• na-nabrezi

     

    Přistání na malém letišti uprostřed Lisabonu bylo klidné a také vnitřek terminálu splňoval mé představy o lidsky rozumných rozměrech. Ale u pásu se zavazadly nastalo další dobrodružství. Ivo velmi netrpělivě a nervózně obhlížel běžící gumové pláty a nahlížel do tajuplného otvoru chrlícího jeden kufr za druhým. Moc jsem nechápala, proč přísun zavazadel tak prožívá, i bylo mi vysvětleno, že již jednou mu byla jeho cestovní kabela ztracena. Prostě nedoletěla a jen čirým zázrakem byla později kdesi objevena a doručena majiteli. Uklidňovala jsem pana profesora, že blesk nebije do jednoho místa dvakrát. Jen na mne pochybovačně pohlédl s výrazem Benjamina Franklina držícího šňůru od pověstného draka. Další útěcha, že ztráta v Londýně nemusí být fatální, neboť ve městě Sherlocka Holmese a Scotland Yardu je vypátrán i rafinovaný vrah, natož hloupá brašna, nebyla shledána uspokojivou, neboť tato kabela prý již mnohokrát prokázala prohnanou vynalézavost tajemné dcery Orientu a schopnost úniků bájného Houdiniho, jakož i temnou podlost zlovolného profesora Moriartyho.

     

    Ano, taška opravdu neodrazila. Taková hnědá, nevinně baculatá s podivnými černými klikiháky, které za šera, mlhy a přimhouřených očí mohou vzdáleně působit jako zapletené svastiky, jak mi objasnil exaktní vědec s rozpačitým doplněním, že je ta taška nejspíš prokletá. Napadlo mne, že například černý kufřík by mohl někdo splést s jiným černým kufříkem, jakých jsou tisíce, a omylem jej odnést. Ale takto bizarní taška koupená u Vietnamců je zřejmě nezaměnitelná a rovněž nepůsobí jako bankéřovo zavazadlo hodné krádeže. Poté, co dávno dojely kufry z Londýna a začaly vyjíždět zavazadla z Paříže, vydal se majitel zhoubného zavazadla svoji škodu reklamovat. Byli jsme posláni do části zvané „Area A“ – do lisabonských ztrát a nálezů.

     

    Množství zatoulaných kufrů rozložených podél stěn působilo depresivně. Na jednom velkém zavazadle visel papírek s nápisem Urgentní – leden 2008. Za přepážkou posedávaly tři znuděné osoby a přijímaly stížnosti zoufalých pasažérů. Ivo po dlouhé chvíli přišel na řadu, nadiktoval zprávu o prokleté tašce a s výrazem odsouzence se vypotácel do haly. Vůbec nevěřil, že by toto počínání mohlo vést k nějakému rozumnému rozuzlení, a pomalu vzpomínal na ztracené věci. Ukázalo se, že jde o věci sice nepříliš cenné, ale pro pobyt na světové konferenci nepostradatelné, jako třebas holení, košile a společenský oblek. Nezbylo než jít utrácet hubené diety za nutné vybavení od zubního kartáčku až po spoďáry.

     

    V depresivní náladě jsme se rozhodli aspoň dobře povečeřet a dopřáli jsme si nejen výbornou lehkou večeři, ale i láhev naprosto zázračného bílého vína, jehož chuť explodovala na jazyku jako slastná bomba. Ten podnik jsme pak pojmenovali Bar u ztraceného kufru. Záchranná akce nám umožnila poznat obvyklá nákupní střediska Lisabonu. Ano, na rozdíl od našich obchodních center jsou zdejší chrámy konzumu malé. Jsou malé jak je v Lisabonu dobrým zvykem vlastně u všeho. A v oddělení výprodejů v centru zvaném Columbo jsme nakoupili vše potřebné. Kromě bot měl pan profesor vše nové včetně ponožek, lehké bundy a čepice. Po návratu do hotelu nesměle zaklepal na dveře mého pokoje. Šťastně mi sdělil, že zatímco jsme bloumali po nákupech, kdosi mu do pokoje v hotelu dopravil jeho lapenou hnědou brašnu. Tvářila se nevinně a trochu uraženě.

     

    Taška pak byla sledována bedlivým okem. V Ruzyni po návratu do Čech opět na pásu nebyla, vyjely poslední kufry a toulavá brašna nikde. Hříšnice byla dopadena až po hodné chvíli, ukázalo se, že z pásu seskočila a schovala se mezi jinými zavazadly. „Už si nezalítáš! Doma budeš, ty mrcho!“ činil jí její rozezlený pán a majitel. Za jízdy do Plzně autobusem už Ivo vyhlížel na každé zastávce, zda jeho toulavá brašna nevyskakuje z autobusu a neprchá do polí. „Třebas je to on a možná  se mrouská“ uvažovala jsem, „možná viděl nějakou hezkou značkovou kabelku a běžel za ní?“ „Nebo chce letět do Japonska a ty mu to vždycky pokazíš?“ Bylo mi jasné, že nevinně vyhlížející brašna stráví zbytek svého života na řetěze. Tak to je příběh o Tašce toulavé. Není to sice přímo cestopis, ale s cestami to souvisí a poučení z toho plyne též: Na cestách nikdy nepodceňujte inteligenci němé tváře.

    —————————

    Foto autorka:

    Cesta od Praca do Comércio na břehu řeky Tejo k hradu Castelo S. Jorge

    —————————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 8:00

  • 10 Responses

    WP_Modern_Notepad
    • Ondřej Wolf Says:

      Já myslím, že chce získat autogram Mrakoplašova Zavazadla a hledá ho ve všech rozměrech.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Kdo by nevzpomněl na Zavazadlo z myslícího hruškovníku? Ale profesor Budil Pratchettův příběh nečetl. Že by ho znala ta taška? Tak aby si od Zavazadla vzala aspň tu věrnost páníčkovi a neztratitelnost…

    • Ondřej Wolf Says:

      Jenže právě proto nejdřív musí najít Zavazadlo, aby se mohla přiučit.
      Ondřej

    • Věra Tydlitátová Says:

      Lehké fantastično mezi námi… :-)

    • Naďa Says:

      Vyprávění se mi moc líbilo.
      Tak a pan profesor má zakládající členku jeho právě počínajícího budování domácího Taškentu, jestli ji už nepředběhla jiná… :-)) (kdysi jsem o taškách, kabelkách a kabelách - Taškentu napsala článek :-)))))

    • A. Vácha Says:

      Já byl v Lisabonu jednou - před 22 lety. Není na tom obrázku románská katedrála (užnevímkoho) v té staré arabské čtvrti Alfama? Tam jsem si vzpomněl na Foglara: to byla Stínadla na druhou! :-)

    • Věra Tydlitátová Says:

      Ano, na kopci je velká mariánská katedrála Sé Catedral. A okolí je skutečně jako Stínadla, ale asi ne tak ponuré, já si Stínadla vždycky představovala v noci, oprýskaně a strašidelně.

    • Ondřej Wolf Says:

      Oni tam Rychlé šípy asi vlastně ani jindy nechodili. Tedy až na konci ano.
      Ondřej

    • A. Vácha Says:

      No to je pravda. Taky ve Stínadlech nebylo tolik turistů - to by Vontové přesedlali na prodávání suvenýrů…;-)

    • Blechová Hana Says:

      Neplašte mě, neděste mě, můj kufřík u v Tunisu přiletěl jiným letadlem, pozdějším, ono je to běžné?:-)))
      Jinak ale paráda, nesmí být všechno jednoduché, to by pak nebylo na co vzpomínat!:-))

 

Květen 2018
P Ú S Č P S N
« Lis    
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  

Archivy