy. Že je to prý hromadný vrah, který posílal lidi na šibenici. Vžijte se do mé situace: tátu mi zastřelili za  heydrichiády, mně bylo dvacet roků a každého Němce jsem nenáviděl. Vůbec mě nenapadlo uvažovat o tom, jestli ten člověk, kterého ti druzí tak zběsile bijí, není náhodou nevinný. Celou tu dobu jsem si myslel, že je to nějaký gestapák. Teprve potom, co ho ten ruský voják s dětskou tváří, na kterou nemohu zapomenout, zastřelil, pak mi teprve někdo řekl, že to byl nějaký slavný český režisér… Chápete tu hrůzu? Dav šílí,kolem jde ruský voják, vůbec neví co se děje, dav na něho řve, že když už má tu zbraň, musí toho nacistického vraha zastřelit, on, který zřejmě prošel celou frontou a viděl spoustu mrtvých, to bez přemýšlení udělá a pak v klidu a pokojně kráčí pryč. A tady zůstává mrtvý, a jak už dnes vím, zřejmě nevinný člověk

    Co myslíte, jsem taky viník? Možná stačilo abych zakřičel… Neblázněte, lidi, zavolejme policii, ať ho vyslechnou, ať ho soudí. Ale já to neudělal. A dokonce mě to ani nenapadlo, že bych něco takového udělat měl…

    Nevím, ale myslím si, že by ho dav umlátil stejně tak jako režiséra. Podobnost virtuálního davu s davem skutečným je víc než zřejmá. Je na nás, jak se s tím vyrovnáme. Jestliže Lidovky nechají takové diskutující řvát jako ten dav, pak je na nás, jak s tím naložíme. Já jsem se snažila cosi proti tomu davu dělat tím, že jsem sdělovala své názory a pokud byl útok i proti mně, požádala jsem administrativu o zásah. Vyhověla mi. Vzhledem k tomu, že si můžu vybrat společnost, mezi kterou se chci pohybovat, budu se snažit se svojí diskusí přestat. Svým milým autorům klikat budu, ale psát do diskuse bibblogera asi nic nebudu. Nějak ten protest proti sprosťákům, primitivům a vůbec militantnímu virtuálnímu davu musím dát najevo. Je na ostatních, pro co se rozhodnou oni.

    barrand

    S laskavým souhlasem autorky převzato z jejího webu: Deník české babičky

    ——————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 13:59

  • 2 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy