• Toulání za slovy 05.04.2010

    Snila jsem, že mně Bůh řek:
    „Piš, moje drahá!
    Piš o čem chceš,
    piš o lidech, vyprávěj, vyprávěj.
    Piš o svých snech.“

    „Ano,“ řekla jsem,
    „Bože, ó Bože, jak bych ráda!
    Jenže se bojím, víš.

    Zeptám se: Dějou se věci, když je vyslovím,
    anebo,
    anebo, řekni, nedějou?
    Mám ňákou moc, anebo žádnou nemám? Nelíbí se mi
    pomyšlení, že ze zlomků soch,
    z bělostných fragmentů vyplulých z tmy
    sestavím třeba monstrum a ono začne žít!
    A to i tehdy, když si nedovolím
    něco podobného chtít!
    Vypustím džiny z láhve hlavy
    a už to žádný nenapraví
    a strašit budou nejen mě!
    Chci správně konat, a ne nesprávně…“

    „Piš, Markéto, a nic se nestrachuj,
    monster je plný svět, to tvoje navíc neuškodí
    tak, jak uškodilo by, že kvůli obavám
    se několik krás nenarodí.

    Opři se,
    ale neopírej,
    dcero,
    přemýšlej, co je to být dcerou,
    přemýšlej, co znamená být dcerou.“

    ————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 7:00

  • Comments are closed.

 

Říjen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Archivy