• Dnes večer začíná sedmidenní židovský Svátek stanů zvaný hebrejsky Sukot. Navazuje na jarní Svátek překročení Pesach, který upomíná na vysvobození Židů z egyptského otroctví, a letní Svátek týdnů Šavuot, který je spjat s darováním Boží nauky, Tóry, na hoře Sinaj.

    lulav

    Svátky Pesach a Šavuot společně učí, že od svobody fyzické je třeba dospět ke svobodě ducha, že jen v takovém prolnutí se člověk stává skutečně svobodným.

    S tímto vědomím pak děti Izraele putovaly do Zaslíbené země - a Svátek stanů Sukot je symbolem této cesty, a vlastně cesty jako takové.

    Obecně řečeno, každý člověk má cíl, ke kterému celý život směřuje, a jen na něm záleží, jak při tom naloží se svobodou svou i jiných, zda kráčí se svědomím.

    Tohle všechno si Židé během svátku Sukot připomínají četbou biblické Knihy Kazatel, připisované moudrému králi Šalomounovi.

    Když se v prvním století utvářel soubor židovského Písma, bylo nemálo těch, kdo Kazatele v kodifikované hebrejské Bibli odmítali. “Pomíjivost, samá pomíjivost,” řekl Kazatel, “všechno pomíjí.”

    Úvodní slova knihy předurčují celý její text. Ať se člověk pachtí sebevíc, nakonec nic nemá.

    Čím víc člověk ví, tím větší je jeho hoře, moudrý umírá tak jako hlupák. Ve světě není nic trvalé, vše je jen „honěním za větrem”.
    Právo je znásilňováno, chudý utiskován. Člověk neví, co má milovat, a co nenávidět, spravedlivý i svévolný, dobrý i hříšný - všichni mají stejný úděl…

    Moudří Izraele se na počátku letopočtu obávali bezútěšnosti textu. Zdálo se jim, že jeho pesimistické ladění, protiklady, s nimiž si čtenář nebude vědět rady, ho odvrátí od Boha.

    Přesto nakonec Kazatele do hebrejské Bible zařadili. Stalo se tak kvůli jedné jediné větě na závěr celého textu. Ta věta zní: “Boha se boj a Jeho příkazy zachovávej, neboť v tom je člověk celý”.

    Těmi slovy nám moudrý Šalomoun vzkazuje, že to, co člověka činí člověkem, je bázeň před Bohem.

    Říká nám, že i když v životě narážíme na zlo a nespravedlnost, nemělo by nás to zmást: naším posláním a privilegiem je usilovat o dobro a spravedlnost.

    Jsme zklamáni, stárneme, nedaří se nám - ale to nic nemění na tom, že jako lidé máme v každém okamžiku svůj velký úkol, svou odpovědnost. I kdyby svět kolem nás byl sebehorší, my se tím nemáme dát strhnout. Na tom u člověka nejvíce záleží…

    V jazyce věřících hovoříme o přijetí Boží svrchovanosti, v jazyce těch, kdo se k Bohu neupírají, bychom nejspíše odkázali k obyčejné slušnosti jako trvalé hodnotě v našem pomíjivém světě plném nesmiřitelných protikladů, činů ze spleti přání, touhy, pocitů a názorů.

    Svátek stanů Sukot je židovským svátkem, knihu Kazatel přijali za svou i křesťané, poselství Kazatele je všelidské.

    Poslední Kazatelův výrok, míra k poměřování toho, co se v nás i kolem nás děje, je hebrejsky napsán na zdi vedle vstupního portálu do hlavní lodi starobylé Staronové synagogy v Praze. Kdo přichází i odchází, musí číst. Není to prostě jen sváteční věta.
    ————————
    ZDROJ
    ———————————–

    Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

    Posted by Věra Tydlitátová @ 6:00

  • Comments are closed.

 

Březen 2017
P Ú S Č P S N
« Lis    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Archivy