• Národní odpor je volné a neregistrované sdružení českých nacistů. V minulosti otevřeně spolupracovalo s Dělnickou stranou, jejíchž mítingů se zúčastnilo, nyní již méně otevřeně, ale stejně vytrvale spolupracuje s DSSS. Jde o poměrně málo lidí, ale nabalují na sebe podporu mnohdy i z překvapivě oficiálních míst. O koho vlastně jde? Kdo jsou ti “slušní hoši?” Říkají si nacionalisté, co tím ale myslí?

    5. července zemřel výrazný nacistický aktivista rakouského původu Herbert Schweiger. Národní odpor jej připomíná takto:

    schweiger_odpor_org

    Dne 5.7.2011 nás navždy opustil náš kamarád, bývalý příslušník SS-Panzer Division “Leibstandarte SS Adolf Hitler”, politický aktivista a spisovatel Herbert Schweiger. Ehre, wem Ehre gebührt!

    odpor_org1

    A Národní odpor přináší rovněž patetický nekrolog:

    Poslední pozdrav Herbertu Schweigerovi

    6. 7. 2011 | přečteno: 1204x

    Stalo se to v ranních hodinách 5. července 2011 a mnoho proevropských aktivistů tím bylo doslova konsternováno. Ta zpráva během několika hodin obletěla Evropu; zemřela velká osobnost Evropy, zemřel Herbert Schweiger.

    V množství sociálních rolí by mohl konkurovat i Jacku Londonovi. Herbert byl voják, politik, národní socialista, revizionista, myslitel, spisovatel, učitel, vyhledávaný řečník a přednášející, vězeň svědomí. Zabýval se geopolitickou, populační politikou, evropskou identitou a evropskou budoucností. Byl především velký a nezlomný idealista, odhodlaný prosazovat svůj světonázor až do konce života.

    Aktivně se účastnil druhé světové války a nikdy se nespokojil s všeobecně uznávanou propagandou vítězných mocností. Své poslední odsouzení v roce 2009 za publikační činnost okomentoval následovně: “Obžaloba vytrhala pasáže z mých knih z kontextů a na tom sestavila obvinění. Celý můj “zločin” tví v tom, že jako pamětník mluvím s mladými lidmi. Chtějí mě umlčet.”

    Jeho publikační činnost měla široký záběr. Psal knihy, studie i články na ekonomická, historická, politická, filosofická i doktrinářská témata. Za své texty stanul několikrát před soudem. Jeho ryzí idealismus se opět projevil v závěrečné řeči před soudem v roce 2009, kde uvedl: “Moje žena je mrtvá, tak budu rád, když mi věznice každé ráno připraví snídani. Také se těším na vězeňskou knihovnu. Budu tam mít mnoho času, a tak napíšu další knihu. Mě nezastavíte!” Systémová represe Herberta Schweigera opravdu nikdy nedokázala zastavit.

    Můžeme ho bez nadsázky řadit mezi významné ideology Nové pravice, jako jsou Guillaume Faye, Dr. Pierre Krebs či Prof. Dr. Pierre Vial. Stejně jako oni si uvědomoval Herbert Schweiger důležitost spojenectví evropských národů a Ruska, které by vytvářelo společný kontinentální blok, případně ekonomickou autarkii, a tím by byla zachována kulturní a biologická identita evropského člověka.

    “Z geopolitického hlediska nás může zachránit před narůstajícím demografickým přelidněním masou z Asie a Afriky jen partnerství s Ruskem.” H. Schweiger

    Herbert Schweiger byl velkým přítelem českých aktivistů, kteří ho pravidelně navštěvovali. Z českých kamarádů byl doslova nadšený a svůj entuziasmus dával často najevo. Ve svém domě si pro ně připravoval přednášky a obsáhle s nimi diskutoval na různá politická témata. Byl jejich učitelem. Předával jim důležité informace a životní zkušenosti. V České republice viděl most mezi západem a východem, důležitého prostředníka Němci a Rusy, který by mohl pomoci realizovat jeho “vizi spojenectví”.

    Jeho duch bude žít stále dál v prostoru i času prostřednictvím všech lidí zúčastněných v našem boji za Evropu. Tím bude nesmrtelný. On byl tím, kdo nastartoval srdce mladé generace k vítězství. Lidé umírají, rody pomíjí. Jedna věc je ovšem věčná – sláva vykonaných činů. On bude žít věčně.

    “Nelituji ničeho, co jsem kdy udělal. ´Nikdy se nezpronevěřím sám sobě,´ řekl můj otec na smrtelné posteli. Já to vidím taky tak.” H. Schweiger

    Heil Dir, Herbert Schweiger!

    ————–

    Konec textu z Národního odporu

    ————————————————

    A kdo je tedy tento hrdina českých “nacionalistů?”

    Bývalý esesák, jehož životní motto znělo: “Mým úkolem je předávat základy nacismu, proto tolik cestuji po Rakousku a Německu, mluvím s mladými lidmi.”

    Herbert Schweiger (1924 - 2011) byl expertem na výbušniny, v sedmnácti letech (v roce 1941) se přihlásil do jednotek SS, od svých necelých dvaceti let již působil jako poručík v  1. SS-Panzer Division “Leibstandarte SS Adolf Hitler,” což byla elitní jednoka původně založená již před válkou jako osobní Hitlerova ochranka.  Na konci války byl zajat Američany, což mu pravděpodobně zachránilo život. Po válce měl politické ambice, chtěl k Rakousku připojit Jižní Tyrolsko, které patří Itálii.  Spolu se svou ženou na začátku šedesátých let školili teroristy, 11. června 1961 spolu se svými soudruhy vyhodil do vzduchu několik desítek stožárů elektrického vedení, byl zadržen a strávil několik týdnů ve vazbě, ale byl pro nedostatek důkazů propuštěn. V polovině šedesátých let po přibližně desetiletém angažmá u Svobodných (FPÖ) stál u založení  štýrské organizace NPD (Nationaldemokratischen Partei). V roce 1988 ji rakouská justice kvůli propagaci nacismu zakázala. V březnu roku  2009 řekl starý nácek britskému reportérovi deníku The Daily Mail: “Náš čas znovu přichází, brzy budeme mít nového vůdce jako byl Hitler.”

    Stárnoucí bývalý esesák projížděl Evropou a řečnil na nacistických srazech, poučoval nacisticky laděnou mládež, obhajoval Hitlera, spolupracoval s popíračem šoa Gerdem Honsikem a společně napsali knihu “Freispruch für Hitler? 37 ungehörte Zeugen wider die Gaskammer?” (Hilterovo zproštění viny? 37 nevhodných svědectví proti plynovým komorám?)  Tato propagandistická revizionistická  publikace vyšla v roce 1988 v Rakousku a ve Španělsku, v Německu je zakázána. Herbert Schweiger se nikdy nevzdal myšlenky, že takzvané konečné řešení židovské otázky byla správná věc. Naposledy byl za tuto nacistickou propagandu vězněn v roce 1997. Čeští nacisté se se svým velkým vzorem setkali v roce 2008 na demonstraci Antikriegstag v Dortmundu, kde měl protižidovský projev. V roce 2009 přijel Schweiger do Jihlavy na nacistický sraz a vzpomínal zde na vojáky Hitlerova wehrmachtu, kteří padli na našem území. Tato přátelská  návštěva v Jihlavě, kde shromáždění probíhalo pod parafrází motta SS: “Meine Ehre heißt Treue” ve znění: “Vzdát čest těm, jejichž ctí byla věrnost!” byla zřejmě výsledkem jednání delegace českých nacistů, kteří v březnu roku 2009 navštívili svého hrdinu a po návratu slibovali:  “Došlo ke konkrétním dohodám, jejichž výsledky budou patrné již v blízké budoucnosti.”

    Nacionální socialisté vystupující pod hlavičkou Národního odporu vyzdvihují a obdivují válečného zločince a propagátora režimu, který měl na svědomí tisíce životů  českých vlastenců.

    Více o Herbertu Schweigerovi ZDE

    ———

    Na stránkách Národního odporu najdete mimo jiné také články autorů, jako je Petr Hájek, Adam B. Bartoš, Tomáš PecinaErich Sedláček a propagandu DSSS i Dělnické mládeže, samozřejmě uvedené bez vědomí a souhlasu, možná dokonce navzdory výslovnému zákazu všech těchto bezúhonných občanů a spolků.

    ———————————————————-

    AKTUALIZACE

    13. 7. 2011 vyšel na stránkách Národního odporu další oslavný článek na Herberta Schweigera:

    —–

    Zemřel Herbert Schweiger

    13. 7. 2011 | přečteno: 239x

    Dne 5. července zemřel bývalý příslušník SS Leibstandarte Adolf Hitler Herbert Schweiger. Tento muž byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů poválečného národního socialismu – věrný až do smrti. Někteří z nás měli tu výsadu a čest se s tímto mužem setkat. Přinášíme Vám některé dojmy z této výpravy, nikdy nezveřejněný a bohužel ani nedokončený report… Snad dokáže alespoň z části vykreslit, co tento velký člověk, hrdina a kamarád vykonal pro myšlenku národního socialismu a jaké štěstí a radost bylo poznat tohoto člověka osobně…

    (Mise) Návštěva aktivistů hnutí národního odporu u SS – Untersturmführera Herberta Schweigera

    Každý idealista má svůj sen, jehož naplnění jej může posunout dále na osobní cestě za svým ideálem. Jedním z takových snů národního socialisty může být cesta zpět časem, aby pochopil některé souvislosti, které mu mohou být zprostředkovány pouze bezprostředním kontaktem s dobou vrcholné éry národního socialismu a lidmi, kteří ji zažili. To je však již pro dnešní generaci národních socialistů prakticky nemožné. Kruhu aktivistů hnutí národního odporu se to však podařilo a proto vám, milí čtenáři našeho portálu, přinášíme následující report. Report o cestě vybrané delegace za jedním z největších národních socialistů poválečné doby, za jedním z předních ideových tvůrců, hrdinou a kamarádem – Untersturmführerem Herbertem Schweigerem.

    Bojovník a myslitel

    Kdo to vlastně je a jakou životní cestu má za sebou Herbert Schweiger? Pro ty, kteří si tuto otázku pokládají, je nutno podotknout, že se jedná o posledního žijícího poddůstojníka SS a vlastně i o jednoho z posledních mužů bojujících v těchto složkách vůbec. Herbert Schweiger byl aktivní v Hitlerjugend, kde byl mimo jiné i jedním z velitelů, a ve svých 17 letech vstoupil dobrovolně do struktur Waffen SS, kde se stal vojákem prestižní Leibstandarte Adolf Hitler. I po válce svůj ideál nikdy nezradil, zůstal věrným a bojoval za myšlenku národního socialismu, jakožto za jedinou cestu přežití Evropy, na všech možných rovinách. Jako filosof a přední ideolog národně sociálního světonázoru publikoval řadu knih, kvůli čemuž byl samozřejmě vystaven mnoha perzekucím ze strany Systému. Několikrát si prošel vězením a i dnes, v jeho úctyhodných 85 letech, mu Systém nedopřeje pokoje. Stále se opakující návštěvy kriminální policie jsou samozřejmostí a v lednu může Herbert očekávat další z řady soudních procesů – znovu za publikaci knih, do kterých promítl své myšlenky a vzpomínky.

    Toliko na úvod. Podrobnosti a osobní svědectví tohoto muže naleznete ve video dokumentu, který byl při příležitosti návštěvy tohoto hrdiny vytvořen. Nyní k samotnému popisu cesty delegace a tomu, co ji provázelo…

    Cesta časem

    Celému projektu předcházelo důsledné plánování a vyjednávání, které se ukázalo jako úspěšné a následně umožnilo několika aktivistům naplnění něčeho, čemu by se dalo jen těžko věřit. A tak se dne 8. listopadu 2008 v dopoledních hodinách schází vybraná skupina kamarádů plných očekávání, co následující dny přinesou. Okolo poledne jsme vyrazili, cíl cesty – rakouský Steiermark.

    Cesta proběhla v dobré náladě, ale čím blíže jsme byli cíli, tím více pociťovali někteří z nás rostoucí míru nervozity. Jaké bude setkání s takovým člověkem? Jak se máme co nejlépe prezentovat? Jak bude člověk s tak fascinující životní dráhou vystupovat a jak na nás vlastně může pohlížet? Podobné otázky hlodali v hlavách mnohých z nás. Přímá konfrontace s osobou takového významu je prostě obrovským soustem, něčím nesmírného významu nejen pro vývoj každé jednotlivé individuality, která získala tu možnost, ale i významným krokem pro celé hnutí odporu na území Čech a Moravy…

    Na místě

    A tak jsme se po dlouhé cestě ocitli v místech, kde žije veterán druhé světové války. V lůně panenské přírody a krás čistého rakouského venkova. Na jednom z ostrých vrcholků stojí hotel, ve kterém jsme odbaveni – hotel s příznačným názvem Alpenhof, který dříve patřil právě Herbertu Schweigerovi. Chvíli jsme obdivovali nádherné přírodní panorama, kdy bylo téměř vše okolo zahaleno v husté mlze, což ještě více dokreslovalo pocity, které naše skupina prožívala. Setkání s velkou osobností národního socialismu se blížilo a okolní přírodní scenérie jakoby dokreslovala magičnost celé situace. Všichni se po odbavení scházíme před hotelem a vydáváme se k našemu cíli, jehož bydliště je vzdáleno už jen několik minut pěší chůze…

    „Ahoj kamarádi!“ Ozvalo se nám za zády, což nikdo z nás neočekával. Čekali jsme, že Herbert přijde odjinud a to zepředu, kde se v jednom z domů právě rozsvítilo světlo. Někteří z nás ještě byli v autech a hledali na poslední chvíli vhodné místo k parkování.

    „Dobrý den.“ Odpověděli jsme na pozdrav trochu bojácně, ale to už byl Herbert u nás a každému z nás potřásal rukou. Byli jsme poněkud zaskočeni a atmosféra celé situace byla z naší strany trochu křečovitá. Osobnost takového morálního významu tu stála před námi, usmívala se a vtipkovala, navazovala konverzaci zcela bezprostředně a zvala nás dále do svého sídla.

    Herbert, kterého zná mnoho z vás spíše jako řečníka na různých demonstracích vypadá i přes svůj věk velmi vitálně. Ve starém a opotřebovaném těle je totiž patrná jakási jiskra, která tuto vitalitu dodává. Ač starý člověk, tak na první pohled duchem velmi mlád…

    To už ale vcházíme do domu a rozhlížíme se kolem. Na první pohled nás zaujalo nesmírné množství knih, které dodávaly celému prostoru ráz učenosti. Herbert se jen tak mimochodem zmiňuje, že lustr, který nám visí nad hlavami, mu daroval ke svatbě sám Reichsführer SS – Heinrich Himmler. V jedné polici vidíme mezi knihami lety sešlou bustu Vůdce Adolfa Hitlera. Na okenním parapetu pak stojí jiná – busta Seppa Dietricha – hlavního velitele Herberta Schweigera. Zatímco se rozhlížíme a navzájem si sdělujeme své dojmy, nám bylo nabídnuto místo u stolu oválného tvaru, ke kterému jsme po chvíli poctěni usedli.

    Diskuze

    Herbert nám nabídl občerstvení a my se pomalu aklimatizovali. Počáteční nervozita z nás začala pomalu opadat a tak se pomalu začínal rozbíhat tematicky široký a zajímavý rozhovor. První jeho část byla částí seznamovací, kdy jsme se uvedli. Sdělili jsme, odkud pocházíme, jaký je stav českého hnutí, jaké jsou jeho perspektivy a politické ambice. Zmínili jsme také jeho stručný vývoj i to, že má v poslední době značně rostoucí tendenci. Tyto informace Herbert uvítal s nadšením a se zájmem se vyptával na podrobnosti. To, že se na území Čech a Moravy nachází silné národně socialistické hnutí, pro něj bylo velmi příjemnou zprávou, i když ne zcela novinkou. Zde zmínil právě účast českých kamarádů na akci v Dortmundu, což jen zdůrazňuje fakt, jak je podpora mezinárodních vztahů velmi důležitá. Zkrátka a dobře jsme seděli a zcela bezprostředně hovořili. Herbert zmiňoval své bohaté zkušenosti, které do určité míry dotvářejí jeho filosofické názory a postoje.

    Poté jsme se dostali k věčně problematické otázce – a to ke kulturnímu a historickému vymezení českého národa. Sdělili jsme Herbertovi naše stanovisko, že se neztotožňujeme s uměle vytvořeným židozednářským státem, který se bez jakéhokoli historického kontextu stal domovinou pro český národ a do určité míry ho i determinoval. Herbert na to reagoval asi v takovém duchu: Dobrá, historie je jednou věcí, jenže dnes jde o přežití bílé Evropy. Proto pokud chcete být úspěšní, musíte vést nacionální politiku pro Čechy, což znamená se do určité míry ztotožnit i s existencí českého státu. Neohlížet se stále do minulosti, ale vycházet ze současného stavu…

    Herbert se také zmiňoval o národně sociálním konceptu Evropy, o Evropě svobodných národů, která je vlastně organismem tvořeným jednotlivými zdravými národy. Zajímavé bylo, že s touto teorií, která se objevuje především ve spojitosti s novými nacionalistickými strategiemi, byl Herbert seznámen už v dobách Třetí říše ve škole Waffen SS. „Už tehdy nám říkali, že jednotná a společná Evropa musí vytvořit zeď proti bolševismu.“ V tomto kontextu se jeví zažité „pravdy“ o Německu jako utlačovateli svobodných národů jako nesmysly nejhrubšího zrna.

    A jak jsme tak společně povídali, zjistili jsme, že čas neúprosně utíká. Domluvili jsme se s Herbertem na následující den s tím, že alespoň částečně zaznamenáme jeho vzpomínky a filosofické postoje na videokameru a následně je zprostředkujeme české národně sociální obci. Na závěr příjemného večera jsme si společně zazpívali staré písně a poté se vydali k automobilům. Vzájemně jsme si sdělili dojmy plné nadšení. Bylo vidět i dojetí, když jednomu kamarádovi ukápla slza. Zažili jsme zkrátka něco, co se každému nepoštěstí a byli jsme si toho moc dobře vědomi. Následovala večeře, po které jsme se přesunuli do našeho hotelu, kde jsme nad sklenkami vína dlouho do noci rekapitulovali své zážitky a těšili se na to, co přinese další den.

    Den loučení a odjezdu

    Ráno se probouzíme a můžeme se znovu pokochat krásnou krajinou v ranní atmosféře krásného prosluněného dne. Sbalili jsme si své věci a šli do hotelové jídelny na vydatnou snídani. Chvíli jsme popovídali a znovu se vydali za naším německým kamarádem do jeho domu – tentokrát naposled. Herbert nás vítá a ptá se, zda jsme se dobře vyspali a jestli jsme spokojeni s kamarádskou cenou, kterou nám vyjednal. My jsme samozřejmě spokojeni byli a to maximálně…

    Opět usedáme ke kulatému stolu a nějakou tu chvíli povídáme o všedních věcech. Herbertovi jsme následně předali osnovu s body, o kterých by bylo podle nás dobré, aby se zmínil pro náš dokument. Pak už jsme jen nainstalovali kameru a Herbert mohl začít svou řeč.

    A zde report o návštěvě u Herberta Schweigera z roku 2008 končí. Nikdy nebyl zkompletován, nikdy nebyl zveřejněn. Až nyní, kdy tento velký bojovník a myslitel skonal.

    Stejně tak zatím nespatřil světlo světa video-dokument, který byl při této příležitosti pořízen. Je plný zajímavých informací, životních zkušeností a ideových poselství pro naši a příští generaci.

    Proč nebylo o této události informováno v době, kdy byla aktuální, a proč nebylo dosud zveřejněno video, kde k českým národním socialistům promlouvá jedna z nejvýznamnějších NS osobností poválečné éry? Řekněme, že okolnosti – vně i uvnitř hnutí – nebyly dvakrát příznivé. Nyní si můžete část reportu přečíst. Sice je ochuzený o závěr, ale právě ten bývá často nejtěžší.

    Nedávno nás zasáhla zpráva, že Herbert Schweiger zemřel. Byl to kamarád mnohých z nás. Starý ale duchem stále mladý.

    Ideové koncepty, které nejen myšlenkově a intelektuálně obsáhl, ale také žil, mnozí z nás intuitivně chápou a chápali před setkáním s ním. On nás však z hlediska své pozice – charismatického, duševně vyzrálého, bojem ošlehaného a stále svobodného pamětníka krásné doby –  formoval a utvářel náš světonázor…

    Herbert Schweiger přímo spoluutvářel české a moravské národně-socialistické hnutí.

    Herbert Schweiger vytyčil vize a cíle, které pokud nebudou naplněny, tak dojde k zániku indoevropské rasy. Demografický vývoj hovoří jasně, jedinou cestou záchrany rasové a tím i kulturní identity starého kontinentu je národní socialismus.
    Ne ovšem „národní socialismus“ ale národní socialismus - prostý pozérství, bezduchého násilí, neuvědomělého jednání, primitivní nenávisti a tupého extremismu.

    Národní socialismus – ve všech aspektech prodchnutý ideou biologické vzájemnosti, národní pospolitosti, organického zřízení a zdravé individuality. Národní socialismus jako harmonie na všech úrovních…

    Jestli bylo jeho poselství pro české a moravské nacionalisty vyslyšeno, pochopeno a jestli žije, ukáže až budoucnost.

    Návštěv k tomuto velkému člověku proběhlo více. Všechny byly zcela jistě pro zúčastněné velmi přínosné, všechny měly smysl.

    Dovolím si vzpomenout, jak k nám Herbert prohlásil – bylo to tuším při této první návštěvě – něco v tom smyslu: „Když vidím tyto mladé lidi, kteří dále nesou myšlenku národního socialismu, vím, že jsem nebojoval zbytečně.“ Přesné znění si bohužel nevybavím, každopádně z obsahu jeho slov zaplesalo srdce. I my jsme totiž součástí něčeho velkého, součástí těch, co tenkrát bojovali a oni jsou zase součástí nás. Takové pocity lze ale jen těžko popsat.

    Kamarád Herbert Schweiger zemřel. Smrt je běžnou součástí života. Není třeba smutnit, raději se radujme z jeho díla, z toho, co nám předal. Protože jeho život je tím nejzářnějším příkladem toho, jak vypadá naplněný život pravého idealisty, pravého národního socialisty. Jeho tělo zemřelo, ale jeho odkaz, jeho duch a jeho poselství vždy bylo a bude součástí pravých národních socialistů. Zůstane součástí kolektivní duše bílé rasy a těch, kteří ji v sobě dokáží probudit.

    Děkujeme kamaráde! Čest Tvojí památce!

    ———————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 11 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Červen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archivy