• Kohn s Blumenfeldem prohráli už majlant na dostizích.

    Jdou prosit židovského Pánaboha a slibují, že dají židovské obci tisíc korun, když tentokrát vyhrají. Ale při příštích dostizích zase prohrají. “Tak Kohn, já nevím - půjdem poprosit křesťanského Boha, třeba nám dá vyhrát on.” Tak jdou do kostela, prosí křesťanského Boha a slíbí, že když vyhrají, dají tisíc korun jemu. A druhý den vyhrají balík. Kohn padne na kolena, zvedne oči k nebi a pokorně povídá: “Ach, jak je ten náš židovský Pánbůh moudrý! Ten dobře věděl, že mu stejně nic nedáme…”
    —————–
    V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problémů nastartuje.”Co jsem dlužen? ptá se majitel vozu.
    “Dvě stě korun.”
    Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet.
    Oppenheimer sedne a napíše:

    Tři rány kladívkem …. 5 korun
    Věděl kam …………. 195 korun
    —-
    Celkem ……………. 200 korun
    ———————-
    Rabín a katolický kněz jedou spolu ve vlaku.
    Po chvíli se kněz osmělí a povídá rabínovi:
    “Odpusťte rebe, ale je to pravda, že lidé vaší víry mají zapovězeno jíst vepřové?”
    “Ano otče, to je pravda.”
    “A řekněte mi - jako duchovní duchovnímu - ochutnal jste jej někdy?”
    “Inu, ano, kdysi jsem ochutnal kousek slaniny.”
    “A chutnala vám?”
    “Inu, musím se přiznat, že chutnala.”
    Po chvíli se pro změnu nakloní rabín ke knězi:
    “Prominou, ale je to pravda, že oni mají zapovězeno tělesně obcovat se ženou?”
    “Ach ano, je to tak, jak říkáte.”
    “A řeknou - jako duchovní duchovnímu - dopřáli si někdy?”
    “Popravdě řečeno, nikoliv.”
    “Hmmmm, škoda,” odtuší rabín, “to je mnohem lepší než vepřové.”
    ———————-
    Židovská rodinka - otec, matka a syn se projíždějí na řece, když v jednu chvíli spadne neposedny klučina do vody a jde ke dnu.
    Rodiče bědují a modlí se: “Bože náš Nejvyšší, vrať nám naše dítě.”
    Zázrak, chlapec se objeví na hladině, a dokonce se sám bezpečně dostane do loďky.
    Otec radostně zvolá: “Bože, děkuji Ti za Tvou dobrotu!”
    Matka se podívá s přimhourenýma očima a povídá k nebesům:
    “Ty, Bože, neměl náhodou ten kluk na hlavě čepici, když spadl?”
    ——————
    Zde jsou 4 důkazy, že Ježíš byl opravdový Žid:
    1 - Bydlel u matky až do svých 33 let.
    2 - Věřil, že jeho matka byla panna
    3 - Jeho matka ho považovala za Boha
    4 - Z rodinného podniku svého otce tesaře udělal nadnárodní společnost, která prosperuje ještě po 2000 letech.
    ——————
    Sejdou se tři židovské matky na čaj, a začnou si povídat:
    Aj aj aj aj aj .. naříká první matka.
    Oj oj oj oj oj … naříká druhá.
    Uj uj uj u j uj, přidá se třetí.
    Po chvili se jedna z nich zastavi a povídá přítelkyním: “Tak o našich dětech jsme se snad namluvily až dost, ne?”
    ——————-
    U rebe Sterna, rabína na malém městě, se stavil na návštěvu jeho přítel rabín Laube, který jel do Vídně na svatbu - jako dar vezl krásné zlaté hodinky. Aby se mu neztratily, poprosil Sterna, jestli by si je u něj mohl schovat. Stern zavolal kostelníka (šámese), svou ženu a nejstaršího syna Izáka a povídá: “Jste mi svědky, že sem do almary dávám do úschovy zlaté hodinky rebe Lauba.”
    Přišel den odjezdu a Laube povídá: “Děkuju jim za pěkné přijetí, rabi, dobře se o mne starali a mnoho novinek jsem se dozvěděl. Teď už se musím vydat na cestu - jen jich prosím o ty zlatý hodinky, co jsem si u nich schoval.”
    “Um gotteswillen, nejsou voni mešuge, rebe - jaký hodinky? Já o ničem nevim!”, diví se rabi Stern.
    “Vždyť je schovali sem do almary - a před svědkama, no zeptaj se jich přece!”
    Zavolali tedy šámese a Stern se ho ptá: “Tady rabín Laube tvrdí, že prý si u nás schoval zlatý hodinky a oni u toho byli jako svědek, Mayer. Je to pravda?”
    “Ať do mně hrom uhodí, rebe - žádný hodinky jsem jaktěživo neviděl!”
    Zavolají i rabiho syna a nakonec jeho ženu - všichni se dušují, že o ničem neví a že rebe Laube určitě musel ty hodinky nechat někde jinde.
    Když odejdou, povídá Laube: “To jsem si o nich teda nemyslel, Stern - vždycky jsme byli přátelé a teď mi udělaj takovou věc! Nestyděj se?”
    “Nerozčilujou se hnedka, Laube,” říká rabi Stern a vytahuje z kapsy Laubovy hodinky, ” - to já jenom aby viděli, s jakou verbeží já tady musím pracovat!”
    ——————-
    Pokaždé, když volí nového papeže, provadějí se různé rituály, s ceremoniemi jako zdravení nového papeže jinými vysokými činiteli všech důležitých světových církví, atd. Obzvláště hned po zvoleni je zvykem, ze samotný Velký Rabín požádá u papeže o audienci, a je jím, jako vždy přijat. Dle této velmi starobylé tradice musi Rabín predstoupit před papeže se stříbrným podnosem v rukou, na němž má ležet sametový polštářek purpurově rudé bravy. Na polštářku musí být položena obálka z pergamenu, která vypadá velice starodávně.
    Když se rabín přiblíží k papeži s podnosem, má mu ho nabídnout, a papež musí, jak nařizují pravidla tohoto starobylého rituálu, natáhnout paži a udělat gesto odmítnutí. Potom Velký Rabín musí okamžitě odejít, čimž celý ceremoniál konči, a muže se opakovat jen až při dalším zvolení nového papeže…

    Když měl Jan-Pavel II. vykonat tento posvátný rituál, položil si otázku, jaký je asi jeho opravdový význam. Tázal se tedy archivářů Vatikanské knihovny, a ti začali hledat ve všech dostupných svatých textech a tajných fondech. Jediné čeho se ale dopátrali je, že tento rituál je opravdu velice starodávný, a že sahá až k samým kořenům křestanství.

    Takže v den, kdy Velký Rabín přišel, papež odehrál ten rituál podle pravidel, ale když se Velký Rabín na konec otočil a chtěl odejít, zavolal ho nazpět:

    - Poslyšte, svatý Bratrě, musím vám svěřit, ze rituál, který jsme právě vykonali, se takto koná už po staletí mezi mnoha papeži a Velkými Rabíny, ale přiznám se, že mi jeho smysl totálně uniká. Naši archiváři se bohužel jeho vysvětlení v našich textech nedopátrali, takže jsem počital s tím, že mi vysvetlíte, jaký je jeho opravdový smysl…

    Velký Rabín ale pokrčí rameny na znamení bezradnosti, a slíbí, že se svou radou prostuduje také ty nejstarši texty, které ma jeho obec k dispozici ve svých tajných fondech. Za několik týdnů požádá Velký Rabín o audienci u papeže, ale bohužel pro něj nemá potešující zprávy. Nikomu se nepodařilo rozluštit smysl tohoto zřejmě vysoce duchovního gesta mezi oběma velkymi cirkvemi.

    Takže papež mu navrhne:

    - Víte co, ctihodný Rabi? Odebereme se do mých soukromých apartmá, a tam vám navrhuji, abychom se podělili o mé excelentní bordeaux Chateau Margot 1959, a pokud byste souhlasil, společne tu obálku otevřeme, a podívame se, jaké důležité poselství vlastně skrývá…

    Velký Rabín souhlasí, a tak se za pár chvil ocitnou v menší komnatě, a když jsou zcela sami, rabín vytáhne obálku, otevře ji a s třesoucíma se rukama z ní vytáhne velice starý, zažloutlý pergamen. Když ho s co největší opatrností rozloží, mohou číst:

    Účet:
    —–
    (poslední večeře)

    12 x skopové na bobech
    12 x víno
    12 x chléb
    obsluha v ceně.

    Račte proplatit 28,60 drachem

    K proplacení předloženo
    panu Ježíši Kristovi
    a cteným pánum Apoštolům

    Restaurace košer, svatby, hostiny, skupiny

    Šmuel Zacharias, hostinský
    ——————————

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • 5 Responses

    WP_Modern_Notepad

 

Květen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy