• bloger5

    Je to už řada let, co jsem se z Izraele navrátila domů do Čech. Opustila jsem nádherný slunný a veselý dům v Rosh HaAyin u Tel Avivu, naše tři holčičky /o jedné z nich napíšu článek příště/, jejich maminku Sigal, po které jsem teď pojmenovala svou dceru, a malého, bílého psíka jménem Wendy.

    Nikdy předtím jsem nezažila přátelství s psíkem, vlastně vůbec se zvířetem /papouška teď nepočítám:o)/. Nevěděla jsem tedy, že to může být vztah hluboký a pouto opravdu pevné. Nebo se mi to tak aspoň zdálo:o) Možná to nebyl tak přehluboký vztah, jaký měl Roman Horký z Kamelotu se svým Věrňákem, ale děkuji za něj. Obohatil mě. Psík Wendy mě obohatil.

    S Wendym jsme si padli do oka takřka okamžitě. V domě byli ještě další dva pejsci, ale Wendy je absolutně převálcoval. Už jen svým zjevem, je to bílý westík šmrncnutý ještě něčím. Soudím tak, neboť na rozdíl od westíka má jemnější vzezření, nemá tak ostré tvary. Ale hlavně ta povaha! Taky si mě od počátku oblíbil a svou přízeň nijak neskrýval, doprovázel mě jak mohl, skoro vždycky byl kousek ode mě, ať jsem v domě či kolem něj dělala cokoliv. Často mi dával přední tlapičky na mé nohy a díval se na mě zespodu těma svýma černýma očima a já byla nadranc. Občas jsem se neudržela a vzala Wendulího do náruče, abych ho mohla pochovat. Taky jsem Wendulího koupala a česala. Jednoho dne jsem ho i ostříhala a zbavila ho nánosů v srsti. Vypadal pak jako ovečka.

    Loučení po roce, tedy po 365 dnech v našem krásném a prosluněném domě, bylo těžké. Jak jinak. V předvečer odjezdu jsem Wendíka pohladila naposledy, v 5 ráno před cestou na letiště jsem se už věnovala hlavně holčičkám a Sigal. Nevím, jestli ještě Wendy žije, v mých vzpomínkách ale ano. A tak chci, aby to zůstalo.

    wendy1

    wendy2

    wendy31

    wendy4

    wendy5

    wendy6

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 12:00

  • Comments are closed.

 

Červen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  

Archivy