• Loď Vasco da Gamy

    Loď Vasco da Gamy



     

    Po dílech naučných nabízím krátké zamyšlení osobní a esejistické. Přílet do Lisabonu, do bájné Finis terrae byl pro mne mimo jiné také vítaným přerušením všednodenních starostí a krátkým odpočinkem od společenského marasmu doma. Vzpomínali jsme na proroka Jonáše, který tímto směrem, směrem do bájného Taršíše, také prchal na lodi z přístavu Jafa, nedoplul ovšem daleko kvůli té bouři a velké rybě, jak je všeobecně známo. Odnepaměti se tímto směrem jaksi prchá, tady je ten konec světa, ale po objevení mořských cest se odsud prchalo ještě dál, za obzor, za oceán, do Nového světa.

     

    “Pojď,” říkala jsem Ivovi, “emigrujeme, budeme tady prodávat bramboráky na pláži a budeme spokojení.” Pan profesor se zasnil a dodal: “A ať se tam v Čechách třebas navzájem sežerou.” Právě předtím jsem se totiž z kamarádovy esemesky dozvěděla, že u nás opět zavládla jakási ústavní krize a chaos. “Vzdáme se všech ambicí a co nám bude chybět?” … Je lákavé představit si, že by člověk unikl ze svého již tak únavného života a začal někde zcela znovu. Tak asi přemýšlely i ty tisíce lidí, kteří nastupovaly na zámořské lodě a pluli vstříc Americe, Africe, Indii a Dálnému východu. “Jenže oni by nás stejně nakonec našli.” Ukončili jsme své snění.

     

    A tak nám z útěku zbyla jen tato analogie:

     

    svatyantonin

     

     

    Svatý Antonín káže rybám evangelium

    -

    prednaska_rybam

     Profesor Budil přednáší rybám kulturní antropologii

    ——————————————–

     

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • One Response

    WP_Modern_Notepad
    • Silvae Says:

      A kdo by netoužil po klidu někde na krásném místě v přírodě, řídit se jen přírodními cykly a nemít ambice či vědomosti, které nepřináší uspokojení úplně ale naopak člověk je více nenasytný vědění. Ale mít jistotu v měsíčních fázích, ve východu a západu slunce v rození a umírání už nám asi není dopřáno. Občas jsem chtěla žít mimo společnost ale říkám si, že když už jsem se jednou narodila člověkem(nezpochybňuji ani neobhajuji reinkarnaci:) ), možná to něco znamená a měla bych mezi lidmi být a ne se vyčlenit mimo a meditovat o tom, co je Tao, ačkoli být mezi lidmi znamená mít dobrý žaludek a trochu se zatvrdit, protože je někdy hodně těžké nevěřit že “peklo je všude a chodí po dvou” jak napsal v jedné básni Seifert. Nicméně příroda je sice dokonalá, ale povídat si a obejmout se můžeme jen s lidmi, taky by mi chyběli. A já už jsem se rozpovídala zase až moc.

      Analogie na konec je vtipná :))

 

Říjen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Archivy